Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc?

„Byl to nejtragičtější případ mého života. A skočil jsem do něj rovnýma nohama!“ Sice nejde o povídky jako v předchozím Zločinu v dívčí škole, ale řada věcí zůstala, hlavně Škvoreckého předloha, Rychmanova (tentokrát sólová) režie a Lipského hrdina Borůvka. Podobný je i humor, avšak u Šesti černých dívek jsem se bavil více. Už úvodní promluva o mužích mě rozchechtala. Pak přišel první kontakt s tajemnou budovou knihovny (se svou vlastní atmosférou + speciálním otevíráním dveří), nové a „lepší“ řazení knih (pohled na Mein Kampf mezi Babičkou a Vinnetouem mě zničil) a seznámení s nemálo zábavnými postavami (perfektní Kemr či Peterka…a mnoho dalších). Krom výborných vtípků zde nechyběly i dobové narážky (Západ, intelektuálové, ředitelovo tajemství atd.). Slabší byl v podstatě jen závěr a pak pointa ohledně „stáří“ 1 z postav. I přesto však jde o kvalitní zábavu a já dávám solidní 4*. „Nezlobte se Dášo, dyť už bych moh bejt pomalu vaším otcem.“ - „Mýmu tatínkovi bylo 60 a mamince 18, když se brali. A mně 3!“ (22.03.2017)

Jeden z těch podivných filmů 60.let. Po několikerém zhlédnutí si musím přiznat, že mě baví. Vynikající čeští herci - Lipský, Řehoř - vědátor, démonický Kemr. Rozkošné a tajemné dívky, Pekelný žaltář, kořen ženšenu a nápoj lásky, bludiště chodeb, bouře - blesky a hromy, noc a kruhový sál s nahými ženskými torzy, z nichž dvě skrývají ve svých bradavkách spouštěcí mechanismus tajných dveří. Exteriéry - Klementinum a kostel sv.Jakuba. Působivá, chvílemi až bondovská, pak opět rozverná a hašteřivá hudba, kterou mají na svědomí J.Bažant a J.Malásek a výtvarná spolupráce s A.Bornem jsou pro film výrazným plus. Dnešní divák těžko docení zesměšňování marxismu-leninismu v průpovídkách ředitele: Pokud nelze vědecky dokázat, pak to neexistuje. Na druhou stranu, my dokážeme vědecky dokázat VŠE! Drobné legrácky - ořez knih na míru či neustálé dotazy poručíka: Pan Sodoma ho viděl?-Ne pan Sodoma, pan Gomora! sice z filmu třeskutou komedii neudělají, ale jsou milé. A že je pan ředitel analfabet? Vždyť přece dělá svoji práci dobře, tak komu to vadí! Jasná narážka na tehdejší neschopné na vysokých místech. Nu, dnes se nám tam opět nějak vrací... (24.04.2011)

V šedesátých letech se parodiím na nejrůznější náměty v českém filmu docela dařilo. Za zmínku stojí například 'Fantom Morrisvillu' (1966) či vynikající 'Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky' (1967). Tato parodie kombinující detektivky a dívčí dospívání je sice o něco slabší, ale též stojí za zmínku. Josef Škvorecký coby autor povídky a scénáře pojal humor skutečně odlehčeným tónem, avšak těžko posoudit, jak velký zásah do toho byl od režiséra Ladislava Rychmana. Každopádně se uvádí, že Škvorecký napsal roli Lubomíru Lipskému přímo na tělo, který si to v jiné roli stejným stylem pojetí zopakoval i rok poté v další filmové parodii 'Čtyři vraždy stačí, drahoušku' (1970). Inu, předchozí snímek ´Zločin v dívčí škole´(1965) udělal své. Výrazně však vyniká jiný herec, byť s malým prostorem, mající zkušenosti už z dob první republiky a tím je Václav Trégl, který tak mimo jiné prokázal, že skutečně není malých rolí. Snímek se stal bohužel pozapomenutým a škoda to vcelku je, neb byť se u toho divák moc nepobaví, jako uvolňující odpočinkový film působí dobře. 60. léta, obzvlášť co se týče atmosféry, z celého konceptu skutečně září. Září i všechna ta dospívající děvčata hodnotící mužské pokolení. Sex appeal kupodivu dává najevo i Iva Janžurová. Příběh se sice zdá být druhořadý, ale o ten tady snad zřejmě ani nešlo. Opravdu to mohlo být o něco lepší, ale dejme tomu šanci. Už kvůli těm šedesátkám. (22.02.2021)

To, že dobře udělaní muži mají potíže v jisté oblasti, je chabou a hlavně nepravdivou útěchou vychrtlých, netrénovaných sušinek středního věku, ke kterým bezesporu patří režisér tohoto filmu. Ovšem my, svalnatí Petráskové, víme své. Překvapila mě sexuální otevřenost snímku, projevující se zejména v podobě kukačky a čertů na stěně. A také plánu podzemních chodeb, kde to tedy nebylo vykresleno v plném detailu, ale přímost a směr růstu vylučovaly jakoukoli pochybnost. (16.02.2013)

Janžurová přece není Schoberová, pane Rychman. Škoda, že se zde spoléhá na apriorní srandovnost populárních komiků (výtka se netýká Trégla, který je využit dokonale („Vy vošklivej zhovadilče!“), démonicky pološíleného Kemra a ani bubliny Lipského). Škoda, že tento sympaticky podvratný film pořádně neví, čím chce být, Borůvku odsunuje do pozadí a místo aby důsledně sledoval předestřené motivy (černé dívky, knihovnická reforma, ideologická vědeckost kontra magie, politická i erotická satira - od slova "satyr"), rozpouští se v ledabylé taškařici křečovitě se snažící o „krejzy“, aniž by umožňoval vstoupit dovnitř. Úvod je báječný, ale už při prvním vstupu Růžičkové na scénu se film začíná drobit, závěr je... no řekněme směšný. Přesto mám z tohoto kousku celkem lepší dojem než z konzistentnější a promyšlenější Menzelovy poslední části předešlé borůvkovské trilogie, ba i než z elegantnějšího Fantoma Morisvillu. To mimo jiné díky přehršli motivů a hlášek, které zde zazněly na poslední chvíli (např. (re)habilitace doktora Libery). Pekelné obludy stojící nad hromadami knih čekajících na srovnání dle centimetrů hovoří za vše. Babička, Mein Kampf, Vinnetou, Snář. Ema má maso u mámy. O potenciálu (žel málo využitém) této opravdu bláznivé komedie si lze udělat obrázek z přejných komentářů od darkrobyk a Gavin87. (05.02.2012)