Noc hrůzy

Skutečně působivý horor, který opět dokazuje jen to, že k navození atmosféry strachu není zapotřebí žádných příšer, litrů krve ani psychopatického zabijáka, nýbrž postačí pouze tma, sem tam mihnutí podivného stínu, zavlnění záclony, tajemný zvuk, a samozřejmě je dobré to ještě podepřít strašidelnou hudbou a dialogy na téma "strach a hrůza". (13.08.2002)

„Neznášam pijavice. Ľudské ešte viac.“ Znova sa mi potvrdilo, že filmy Kena Russella (Zmena stavu, Skrýša bieleho červa) nie sú pre mňa. Mal ich pomerne odvážne a relatívne kontroverzné, vedel vybrať typovo správnych hercov, skoro v každom mal aspoň dve tri ťažko zabudnuteľné scény a spravidla mu nerobilo problém vytvoriť hutnú, patrične hustú atmosféru. Ale ako celok ma jeho snímky nikdy nebavili. Skôr ma iritovali. Gothic nie je výnimka a to napriek tomu, že fenomén okolo Frankensteina (a tým pádom aj jeho stvorenia počas jednej extrémne temnej noci pri ženevskom jazere) patrí k mojim obľúbeným. (30.01.2020)

No to bol už len výmysel. Pozor, jemný spoiler! Príbeh okolo roku 1800 dal dokopy partičku, akou je posadnutý spisovateľ, šialený homosexuálny doktor a dve ženy a muž, obľubujúci voľnú lásku, teda slobodný sex. Toto zoskupenie a vzťahy medzi nimi malo mať psychologický podtón, ktorý som však zachytil len mierne, aj to len na začiatku. Na šialenstvá, akými film pokračoval, nemám žiadne pochopenie. Na scénu však prichádza ešte čosi iné. Jedného dňa sa rozhodnú vyvolať ducha (démona, diabolskú postavu), ktorá symbolizuje najtemnejšie, najstrašidelnejšie predstavy a úzkosti všetkých našich piatich postáv. Takže každá z týchto dvoch myšlienok by možno mala úspech, ale len osobitne. V spoločnom spojení vyznievajú pomerne neschopne a rozpačito. Aj keď z oboch sa dalo čosi vyčítať, najmä horrorová hudba a atmosféra mi dali z filmu asi najviac, stále je to len na slabšie tri, čiže 55%. (08.01.2008)

Když se jednoho večera v sídle G. G. Byrona sejde P. B. Shelley s dámským osazenstvem a Byronovým lékařem Polidorim, najedou do sebe drogové bomby a v tomto opojení se pustí do vyvolávání duchů, je jasné, že jim všem hrábne a jejich děsivé představy se začnou zhmotňovat. Nastává Noc hrůzy! V podání Kena Russella se jedná o dekadentně surrealistické pojetí a nemohl jsem se ubránit dojmu, že sedím v divadle a pozoruji hrané představení na dřevěných prknech. Ano, doslova teatrální zážitek s fantasmagorickou příchutí. Celému filmu vévodí charismatický Gabriel Byrne a od momentu, kdy se rozjede šílený večírek, má vše poněkud snový nádech a nedrží se mantinelů klasicky pojatého příběhu. Možná by Noci hrůzy prospělo ještě více mystických prvků s hororem drásající jako noční můra, ale i tak se jedná o příjemné překvapení. (09.12.2014)

Buzerantská gotika. Termín je to sice poněkud hanlivej, ale výstižnej. Tak schválně: Julian má hlavu na klíně Gabriela, ten mu češe vlasy, zatímco Tim mu hladí bradavku. Julian líbá Gabriela. Timothy pak chce Juliana zabít, protože žárlí. Gabriel se teda nechá od Tima vykouřit. A Natasha se ne a ne svlíknout... Tohle osazenstvo se pak vzájemně nahání po rozlehlym sídle, hraje hry a vyvolává duchy. A to se jim zřejmě asi povede, protože kromě několika přízraků dojde i na rytíře se železnym ptákem nebo holku, co má oči místo bradavek. Název tentokrát nelhal, tohle byla skutečně Noc hrůzy! (04.06.2013)