Hvězda padá vzhůru

Ať si mne většina národa proklíná, já Karla Gotta nemusím. Tento člověk neměl k ničemu ve svém životě žádný postoj, nevyslovil se k žádnému problému, nic ho nenadchlo. Veškerá jeho produkce byla vždy úzkostlivě střežena, aby nezčeřila jedinou vlnku na vodě společenského života. Od jakéhokoliv umělce očekávám jeho projev jako jeho postoj, kterým hodnotí vše kolem sebe a dává nám to najevo jinak, než jsme zvyklí, to je umění. Karel Gott není umělec, je to člověk, který prodává produkt. Jestli zpívat umí nebo ne, je věc jiná. Oslovení "mistře" se mi, vzhledem k uvedenému, zdá v nejlepším případě neadresné. Nic proti němu osobně jinak nemám, jen to, že je to český Rosamund Pilcher. (08.01.2009)

Splněná norma barrandovské dramaturgie, kterou jsem původně měl v dětské paměti zapsanou jako divácký film, ale vyzařuje z ní jen poctivá socialistická impotence. Adaptace Tyla s aktualizujícím Vocilkou, která ovšem Štěpánkovu básnicky gymnaziálnímu pojetí nesahá ani po hlezna. "Dobře, ale to jste nám měl říct dřív, a ne až tady před těma lidma !" První normalizační Rychman - poctivý základ pro "Trhák" a předobraz civilnějšího "Jen ho nechte, ať se bojí". ČT2 (09.03.2013)

Tenhle film je snad trestem pro Karla Gotta, že v roce 1968 se hned nevrátil do Československa a snažil se na Západě marně získat slávu. Současně se zdá, že přesto se lidé kolem Gotta (asi Štajdl) pokusili z tohoto sypání si popela na hlavu vymlátit maximum. Je to směs Tyla, Starců na chmelu a Formanových Vlasů. Nejbizarnější ale zobrazení zlého Západu. Lehce to připomíná jak Západ zachycovaly některé díly Majora Zemana, ale místy to dokonce připomíná Barbarellu. V době zavřených hranic se nakonec zneuznalý umělec vrací do socialistické vlasti a to je už trochu nechutné. (02.06.2020)

Pro filmové masochisty až labužnicky vysilující náhražka za západní muzikály, která se strašlivě průhlednými postupy snaží „zplebejštit“ Karla Gotta. Jako naivní a dobromyslný chlapec z venkova musí hrdina pochopit, že jeho životním údělem není zpívat pro prachy, nýbrž pro český lid (který žádné prachy nemá). Co mu schází na intelektu, dohání nebetyčným narcismem, což bychom zřejmě neměli vnímat jako charakterovou vadu. Stejně tak se asi nepředpokládá negativní hodnocení faktu, že vše dobré se minimálně iniciativnímu protagonistovi přihodí bez jeho vlastního přičinění (nepotřebuje pěvecké vzdělání, neboť božský hlas dostal od sudiček, superstar se z něj stane díky věnované vestě). Dosažení úspěchu je věcí náhody, ne usilovné snahy. Každý může být Gott. A být Gottem se vyplatí! Protože je v podstatě jedno, jak velká je vaše důvěřivost, pokrytectví a natvrdlost a do jak kolosálních rozměrů narostlo vaše ego – jste-li Gott, vše vám bude odpuštěno. Šosácký nacionalismus je ospravedlňován vytvářením iluze, že Gott coby novodobý Švanda dudák navazuje na dávnou lidovou tradici. Jako zpěvák lidu (a tedy strany) by měl udělat totéž, co se žádalo od všech občanů – rezignovat na ambicióznější cíle a zůstat sedět doma na zadku. Film tak nepřímo vyjadřuje pohrdání nad všemi umělci, kteří se zaprodali západu. Ten je zde narychlo načrtnut jako místo dekadentních banketů, na nichž polonazí muži divošsky tančí s nestoudnými ženami. Jde jen o jeden z nemnoha nechtěně WTF momentů jinak veskrze nezajímavě nedobrého filmu, jehož prostřednictvím Rychman spáchal tvůrčí harakiri a Gott prokázal svou svolnost k intelektuálnímu kýčaření nejhrubšího zrna. 15% Zajímavý komentář: JFL (10.03.2013)

...všude dobře a doma a v tehdejším socialistickém Československu nejlíp! "Současná" parafráze na českou klasiku se tehdy nepovedla a ani bohům s nebesky božským Kájou v čele nebylo s hůry dáno tenhle produkt z barranovského Olympu zachránit. Bohové prostě tehdy nemohli jít ruku v ruce se straníky! Asi tak! (16.01.2009)