Sedmero krkavců

Jako dítě jsem se u toho vážně dost bál. Dneska to vidím jako velmi vydařený experiment. Skvělá atmosféra, nádherná hudba a perfektní herecké obsazení. Hlavní hrdinka pro jistotu nadabovaná Magdou Reifovou. Kdo by řekl, že tato herečka, která výborně nadabovala těch několik vět v téhle pohádce a celkem slušně (mohla zvýraznit ječák) si poradila s Fran Fine bude jednou dosti unyle moderovat hrůzy typu kouzelná školka....? (10.12.2008)

Z minima tu sénárista (Pavel Aujezdský) i režisér (Ludvík Ráža) vytvořili maximum. Ponurost prostředí i děje, v němž konec konců vítězí dobro nad zlem vítězí, připomíná, jak nutné je do výchovy i do života dosazovat i "absolutní" momenty, bez kterých ztrácíme smysl o jeho skutečné, přepestře barevné kvalitě. Bohužel si nevybavuju při nejlepší vůli první filmovou verzi tohoto skvělého příběhu Němcové z r. 1967. Pohádka-báchorka jako žánr byla původně určena pro dospělé a "zdětinštěla" až umělými sběry zhruba po roce 1800. Jako žánr není zcela jasná, je to jakýsi žánrový konvolut - nebo, chcete-li - průsečík. V nejčistší podobě se blíží ke svým bájeslovným (mytologickým) východiskům. Němcové se podařilo - a Aujezdský s Rážou to rozvinuli a dále úspěšně posunuli do filmové řeči - právě tento základ zachovat a dát mu uměleckou úroveň původního autorského výkonu (tato velmi podstatná stránka její tvorby je neprávem podceňována a až negována). Herecké kreace prakticky bez rozdílu tuto ideu rozvíjejí a dotvářejí na mimořádné umělecké úrovni. Dominanci tu mají ženské výkony (Hlaváčová, Chýlková, Podhradská) nad mužskými (Michal Dlouhý, Brzobohatý, Rösner) a zlo se - podáváno ve své skutečné, nezkreslené a nekarikované podobě temného, "černokněžného" živlu - jeví až přeexponovaně. Nicméně Jana Hlaváčová je a zůstává především strádající matkou, Brzobohatý chápajícím a manželčin žal sdílejícím partnerem, Mária Podhradská bezelstným, něžným, ale také pevným a houževnatým dívčím panenským ženstvím. Tento základní trojúhelník doplňuje tandem zla, v němž lehce incestní a rovněž již zapškle staropanenské ženství-zlo vneuvěřitelné škále prostředků suverénně zvládá Ivana Chýlková a jí odpovídá až hugovský skřet Borise Rösnera, jehož lidštějším pólem je zlovolný klevetil a pomouvač. Své ikony rámcujících živlů v tradiční posvátné triádě přesvědčivě zvládli Růžek, Jandová nakonec i Daniel Rous. Z této optimisticky ponuré pohádky mrazí, ale závěrečné vítězství dobra přesto zahřívá. V Bohdaně je zaklet i kus Němcové samé stejně tak jako v mateřském traumatu osmi zrozených a téměř nenávratně ztracených dětí. Štědrovečerní uvedení pohádky tak bylo útokem víc na šedou kůru mozkovou než na svátek plesajícího srdce. Chápu proto i ty hlasy, které se nenamáhají předstírat okouzlení a dávají to najevo i svým hodnocením. (27.01.2008)

V téhle adaptaci bohužel není pořádně komu fandit, většina postav je nesympatických. Matka Hlaváčová  je učiněná mrzoutka, přísná, nesoucitná, neustále se staví do role oběti a obviňuje ostatní z toho, čím se nejvíc proviňuje sama ("všichni myslíte jenom na sebe, na cizí bolest nemyslíte"). Pak tu máme prince Dlouhého, který nedělá nic jiného, než že v jednom kuse civí na krkavce na okně, a jeho sestru Chýlkovou, co nesnese, když ji cokoliv/kdokoliv připraví o jeho pozornost. Nelze si nevšimnout toho erotického nádechu jejich vztahu (jak slizce se ona lísá k princi, stejně tak potom poskok Chrt k ní...), to se mi zdá do pohádky krajně nevhodné. Za ještě méně vhodné považuju, aby se v pohádce pro děti krvavě vraždilo dýkou... to už je příliš. Vlastně dost pochybuju o tom, že by se nějakému dítěti tahle pohádka mohla líbit. (Pro koho ale potom je?) Navíc se velká část děje odehrává v zámku bůhvíproč plném babizen, nuzáků, otrhanců a ztracených existencí s pokřivenou postavou i charakterem. Dále mi nesedl varhanní doprovod, podivoval jsem se nad nelogičnostmi v ději (Chrt pronásleduje prince na koni pěšky) i v hlavách protagonistů (princ křičí na němou: "Tak promluv přece, prosím tě!") nebo nad nepravděpodobnými dialogy (Bohdanka: "Zradila jsi mě, vodo, zradila!" - Voda: "Jak chceš..." – to se opakuje asi desetkrát). O čtvrtstoletí dříve natočil stejný režisér tuto pohádku jako studiový televizní film, a ačkoliv ani to není žádná zvláštní podívaná, stojí v mých očích o dost výš (tehdy ovšem Bohdanka neměla rodiče, nýbrž chůvu, zato byl naživu král). "Zabili jste chléb!" (29.08.2023)

Tuhle pohádku jsem naposledy viděl na Štědrý večer roku 1993, kdy štědrovečerní pohádky měly ještě úroveň. Po dlouhé odmlce jsem ji shlédnul znova a neztratila nic z kouzla, které ve mě zanechalo. Je to klasický rukopis Ludvíka Ráži, jenž svým pojetím do příběhu dostává temnotu a hororovou atmosféru, podobně jako třeba v pohádce O Janu a podivuhodném příteli nebo ve filmech Ocelové město, Poslední propadne peklu, či Princ a chuďas. Samo sebou tomu dominuje magická hudba Petra Hapky, který Ludvíku Rážovi skládal povícero věcí. Mě tady zkrátka takový režisér chybí! Ludvík Ráža natočil stejnou verzi již v roce 1967, tu jsem ale ještě neviděl, což brzy napravím. Tahle pohádka z roku 1993 se natáčela v mých oblíbených lokacích Jižní Moravy, které mám tak rád. Namátkou třeba Janův hrad, Lednicko-valtický areál, Sirotčí hrádek, Macocha, kolem Býčí skály, Rudické propadání a jeho okolí, Boskovický hrad nebo Pernštejn. Nezapomenutelné role ztvárnili Ivana Chýlková a Boris Rosner, jako Milada a Chrt. (01.10.2021)

Z této pohádky jsem mírně na rozpacích. Ano, jde o klasickou pohádku Boženy Němcové, která má až hororové ladění. To by mi ani tolik nevadilo. Více mě ale oslovila předloha Němcové, než tento film - chápu ale, že ta je jako taková nezfilmovatelná (je např. ještě mnohem více roztažená v čase - Bohdanka dlouho přesvědčuje své rodiče, že půjde bratry vysvobodit, dlouho čeká, než se vydá na cestu, a hlavně nešije košile z kopřiv, ale ze lnu, který si musí vypěstovat ze semínek podobně jako legendární krteček :-)). Zajímvavým prvkem ve filmu byli sloužící - "lidští psi" - a proměna jedné z nich poté, co jí Bohdanka darovala hřeben. Ale například to neustálé přecházení po chodbě mi tam nějak nesedělo. P. S. Naše malé holčičky pohádku zvládly, i když se u ní někdy bály. Ale to už k opravdovému životu patří... nevadí mi, když je v pohádkách zlo zlé. Zajímavé komentáře: sportovec, Gemini, otík, Jezinka.Jezinka, WANDRWALL. (13.06.2013)