Jeden gól

7/10. Taika Waititi to pořád umí, ale nesmí to být Thor a Marvel. Je to hravé, vtipné a příjemně se na to dívá a rychle to uteče. Postupem času sice filmu trochu dochází dech, ale i tak se jedná o uspokojivou, jednoduchou a příjemnou komedii. Začátek byl i podle reakcí v kinosále asi tím nejlepším na celém filmu, ale zbytek v žádném případě nedělá ostudu a pěkně plyne. Slabší 4 hvězdičky, ale stojí to za pozornost a Waititimu svědčí přesně tyhle filmy. Takže Taiko, od Thora už ruce pryč! PS: Jsem rád že se film z původních 61% dostává pomaličku do lepších a zasloužených čísel. (06.01.2024)

Takoví milí lidé. Takový milý film. Kopanou jsem hrál naposledy na střední a jsem asi tak dobrý hráč jako Fassbender, ale přesto na mě Waititiho pohodová komedie parádně zafungovala. Bizarní epizody z poznávání americké Samoy a tréningové koláže korunuje nepřekvapivě první zápas. Fotbalové kokosy na sněhu. Přesto to nejlepší a nejsilnější co Jeden gól předvedl není komediálního rázu. Při poločasovém proslovu na chvilku film přepne a díky Fassbenderově silnému výkonu člověka neuvěřitelně i zasáhne. Vytáhne na povrch temnotu a nečekanou krutost světa. Proti tomu se dá bojovat jen tak, že si užíváte života a snažíte se zabavit, ne že se točíte ve spirále sebedestrukce. Teda tak to Waititi podle mě myslel. (17.02.2024)

Nejslabší Waititi. Fassbender přiletí na Americkou Samou a nudí se. A tak moc nehraje. A chlastá. A do toho poslouchá nahrávku své mrtvé dcery a neustále se dívá na fotku své bývalé ženy. A vy si nějak jako rukojmí filmu musíte poskládat, co se teda vlastně děje. Rámování příběhu za pomoci egoistického Waititiho kněze s asi nejdebilnějším šišlavým akcentem, který jsem kdy ve filmu slyšel. Výsledek je takový asi ok, ale ničím extrémně vás nepotěší, ani nenaštve. Film jenom tak pluje a snaží se dělat všechno nějak dobře, aby byl oddechovým indiečkem pod Searchlightem. Ale už není rok 2010 a od Waititiho bych čekal něco víc. (21.02.2024)

Waititi stratil cit pre humor a príbeh. Next Goal Wins predstavuje tradičný príbeh o skupinke neschopných underdogs a coachovi, ktorý je emočne bloknutý a preto nevie robiť to, čo robí najlepšie. Takéto filmy pozeráme kvôli charakterom a zaslúženým emóciám. Tie síce využívajú všetky možné klišé, ale vďaka uveriteľným postavám to funguje. Lenže problém s filmom je ten, že kĺže po povrchu. Emočná scéna je len jedna a hoci je dobrá, príde mi nie práve zaslúžená ( pep talk po prvom polčase). Humoru je tu na rozdávanie, ale väčšinu času nefunguje. A Fassbender tu hrá rutinne, čo by nevadilo, ak by som mu toho jeho coacha veril. Premárnená príležitosť ktorej jedinou devízou je funkčná transgender postava. Nenadchlo ma to. A Waititi v úlohe kňaza je vyslovene trápny. (03.05.2024)

(6/10). Musím uznat, že jsem k tomuto snímku přistupoval malinko septicky a to hned z několika důvodů. Taika Waititi je velice osobitým režisérem a občas se stane, že se trochu utrhne ze řetězu. Ideálním příkladem může být zprznění postavy Thora, které bylo v mých očích velice bolestivé a doteď si tak trochu lížu rány. Taktéž jsem v kině vidět na tento snímek trailer a zrovna dvakrát mě neoslovil. Inu, světe div se - ono to zase až taková hrůza nebyla a po traumatizující zkušenosti s předchozím filmem (zdravím Road House) to byla vlastně velice příjemná oddechová jednohubka. Pořád to je v jádru věci totální TAIKOVINA, ale ostatní ingredience jsou velice důmyslně namixované, takže jde o chutný sportovní salátek. V jeho středu si hoví pohublý Michael Fassbender, který už v této době ladil formu Zabijáka a tady si odskočil projevit svou dosti odlišnou tvář. Tentokrát to totiž nebyl chladný a klidný vrahoun, nýbrž pořádně rozjetý čertík z krabičky. Naservíroval nám ho režisér z Nového Zélandu, takže má ke kultuře Americké Samoy poměrně blízko. O filmu se šuškalo poměrně dlouho, takže je dosti překvapující, že jsme se jej dočkali až teď. Vysvětluju si to pandemií a také péčí, kterou film bezesporu dostal. Z výsledného projektu jde cítit, že nebyl ušit rychlou jehlou jako Marvelovky v poslední době a konečný výsledek za to stojí. Dostali jsme velice příjemnou sportovní podívanou, která vás pohladí na duši. Od začátku tak trochu tušíte, kam se bude příběh ubírat - to vám však ani trochu nevadí. Místo toho se necháte tímto snímkem krásně unášet Pacifickým oceánem. "And just like any incredible story, our tale begins with utter humiliation." (12.04.2024)