Sedmero krkavců

Jestliže si uvědomíme, že se pohybujeme v rámci televizní produkce a jí odpovídajícímu rozpočtu, nenajdeme mnoho pohádek podobných kvalit. Téměř komorně (minimalisticky) laděný příběh o vině a vykoupení stojí na hereckých výkonech, magických exteriérech jižní Moravy (Pálava, Macocha, Janohrad) a podmanivých melodiích. Uvést tuto pohádku jako hlavní pořad Štědrého večera byl ale vskutku dramaturgický přešlap. Tematicky by bylo rozumější uvedení o svátcích velikonočních, které nám připomínají podobně baladický příběh, navíc v obou případech s dobrým koncem > zmrtvýchvstání + návrat prokletých synů. Ačkoliv jsem viděla pohádku nyní asi po patnácti letech, dokázala jsem si ještě před samotným znovuzhlédnutím plně vybavit její atmosféru a strach, který s sebou nese. Ráža dokázal vytvořit dokonalou sugesci skličujícího pocitu (a právě proto se tak moc nehodí k radostným Vánocím), který u mě účinkuje na 100%. (08.12.2011)

Tuhle pohádku jsem naposledy viděl na Štědrý večer roku 1993, kdy štědrovečerní pohádky měly ještě úroveň. Po dlouhé odmlce jsem ji shlédnul znova a neztratila nic z kouzla, které ve mě zanechalo. Je to klasický rukopis Ludvíka Ráži, jenž svým pojetím do příběhu dostává temnotu a hororovou atmosféru, podobně jako třeba v pohádce O Janu a podivuhodném příteli nebo ve filmech Ocelové město, Poslední propadne peklu, či Princ a chuďas. Samo sebou tomu dominuje magická hudba Petra Hapky, který Ludvíku Rážovi skládal povícero věcí. Mě tady zkrátka takový režisér chybí! Ludvík Ráža natočil stejnou verzi již v roce 1967, tu jsem ale ještě neviděl, což brzy napravím. Tahle pohádka z roku 1993 se natáčela v mých oblíbených lokacích Jižní Moravy, které mám tak rád. Namátkou třeba Janův hrad, Lednicko-valtický areál, Sirotčí hrádek, Macocha, kolem Býčí skály, Rudické propadání a jeho okolí, Boskovický hrad nebo Pernštejn. Nezapomenutelné role ztvárnili Ivana Chýlková a Boris Rosner, jako Milada a Chrt. (01.10.2021)

Hodná a milá hlavní hrdinka s opravu nevídaným sebeobětováním bojuje o vysvobození svých bratrů. Pochmurnost je sympatická a pohádková. Pohádky jsou plné zla, nenávisti, žárlivosti a škodolibosti, pravda, vždy je zcela zdecimuje absolutní dobro, kde tomu tak není, ocitli jsme se v žánru horor. Ale i přes výbornou atmosféru a sympatické kladné i záporné figury mi to vždy připadalo nedomrlé. Něco jako guláš připravený tak, aby ho mohly i malé děti - výživné, ale nemá to ten správný říz. (21.01.2011)

Možná že vám moje hodnocení kapánek vyrazí dech. Ani já netvrdím, že je film dokonalý. Ovšem něco dokonalého se zde objeví, a to atmosféra a herecké výkony. Představitelka Bohunky je sice nevýrazná, Michal Dlouhý v roli prince solidní, ovšem geniální je Ivana Chýlková, jejíž postava je snad esencí všeho zla světa a Boris Rösner coby nádherně odporný poskok Chrt. Film připomíná chvílemi "Marketu Lazarovou" či jiné drsné středověké filmy, možná podezřívám Ludvíka Rážu, že si zde zkoušel síly na svůj pozdější historický film Vláčilovského střihu "V erbu lvice". Objektivně bych film hodnotil čtyřmi hvězdičkami, ovšem díky zdejšímu nízkému hodnocení a potvrzení, že se jedná o nejlepší porevoluční českou pohádku, dám těch hvězdiček pět. (28.09.2007)

Neslaná, nemastná a pokud něčím tato pohádka nad jiné vyniká tak je to její depresivnost. V neposlední řadě strašně smrdí "televizností a snaží se budit "umělecký dojem" a to většinou filmovému pohádkovému žánru škodí, jde přece především o to, zaujmout dětského diváka a pobavit dospělé, což se této pseudopsychopohádce rozhodně nedaří.... (20.09.2005)