The Lady of the Lines
Režie:
Ladislav RychmanScénář:
Vratislav BlažekKamera:
Josef HanušHrají:
Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, František Peterka, Libuše Geprtová, Stanislav Fišer, Eva Svobodová, Jiřina Bílá, Jan Maška, Helena Blehárová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tramvajačka Marie zjistí, že manžel je jí nevěrný a vyvodí z toho důsledky – stane se opět půvabnou a přitažlivou ženou... Dva roky po premiéře prvního českého muzikálu Starci na chmelu se na plátnech našich kin objevilo další společné dílo scenáristy Vratislava Blažka a režiséra Ladislava Rychmana. Byl to opět hudební film – tentokrát však veselohra – Dáma na kolejích. Na rozdíl od Starců, kteří oslovovali především mladší publikum, se děj Dámy na kolejích obracel spíše ke střední generaci. Autoři zde představili typickou českou pracující ženu 60. let. Tak trochu ušlápnutá tramvajačka Marie spatří jednou na ulici svého manžela, jak se líbá s půvabnou kolegyní. Šokovaná žena odejde jako v mrákotách, vybere z vkladních knížek všechny úspory a začne od základu měnit jak svůj vzhled, tak svůj život… Titulní hrdinku ztvárnila Jiřina Bohdalová, kterou v té době režiséři zařazovali především do jediného komicko-naivního šuplíčku, která nicméně v každém filmu dokázala přesvědčit o šíři svého hereckého talentu, jenž osciloval mezi komickou a tragickou polohou. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (117)
Rychmanovy české muzikály vznikaly současně s francouzskými díly vzešlými ze spolupráce Jacquese Demyho a Michela Legranda, oproti nimž se zvláště Dáma na kolejích jeví jen jako pouhá divadelní férie. Jakkoliv jednotlivé dějové sekvence mají vtip a hudebně tanečním vstupům nelze upřít chytlavost, celek nepůsobí zrovna celistvě. Zatímco ta Legrandova čísla v Demyho snímcích vyprávění originálně dynamizují a propracovávají psychologii zúčastněných, písně v Dámě na kolejích nanejvýš zlidšťují lidově demokratickou uniformitu. Kostýmy, líčení, stylizace ani choreografie nemanifestují vnitřní svobodu, ale jen ospravedlňují individuální zařazení v systému. Příznačně tuto neměnnost dotvrzuje i snový rámec celého příběhu: k revoltě nedošlo a ani se k ní tramvajačka Marie neodhodlá. Tyto paradoxy ovšem současně přispívají k otevřenějšímu vyznění, o něž se ovšem primárně zasluhuje mimořádné herectví Jiřiny Bohdalové. Její hrdinka za pomoci bohatého kostýmního vyzbrojení střídá své tváře, aby se nakonec vrátila k té nejvlastnější, odevzdané a trpné. ()
Tenhle muzikál jsem nikdy neměl rád. A to jej dělali tvůrci tak povedených Starců na chmelu. Jenže - on ten film nejspíše obráží skutečné tehdejší manželské problémy pana Brzobohatého a paní Bohdalové, která mu dělala v reálném životě hysterické a žárlivé scény, jenže tady má hrát tu puťku, která se stane sebevědomou ženou, bo všichni chlapi jsou hajzlové záletní, víme? Ani bych se nedivil, kdyby za námětem stála právě ona. Písničky jak které, osobně se mi líbí dvě. A ještě oceňuji tehdejší pražské reálie - pár let a v Praze je prdlajs. ()
Veľmi pekný filmík, na svoju dobu. Bohdalka úžasná ako vždy. Vtedy asi ešte netušila že o pár rokov sa s Brzobohatým stretnú v geniálnom filme UCHO. Neskutočne krásna Praha šesťdesiatych rokov! A farebná, ja som na nej mohol oči nechať ... Krása :-) Škoda že teraz je Praha taká fádna, hlučná, smradľavá, plná áut a turistov. :-( Ach, kam sa to všetko podelo? ()
Dámská vzpoura z poloviny 60. let, kdy takovýto počin nebyl zdaleka obvyklý. Od ženy se očekávalo dokonalé zabezpečení domácnosti a od socialistické ženy ještě nádavkem odvedená 8 hodinová pracovní doba. Emancipace teprve začínala, proto je i ve filmu poněkud naivní. Filmu nechybí vtip i kapka napětí, proto za 3. ()
Feministický, nebo ne, tenhle muzikál je především s přehledem natočený, má skvělá čísla, hudbu i nápadité písňové texty, o pastelových kostýmech a štědré výpravě vůbec ani nemluvě. A místy je opravdu velmi vtipný. Moc ani nevadí, že Jiřina Bohdalová rozhodně není žádná zlatá slavice, protože spíše než o zpěv jde v jejím případě o proměnu zakřiklé tramvajačky ve lvici salonů, což samozřejmě zvládla na jedničku. No a Radoslav Brzobohatý si zase zahrál skvělého blbce. ()
Galerie (23)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jindřich Panáček
Zajímavosti (13)
- „Zpívám strašně ráda, i když asi trochu falešně. Všechno jsem ale tehdy nazpívala sama, tedy až na ty vejšky. Tam to za mě převzala jedna operní pěvkyně, která měla podobný hlas jako já. Nikdo to nepoznal. Tenkrát jsem ještě měla lepší hlas, než jsem si ho stačila zničit těma televizníma Křemílkama,“ prozradila herečka Jiřina Bohdalová. (SONY_)
- Ve filmu se objevují vozy: Aero 1000 z roku 1932, Aero Minor II z roku 1947, Fiat 500 A z roku 1936, Praga Grand z let 1912–1932, Praga RN vyráběna v letech 1932–1962. (sator)
- Jiřinu Bohdalovou v nóbl eleganci proměnila paní Olga Knoblochová (přezdívaná Lady Dermacol), která se v barrandovských ateriérech spolupodílela na vzniku dnes už světoznámé české kosmetické značky. (EllienPM)
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama