Hvězda padá vzhůru

Základním poznatkem z tohohle filmu je fakt, že Karel Gott není dobrý herec. Ale známe to i z jiných zemí - když je někdo ve své zemi dlouhodobě výborným zpěvákem, logicky následuje snaha využít ho i jinak. Jenže ne každému je dáno být dobrým zpěvákem i hercem (což je například případ Barbry Streisand). Gott sám sebekriticky uznal, že s výsledkem filmu nebyl spokojen. Navíc zjistil, že filmování (zvláště když je někdo špatný herec) trvá dost dlouho, což on si při své prioritní profesi napříště nemohl dovolit. Za což můžeme být jenom rádi. A hudební potenciál je velmi slabý. Ladislav Štaidl prokázal překvapivou neschopnost vybavit pořádnou hudbou celý film a ani nekonečné opakování ústřední melodie Kufr iluzí v různých aranžích nepomohlo tomuhle filmu k vyzdvižení z podprůměru. (05.01.2009)

Byl-li Gott geniální zpěvák, v tomto ohledu podobně jako Blehárová v HROCHOVI šlápl vedle. Nebyl na to ale sám: v kupce nesporného hnoje se vykoupal před nečekaným koncem života Jiří Štaidl a pohled do těch, kdo také přiložili své polínko pod kotel, není také nepatrný. Kýče se ale netočily jen za normalizace. Bylo tak tomu před r. 1948, 1938 a je tomu tak i po r. 1989. Zůstává s podivem, že Gottovi jeho prkenné herectví nikdo nevymluvil. Na druhou stranu tu jsou STARCI a KLARINETY. Vážíme-li, berme v potaz obě misky pomyslných vah. (05.03.2023)

No je to film své doby, co naplat. Nebudu rozebírat výklady a dalekosáhlé konsekvence, podle nichž je film plivancem na emigranty, - ono i v pohádkách se často stává, že hrdina nabyvši zkušeností ze světa, se rád navrací tam, kde se narodil a nachází tam pravé štěstí, to je prostě archetypální situace navrácení zbloudilého syna a netřeba to vykládat nějak všeobecně hanlivě. Karel je tady k sežrání a krásně zpívá ( i když ty písně nejsou zase kdovíco). Kdysivá jsem to viděla, možná i víckrát, ale úplně jsem zapomněla na ztvárnění toho "západu". To je fakticky poměrně bizarní a zábavné, úsměvné. Ale ty písně a choreo jsou tak typicky šedesátkové, že mě to koneckonců bavilo. Každopádně nelituju času a ráda jsem si připomněla Mistra, který před pár dny odešel navždycky (je to vůbec možné? On není nesmrtelný? Achjo.) (19.10.2019)

Karel Gott si po vzoru Elvise vyzkoušel zahrát ve filmu a nějak se to nepovedlo. Nechápu, proč tenhle film točili jako celovečerní. Myslím, že kdyby byl točen pro televizi, stát by velice ušetřil a na výsledku by to vůbec nebylo znát. A co je nejdůležitější, někde by zapadal prachem a nikdo by si na něj po právu nevzpomněl. (23.05.2003)

Nádherně nechutný normalizační pomník nesmrtelné ikoně české popkultury. Na jednu stranu je "Hvězda padá vzhůru" filmový řitní alpinismus pro obludu, která si vyprosila návrat z rádoby emigrace, ale současně jí lze vnímat i jako krutě podvratné dílo, které svůj objekt nevybíravě satirizuje. Disproporční převaha detailů Kájovy tváře vůči jiným postavám ve filmu a famózní improvizační scény hrdinova narcismu divákovi zpřítomňuje ambivalentnost muže, v jehož tváři se snoubí česká humpolácká jalovost, pohlavárovsky podlá sviňáckost a buranská odnož queeru. Fakt, že slavíkovou družkou je Molavcová, jejíž míra demence je stejně velká jeko její bujně se pohupující vnady, zase nelze vnímat jinak než jako podlý žert. A to nemluvě o celé absurdní premise totáčově muzikálové parafráze na Strakonického dudáka (asi další důvod obsazení Molavcové) pojatého optikou silvestrobvských estrád coby mix nejapných hudebně tanečních čísel, imbecilního humoru a promenády předních televizních/filmových ksichtů doby. Jako bonus je zde Sovák, klerý v outfitu ala Holzman hraje módního fotografa a lačně hltá tuzexovou colu. (22.12.2011)