Jeden gól

Waititi za kormidlom predvádza jednoduchú rodinnú zábavu. Určite ide o najumiernenejší film aký som od neho zatiaľ videl. Po pravde, mohli to byť aspoň pekné 3* ale tá ukážková klišé štruktúra kedy od začiatku viete čo vás čaká a scenár sa nesnaží ani náznakom priniesť prekvapenie, zvrat alebo menej tuctové finále u mňa ťahala dojem dole. Neoriginalita z toho priam kričí. Ťažko sa mi to píše, no Fassbender sa do role podľa mňa nehodil vôbec, humor nie je tak silná stránka ako som čakal, žiadna postava nebola ani trochu výrazná, vytrčajúca z davu, ťahajúca príbeh vpred. Jediné čo môžem brať ako klad je že po skončení som mal dobrú náladu a chuť pozrieť si Kokosy na snehu. (23.05.2024)

Tohle je přesně ten typ filmu, při kterém vám z obličeje nesleze přiblblý úsměv. Prostě a jednoduše absolutní pohoda plná sympatických herců sestavených do týmu, kterému zkrátka nejde nefandit. A i když to tady divák zrovna nečeká, Fassbender tu přidává kus dramatického herectví, které v jednom momentu dokáže vzít člověka silně za srdce. Jedinou Waititiho ambicí zřejmě bylo natočit pohodovou prosluněnou komedii a to se mu podle mě bezezbytku podařilo. 80% (19.02.2024)

Tihle kokoti na sněhu, nebo spíš na něčem daleko výživnějším, se sice zpočátku jeví jako taková sice pitomoučká, ale jinak celkem stravitelná oddechová komediální blbinka, kterou vskutku mohli být, kdyby Tikka po slabé půlhodince nepřisypal do hrnce nějakou opravdu výživnou duhovou masalu, nezamíchal to jednorožčím rohem a následně výsledný pokrm neservíroval jako hlavní chod skupinové agitační tranzistorové psychoterapyje, u jejíhož sledování jsem ve chvílích, kdy jsem se asi měl smát, zachovával takový pokrfejs, že vidět mě Eflek, okamžitě ukončí nehereckou kariéru, a jejíž klíčové oselství by se dalo shrnout jako „je úplně jedno, jaký jsi beznadějný zoufalý pablb, prostě z toho měj radost!“ A já tedy plně v souladu s tímto vrcholem zenové moudrosti uděluji zasloužený plný počet. P.S.: Dost by mě zajímalo, co to vlastně Fassbender v poslední době hulí. (15.02.2024)

Nejslabší Waititi. Fassbender přiletí na Americkou Samou a nudí se. A tak moc nehraje. A chlastá. A do toho poslouchá nahrávku své mrtvé dcery a neustále se dívá na fotku své bývalé ženy. A vy si nějak jako rukojmí filmu musíte poskládat, co se teda vlastně děje. Rámování příběhu za pomoci egoistického Waititiho kněze s asi nejdebilnějším šišlavým akcentem, který jsem kdy ve filmu slyšel. Výsledek je takový asi ok, ale ničím extrémně vás nepotěší, ani nenaštve. Film jenom tak pluje a snaží se dělat všechno nějak dobře, aby byl oddechovým indiečkem pod Searchlightem. Ale už není rok 2010 a od Waititiho bych čekal něco víc. (21.02.2024)

Waititiho crowd pleasure aneb dosud nejpřístupnější film novozélandského mimoně. I tak je ale prošpikovaný jeho charakterem, legračními a tentokrát fakt božími ostrovany a příběhem, který lehkou komedii umí pozvednout tou nejupřímnější lidskostí. Pokud chcete, můžete se spolu s Fassbenderovým protagonistou duševně rehabilitovat a můžete mít radost z toho, jak ten film končí nevyhnutelně a přece nakažlivě. Fotbal prostupuje tlak a stres, který zdraví a životu obecně nesvědčí - a když se tomu vysmějeme, můžeme dokázat nejen na hřišti zázraky. 75 % (05.01.2024)