Trhala fialky dynamitom
Režie:
Milan RůžičkaKamera:
Josef PávekHudba:
Milan DvořákHrají:
Helena Růžičková, Jiří Růžička ml., Lubomír Kostelka, Roman Skamene, Jitka Asterová, Fredy Ayisi, Valentina Thielová, Lubomír Lipský st., Hana Čížková (více)Obsahy(1)
Hrdiny ztřeštěné podívané je početná rodina Karafiátových, která se v nastupujících tržních podmínkách rozhodne zanechat dosavadního způsobu obživy (kradení smutečních věnců a jejich přetváření v umně vázané kytice) a začít podnikat. Světlo světa tak spatří svérázná cestovní kancelář Český ráj, postavená na geniálním nápadu nevozit chudé české turisty do zahraničí, ale naopak, bohaté cizince do Čech. Díky svérázné reklamní kampani se skutečně podaří v Paříži obsadit autobus pestrou směsicí Francouzů a vyrazit. Tím však podnikatelské starosti Karafiátových teprve začínají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (375)
"TAK TOHLE JSEM VIDĚL NAPOSLEDY V SENEGALU." Po revoluci bylo lehce přerůžičkováno. SLUNCE SENO 2 (1989) a 3 (1991), TRHALA FIALKY DYNAMITEM (1992), FONTÁNA PRE ZUZANU II (1993), tam všude si Helena s jejím synem společně zahráli. U FIALEK, k nimž si i napsali námět a scénář a které produkoval kontroverzní brněnský podnikatel Rudolf Hošna (vůči kterému řešili tvůrci svoje pohledávky ještě několik let po premiéře), se člověk nemůže ubránit pocitu, že se jimi Růžičkovi pokusili zúročit popularitu, jíž dosáhli v sérii SLUNCE, SENO..., přičemž připomínají podnikatelské pokusy svých hrdinů, rodiny Karafiátovic. Nenáročná, ale aspoň ne nevkusná lidová komedie, která mě svou odzbrojující naivitou a morální čistotou baví a kterou mimochodem v dobové recenzi v Cinemě Fuka celkem pochválil ("V rámci svého žánru nepochybně zdařilý film"). "TAK KRÁSNĚ JSME SE NEVYSPALI OD TRANSPORTU DO TEREZÍNA." ()
Dialogy, u kterých by člověk zaplakal. Zoufalé hledání humoru za pomoci všech atributů porevolučního dění. Ale vážně nerozumím tomu, že Helena Růžičková po Homolkách a Vlaku dětství a naděje vstoupila do něčeho takového. O dalších zúčastněných nemluvě. Nebo já nevím - přece zkušený herec už při čtení scénáře musí rozpoznat, že to bude hovadina, ne? Omluvou snad může být finanční přínos, kterého se hercům v té době příliš nedostávalo. ()
Tento film mě překvapil hned dvakrát. Poprvé v kině, kde jsem se vcelku dost bavil, aniž bych to očekával, a podruhé v televizi po pár letech, kdy jsem se zasmál jednou (když Roman Skamene frajersky naskakuje do auta) a 90% filmu jsem se nudil (aniž bych to očekával). To jen potvrzuje, že hodnotit "umělecké" dílo po jednom zhlédnutí (poslechu) je velmi, velmi ošemetné. ()
Je těsně po revoluci, a Karafiátovým jejich výnosný podnik (krádeže věnců ze hřbitova a jejich vracení do oběhu) pomalu přestává vynášet. A jelikož doba přeje podnikání, i Karafiátovi se vydají do těchto vod - založí si cestovní kancelář, a oproti ostatním se rozhodnou vozit rozmařilé cizince k nám. Podaří se jim sehnat postarší autobus, a hurá do Paříže nabrat nějaké ty Frantíky ... Je mi jasné, že Helena Růžičková chtěla navázat na úspěšnou sérii Slunce, seno (Karafiátová jakoby Škopkové z oka vypadla), jenže, i když si myslím o Troškovi a jeho svéráznému humoru leccos, tentokrát projevil dostatek soudnosti, že do tohoto propadáku nešel. Námět jako takový by sice až tak marný nebyl, ale vtipných scén (i když si autoři asi mysleli opak) poskrovnu, a naopak těch trapnějších neurékom. Po herecké stránce také marnost nad marnost, a docela se divím hercům jako je Lubomír Lipský, že se do tohoto nechali naverbovat. Jediný kdo alespoň trochu perlí, je Roman Skamene, ale to spíš tím, jak se mu podařilo skvěle zahrát velkého podnikatele (a že jich po revoluci bylo - bílé ponožky, mokasíny, barevná košile a rádoby sportovní sako).. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (12)
- Filmování probíhalo v Paříži, Rakovníku, Praze, Brně a na hradě Špilberk. Natáčelo se také ve vinných sklepech v Petrově a na zámku Koloděje. (M.B)
- Sourozenci Karafiátovi mají stejná křestní jména jako jejich představitelé, Helena a Jiří. (Investman)
- Ve filmu má krátkou repliku také jeho producent, kontroverzní brněnský podnikatel Rudolf Hošna, který nakonec skončil ve vězení. (Scott67)
Film Trhala fialky dynamitem je ukázkovým příkladem takzvané české lidové veselohry. Tento žánr za splnění několika základních podmínek slibuje komerční úspěch a v ochranné mantře svobodné demokracie se stal jednou z nejvýraznějších tváří spotřební kultury na český způsob, kdy se buranství může vydávat za lidovost. Helena Růžičková, povzbuzená úspěchem a popularitou Slunce a sena, se chopila příležitosti a se synkem Jiříčkem a režisérem jmenovcem Milanem přivedla na svět svou představu bláznivé a strhující zábavy. A nehledě na zdejší hodnocení, je tento druh české zábavy cílovou skupinou s nadšením přijímán a je dlouhodobě pevnou součástí české konzumní kultury. Za lidovost se vydává omezenost a buranství, ty při každém kontaktu s ostatním odlišným světem vždy zaručují střet, hurónský smích a upřímně míněnou národní hrdost. Klan Růžičků buranství prokládá oduševnělými moudry, jsou to výkřiky do tmy, které mají přinést punc světáctví, otevřenosti a porozumění. Film Trhala fialky dynamitem je příkladnou ukázkou díla autora nepříliš schopného a již dávno rezignujícího na jakoukoli míru vkusu, a přesto v neochvějném přesvědčení o své výjimečnosti v rytmu nejpokleslejší formy pobavení rozdává křik a nešikovně přešlapujícího slona v porcelánu. Zábavě bez náznaku elegance a v křeči vlastního přesvědčení omezené přízemnosti není určena pro mne. Autoři jsou hrobníky umění a kultury! Hlavní postavou české buranské komedie je Helena Karafiátová (Helena Růžičková), těžkotonážní autorita obyčejné moravské rodiny, která se rozhodla vydat vstříc Evropě a novým světlejším zítřkům. A nastává prostor pro životní moudra, topornou zábavu a znásilnění samotného vedení příběhu. Humor žrouta je Jiří Karafiát (Jiří Růžička ml.), Helenčin bratr stále jí a jí. Malý závan šarmu zpočátku přináší Jožin Karafiát (Lubomír Kostelka), funebrák a jízlivý komentátor mumraje veškerého snažení. Mizerný štafetový kolík po něm převezme francouzský profesor Noel Imbort (Lubomír Lipský st.), hledač neuchopitelnosti na útěku před stářím. Ženskou okrasou je sestřenice Běta alias Barbie (Jitka Asterová) k potvrzení přežívajících stereotypů. Výraznější postavou je bratranec Jožka Pons (Roman Skamene), myslící především na osobní prospěch. Představa světovosti tvůrců je José alias Josífek (Fredy Aiysi) a zmítá se v medvědí křeči zběsilého tance. Z dalších rolí: profesorova starostlivá manželka Cecile (Valentina Thielová), žárlivá a stíhající francouzská policistka Pomněnková Marie (Hana Čížková), roztržité sestry Renoirovy (Nina Jiránková a Věra Koktová), svou počestnost hystericky bránící Jeanette Colas (Gabriela Filippi), její frustrovaný manžel Robert (Jiří Kuldan), povýšený seladon Daniel Funes (Rostislav Kuba), malující dědeček (Zdeněk Blažek), nemluvný řidič autobusu Pyžamo (Ivo Pešák), mumlající spoluřidič Turek (Jan Bošina), v póze tragédie uvíznuvší básník (Petr Růžička), bodrý Dežo alias Bangladežo Lakatoš (Otto Lackovič), rádoby mafián René (Tomáš Hanák), či vrchní skaut Velký Medvěd (Václav Kotva). Lidová taškařice je nejoblíbenějším zábavním formátem české spotřební kultury. Nevkusná omezenost může bodovat svou přízemností, přesto by měli být takoví tvůrci lynčování ve jménu vlastenectví a vrozené touhy po dosažení vyšší kvality a hlubších hodnot při rozšiřování vlastních znalostí a vědomostí. Bez náznaku snahy jde jen o podbízení a chrochtání blahem z vlastní omezenosti. Je to rezignace po poznání a nalezení pohodlí a bezpečí v rozbředlých prasečích výkalech rozkrádaného zemědělského družstva. () (méně) (více)