Shazam! Hněv bohů

Nakonec to není vůbec špatné. Jako dítě bych byl v sedmém nebi, jako dospělý jsem se vysloveně nenudil bez ohledu na poměrně hutnou stopáž. Je to samozřejmě taková DC pohádka, ale to bylo po prvním dílu jasné. A pokud na tuhle "hru" přistoupíte, zklamání vás nečeká. Je to zběsilost, o tom není pochyb, ale sympaticky obsazená a roztomile ujetá (vraždící jednorožce už jsme viděli jinde, ale neomrzí). (22.04.2023)

Obecně Shazam nepatří mezi mé oblíbené superhrdiny hlavně kvůli tomu, že jeho postava je založená na humoru, který mě úplně nesedí. První díl je pro mě velikým zklamáním, a proto jsem byl víc zvědavej, co řeknu na pokračování. Může to být reálně ještě horší? Po dokoukání můžu říct, že záleží, jak v čem. Něco je lepší než v prvním díle, něco naopak horší. Začnu s těmi pozitivy. Jednoznačně největším pozitivem pro mě je scénář, který prošel několika změnami a je trochu jiný a za mě lepší než v prvním díle. Tvůrci totiž více staví rodinu na první místo a více se věnují morálním hodnotám, což je za mě mnohem důležitější věc, než kdyby vymýšleli nějak speciálního záporáka nebo ještě horší vtipy, ale k těm se teprve dostanu. Dále se mi líbí, že je tu prostor na „zvolení svého oblíbence“. Ve filmu je totiž šest sourozenců a každý je absolutně jiný a unikátní, takže si divák vybere toho svého. S tím souvisí věc, že je tu prostor jak pro dětské herce, tak dospělé herce. A dostáváme se k té negativní části filmu, a to je opět humor. Stejně jako u prvního dílu, tak i tady mám problémy s humorem. Sice je fajn, že humor je tu určen pro všechny věkové kategorie, ale i tak se mi občas stalo, že jsem chytal ten „cringe“ moment. A navíc některé vtipy se dost opakují z minulého dílu. Největším problémem je ale pro mě věc, že jsem měl celý film pocit, že tvůrci všechno dělali prvoplánově a nepřemýšleli, jak to bude vypadat v postprodukci. Proto nějaké věci ve filmu nedávají tolik smysl a vypadají hloupě. Ale zase na druhou stranu tam je vidět ta snaha, proto bych druhé pokračování bral s rezervou a nebyl úplně kritický. 5/10 (26.03.2024)

První film se mi líbil víc buď proto, že byl první, nebo proto, že si vlastně na nic nehrál. Hněv bohů je sice v základu pořád tatáž klukovská blbina s odzbrojujícími hrdiny a jejich neméně odzbrojujícími alter egy, ale mohl se vyvarovat snahy být něčím víc, protože se to k němu moc nehodí a z těch dobrých a dobře podaných vtipů a záplavy mytologických tvorů to poněkud trčí. Přesto mě mrzí, že třetí díl nejspíše nebude a Shazamův neúspěch připisuji spíš předávkování publika než jeho údajným nekvalitám. (22.03.2023)

#12 DCEU. Fury of the Gods je třetí film z cyklu Shazama! a Black Adama. A jako takový stojí za pozornost jenom kvůli Rachel Zegler a Gal Gadot (budoucí dvojice z plánované Snow White). Ale zapojení Wonderky do této pozdní fáze DCEU je natolik nešťastné a nevtipné, že mně ani pohled na záporačky Helen Mirren a Lucy Liu neukonejšil. Škoda. (29.07.2023)

Shitzam: Hněď bohů je nepřekvapivě jen další masivní, třikrát zatočená, manipulativní a degenerativní smrdutá neobolševická hromada po sté vyluhovaných furtdokolových klišé a parádní demonstrace scénáristické impotence a rychlokvašné komerční tuposti, jakož i naprosté vyčpělosti přitroublých omalovánek pro dyslektiky. Prostě opět sériová pícnina pro hovada a mongoloidy, která všem těm tlustým, krpatým, škaredým či jinak postiženým dětem namísto povzbuzení, že i ony se přeci mohou stát instáčově dokonale sterilními, vyretušovanými pozérskými Supergeji bez bázně a samohany, přivodí následně spíše deprese a sebevražedné tendence, až zjistí, že to tak není. Nehledě na tu demagogicky pičoidní a veskrze utopistickou relativizaci zla, příznačnou v posledních letech pro tyto, jak je velmi výstižně definuje odborná terminologie filmové teorie, povrchní popkulturní zmrdstva, aby zdegenerované a od reality odstřižené děti náhodou nedejsatan špatně nespinkaly! On je totiž homixový záporák de fuckto vlastně jen takový pomýlený dobrák od kostí, jemuž dosud žádný dobroserný mentor blahoslavených po libtardsku řádně nedomluvil a výchovně jej nevytytal, aby mohl jít náležitě do sebe, podrobil se důkladné sebekritice, načež procitnul, prozřel, potlačil svou nevzdělanost, zanedbanou výchovu, animozitu i veškeré sociopatické sklony a hrdě kráčel v jednom šiku s ostatními uvědomělými správňáckými soudruhy vstříc k lepším zítřkům! No chudák to postižené dítě, až bude druhý den, navlečené v pestrobarevných elasťácích a v homopelerince, příkladně přesvědčovat toho vypatlance, co jej ve škole šikanuje, či nějakého pedofilního strýčka, co jej po škole vykrmuje Čupačpsama, že vůbec, ale vůbec není hezké, co dělají, a že by se nad sebou měli ihned zamyslet a okamžitě toho nechat, nebo jinak bude muset říct „Shitzam!“. Takže, (táhlé znechucené říhnutí), bába Mirenová svou kdovíproč účastí v této obskurní dementizaci v mých očích kompletně spláchla své dosavadní skvělé renomé do hajzlu a jsem zvědav, jestli už v příštím dílu, nebo si budeme muset počkat až na čtyřku, ten mimořádně odporný, porážkově vyžraný, poloretardovaný a nyní již také teplý chlapeček ke všemu tomu neštěstí ještě v naprosto nepřirozené a veskrze vnucené scéně před tou svou jednou velkou skvěle fungující multikulturní, diverzitní a dokonale asimilovanou pěstounskou rodinou vyjde ven s tím, že prcá slepice a jiné drobné hospodářské zvířectvo, a všichni na to opět nadšeně: „Pa-rá-da! Jedeš bomby, vole! Hustý! Jsme na tebe tak hrdí! Jen tak dál! Až se stydím, že to taky nedělám! Z tebe by si měli všichni brát příklad! A nechtěl bys na narozky třeba kravičku nebo mrtvé koťátko? A co takhle rovnou tranzistor? Anebo bys radši autobaterii a kabel s klipsnama na bradavky?“. (14.04.2023)