Bílý pes

Do prdele, to jsem si krásně poplakal. Sociálně laděný až horrorový thriller o jedné lidské bestii a psí oběti, z něhož mrazí mnohem více, než z mnoha moderních horrorů. Opravdu, takové pocity, jako u tohoto filmu (a nemluvím o dojetí a slzách, ale o napětí, mrazení a tu a tam i strachu - jsem vyléčený kynofobik), bych rád prožíval u alespoň půlky horrorů nového milénia. Mimoto je to prostě krásný film s dobrým nápadem a scénářem, skvělými herci (ať už dvou nebo vícenohými), tradičně podmanivou Morriconeho hudbou a opravdu nádherným psem. (23.08.2014)

Operácia sa vydarila, pacient zomrel. Takto paradoxne, ale v konečnom dôsledku dojímavo vyznieva pointa hororového trileru o bielom psovi, ktorý je vycvičený likvidovať černochov. White Dog má hlbšiu myšlienku a etické posolstvo, ale nie postupnú gradáciu. Dej príbehu skôr pripomína ustavičné vlnenie. Úteky a chytanie bieleho psa, chvíle vražedného besnenia a obdobia prevýchovy, nútia k zamysleniu, kto je skutočnou obeťou a kto vinníkom. Navyše sa tento hororový príbeh, bez obligátneho happyendu, odohráva v prostredí drezúry zvierat pre filmový priemysel. Niet čo dodať, naozaj zaujímavé podobenstvo o najlepšom priateľovi človeka. (11.07.2011)

Celý film si pro sebe ukradl R2D2, o jehož plakát jedna z postav věčně tupí šipky. V prvním plánu naráží Fuller na téma rasismus, které se stalo jakýmsi leitmotivem jeho snímků a nutno podotknout, že ačkoliv bylo promítáno z velice špatné kopie, pohled na bílou bestii cenící tesáky pořád dokáže mrazit a vzbuzovat patřičný respekt. (07.07.2011)

Sofistikovanější než by jeden z čistě béčkového prvoplánově kontroverzního nástřelu „Goro bílý pes makabrózně morduje Afroamíky“ čekal. Fullerovo velké vítězství je, že to funguje v obou zamýšlených rovinách. V první žánrové polovině z „jejího pohledu“ jde o tradičně vystavěný znepokojivý thriller staromilského střihu, který je v mnoha aspektech lepší adaptací Kingova Cuja než filmové Cujo samotné a plně si vystačí s pozvolně budovanou atmosférou, táhlými záběry, tu a tam obnaženou mordou, mrazivým zavrčením a geniálně posmutnělým Morriconeho podkresem. Ve druhé metaforické polovině „z jeho pohledu“ pak jde o mnohovrstevnatou alegorii na rasismus a xenofobii, která je komplexnější, znepokojivější a působivější než leckteré „jakože serióznější“ snímky na totéž téma. Třešničkou na dortu je pak relativizující závěr, který se v dušičce usadí a ne a ne z ní ven. (12.09.2017)

Tklivě, až pod kůži zažírající se hudba Ennia Morriconeho nevěstí nic dobrého. Celou dobu filmem prostupuje a pevně drží diváka v pozoru. Film zpracovává téma rasismu a lidské bestiality. Chudák pes, který za nic nemůže. Julie pracuje jako herečka a na silnici po cestě domů srazí bílého ovčáka. Ujme se ho a po času zjišťuje, že byl pes vycvičen k útoku na černochy. Zajede s ním za odborníkem a ten se snaží psa jednotlivými kroky převychovat. Trenér je totiž černoch a už dříve se neúspěšně pokoušel "bílé psy" napravit. Sympatická hlavní hrdinka Julie v podání Kristy McNichol mě hodně připomínala Millii Bobby Brown (Eleven ze Stranger things). Pár scén je opravdu výjimečně silných, včetně konfrontace Julie a majitele, který psa vychoval, nebo samotného závěru. A zase slyším tu Morriconeho smutnou hudbu..... (17.11.2020)