Dáma na kolejích

Kromě dost divných písniček mi ten film nepřipadá vyloženě špatný. Je tam spousta správně uhozených nápadů a rozuzlení je chytré. Druhá půlka už se ale dost vleče, pořád se propírá stejný problém a to se omrzí. Musím říct, že je to takové, zajímavé, zvláštní dílko. Doporučuji šmahem neodsuzovat a dávat si pozor na různé nápady a vtípky, ať už vizuální, choreografické, nebo dějové. Stojí za to se s tímto filmem seznámit, byť celkově je opravdu slabší. (20.03.2009)

Místy sžíravá satira na tehdejší režim, místy paralela touhy po emancipaci dosahuje takové síky, až se divím, že tento snímek našeho nejlepšího muzikálového režiséra nebyl spálen ještě před distribucí. Úžasné barevné kompozice kontrastují s místy provokativně zmiňovanou šedí. Dokonce i fatální herecký antitalent Peterka je zde snesitelný. Intonačně velice neotřelý zpěv Bohdalové se velice hodí k celé té atmosféře velkého předstírání a dokonalé Potěmkinovy vesnice zastoupené kolonou barevně sladěných Felicií. (09.01.2020)

Tak já jsem samozřejmě tušil, do čeho lezu, protože už kdysi jsem od tohoto filmu prchal od televize. Ale v rámci sledování páně Peterkovy filmografie jsem se k tomuto paskvilu vrátil. Dojmy zůstaly stejné. Poprvé jsem to tedy dnes viděl celé. Snímek dokazuje ubohost některých žen. Ty by tento film měly zatratit, stejně jako muži. No, asi jsem ve svém názoru osamocen, ale tahle přiblblá operetka, či co to bylo, uráží můj vkus. (28.09.2017)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

Muzikál nie je moje pole diváckej pôsobnosti a podľa toho aj hodnotím. Texty, piesne, hudba a hlavne tá tanečná choreografia sú neznesiteľné a útrpné, z hercov sú zaujímaví možno tak Peterka a Brzobohatý, ostatní sú len křoví a Bohdalová v hlavnej úlohe je neskutočne prehnane afektovaná a uvrešťaná - čo sa ale od feministickej muzikálovej blbosti zo socialistického Československa dalo čakať... Ten záver je síce trochu podpásovka, ale zároveň je jediným, čo v tomto filme (a tomuto filmu) dáva nejaký zmysel a aspoň trochu sa drží reality. (17.10.2014)