Dáma na kolejích

Dáma na kolejích není udělaná ve výrazném stylovém hávu Starců na chmelu, přesto dokáže zaujmout a pobavit svojí nadsázkou v souboji pohlaví. Herecké výkony zahřejí svou přirozeností a rozpustilostí, se kterou vybrušují celkové působení do nezávazně vážného tónu roztržitého komediálního díla, které si škodolibě dobírá a marnivě trestá zažitou genderovou nerovnost. Zločin a trest nevěrného socialistického muže tne do živého, zaraženě se ušklíbne a vyměří cynickou odplatu emancipačního snažení. Je sice pravda, že film občas vráží facku i sám sobě, ale vše je jen nadsázka a rozverně baví i svou zuřivostí. Hlavní postavou muzikálové komedie je pracující žena Marie Kučerová (velmi zajímavá Jiřina Bohdalová). I řidička tramvaje může ochutnat velikost a tragédii lásky. Nejsilnějším impulsem je trest za každou cenu, z principu a jako výstraha opačnému pohlaví. Hlavní mužskou postavou je Mariin manžel a nákupčí Chirany Václav Kučera (dobrý Radoslav Brzobohatý), který bezradně přešlapuje v genderovém předsudku a k upřímné snaze o nápravu se propracovává tvrdě a pracně, navzdory všemu a všem. Důležitou postavou je podváděný Bedřich Vimr (dobrý František Peterka), boxerský šampion, který se bezelstně a neohrabaně pokouší dobrat svého štěstí. Poslední výraznou postavou je Bedřichova manželka Kateřina (zajímavá Libuše Geprtová) v bezradnosti ze skutků, pohybu a stavu věcí. Z dalších rolí: po smířlivosti marně volající tramvajový průvodčí Marek (Stanislav Fišer), jeho nespokojená žena Božka (Eva Svobodová), úslužný vedoucí módního domu (Otto Budín), překvapený ředitel dopravního podniku (František Hanus), nesmělý a žádostivý mladík z Liberce (Aleš Košnar), nesmlouvavý mravnostní policista v civilu (Milan Mach), zaskočený kapitán Veřejné Bezpečnosti (Karel Pavlík), či rozhlasový reportér boxerského velefinále (Miloslav Holman). Hudební střední proud a špatně zpívající představitelka hlavní role nemusí sednout každému, ale i tak film nabízí dostatek rozverně jízlivé zábavy. (16.01.2017)

Docela rozumím, proč Dáma na kolejích tak trochu zapadla. Těžko KO dostal film právě od Starců na chmelu. Ti jsou lepší jak hudebně tak příběhově. A takový úspěch už Ladislav Rychman nedokázal zopakovat. Na druhé straně by toto mohlo být bráno jako pokračování. Z velké lásky totiž téměř vždy zůstává už jen ta domácnost a stereotyp. Udřená tramvajačka se cítí zrazená jako žena a manželka, když se její muž líbá s jinou. A místo vysvětlení a komunikace se typicky ženským způsobem zblázní a utratí vše za šaty s odůvodněním, že se o sebe vlastně moc nestarala. Později navíc manžela předá jiné ženě a muž o ženu musí zpětně bojovat. Bohužel má tento film jednu nevýhodu. Zřejmě to byla úlitba pracujícím ženám nebo že by dárek k MDŽ? Podle snímku je totiž žena věčně udřené stvoření zatímco muž nedělá vůbec nic. Vlastně něco přece. Je nevěrný a jen se povaluje. Dnešní feministky by za podobný snímek chrochtaly blahem. A je s podivem, že vlastně něco podobného nevznikne, protože síla boje za práva jednotlivých skupin lidí jsou nejsilnější v historii. Já oceňuji fakt, že Jiřina Bohdalová dokázala, že není jen obyčejná herečka, v té době ještě nebyla tak veliká herecká hvězda, ale dokázala se prosadit docela dobře i v komediálně laděném muzikálu. A stejnou porci lze ocenit i u Radoslava Brzobohatého a hlavně Františka Peterky, jehož komediální kariéra teprve startovala a to nejlepší měl před sebou. A přesto, že snímek hudebně jednoznačně prohrává se Starci, zcela nepropadl. Bohužel co se týče muzikálů, měla úspěšnost Ladislava Rychmana sestupnou tendenci. Další totiž následoval film Hvězda padá vzhůru či následný Jen ho nechte, ať se bojí. (03.05.2021)

Dámská vzpoura z poloviny 60. let, kdy takovýto počin nebyl zdaleka obvyklý. Od ženy se očekávalo dokonalé zabezpečení domácnosti a od socialistické ženy ještě nádavkem odvedená 8 hodinová pracovní doba. Emancipace teprve začínala, proto je i ve filmu poněkud naivní. Filmu nechybí vtip i kapka napětí, proto za 3. (16.11.2013)

Zřejmě ten vůbec nejbizarnější český muzikál, v němž můžete mimo jiné vidět: z řetězu urvanou Bohdalku aka Máňu Kučerovou řídící tramvaj, naolejovaného boxera Radka Brzobohatého či dav sousedů pějících neodolatelnou árii "Mějte rozum, paní Kučerová". Těžko říci, zda je tento film tak podivný záměrně či náhodou, nicméně daří se mu díky tomu poměrně slušně obnažit absurditu života v socialistické společnosti. A když už pro nic jiného, je nutné ho ocenit za v té době nepříliš populární téma ženské emancipace. Jen škoda, že tyto provokativní feministické myšlenky závěr filmu tak surově srazí na kolena... (02.08.2016)

Rychmanovy české muzikály vznikaly současně s francouzskými díly vzešlými ze spolupráce Jacquese Demyho a Michela Legranda, oproti nimž se zvláště Dáma na kolejích jeví jen jako pouhá divadelní férie. Jakkoliv jednotlivé dějové sekvence mají vtip a hudebně tanečním vstupům nelze upřít chytlavost, celek nepůsobí zrovna celistvě. Zatímco ta Legrandova čísla v Demyho snímcích vyprávění originálně dynamizují a propracovávají psychologii zúčastněných, písně v Dámě na kolejích nanejvýš zlidšťují lidově demokratickou uniformitu. Kostýmy, líčení, stylizace ani choreografie nemanifestují vnitřní svobodu, ale jen ospravedlňují individuální zařazení v systému. Příznačně tuto neměnnost dotvrzuje i snový rámec celého příběhu: k revoltě nedošlo a ani se k ní tramvajačka Marie neodhodlá. Tyto paradoxy ovšem současně přispívají k otevřenějšímu vyznění, o něž se ovšem primárně zasluhuje mimořádné herectví Jiřiny Bohdalové. Její hrdinka za pomoci bohatého kostýmního vyzbrojení střídá své tváře, aby se nakonec vrátila k té nejvlastnější, odevzdané a trpné. (11.06.2023)