Sedmero krkavců

Když jsem byla malá, ráda jsem se bála. Tuto hororovou pohádku jsem viděla ve věku 6-ti let, kdy děti čekají od pohádek, že je budou uspávat a zanechalo to ve mně následky. Pohádka byla adrenalinový zážitek – celou dobu jsem se choulila v křesle a děsila se zvrácené Chýlkové (získala si mě zpátky až když jsem o něco později viděla Přítelkyni z domu smutku), která obcovala s Chrtem (úžasný Rösner, ten mě děsí pořád). Ale nemohla jsem od toho odtrhnou oči :-) Od té doby potřebuju pravidelnou dávku hrůzy... (28.01.2008)

Vau tak na Sedmero krkavců si pamatuju docela dost, přestože je to už kupa let, co jsem to viděl. Je to zřejmě tím, že tato "rodinná pohádka" je docela peklo a ve mně jako v dítěti nevyvolávala vůbec to, co by pohádka měla. Bál jsem se a není se čemu divit. Ponurý děj, myslím, že tam někoho upalují, ten divný hrad, krkavci,... No prostě nic pozitivního jsem si z toho neodnesl. Chtěl bych to vidět z dnešního pohledu, jistě by to bylo zajímavé srovnání. 45% (08.01.2008)

Bol som zvedavý len na Máriu Podhradskú v roli inej ako u detí megaúspešné Spievankovo. Ako Bohdanka je tu krásna, mladá a stelesnená nevinnosť. Ale dostal som nakoniec viac. Temnú atmosférickú rozprávku, kde je viac zla ako dobra a ako bonus domina Chýlková, ktorá sa o brata stará trochu viac ako treba. Keby dej nebol v mnohých chvíľach prispatý, bolo by to o hviezdu viac, lebo záver je skvelý. –––– Zabili jste chléb. Proklínám vás! Skrkavčete! –––– Paní není služka. A pracuje ráda, to ji dělá krásnější. (17.12.2017)

Pěkný příběh, pohádka ve svém původním významu. Překvapuje mě, jak je podhodnocená. Chápu, že u diváků očekávajících moderní laskavou pohádku pro děti moc nezabodovala, ale spousta podobně laděných je tady hodnocena velmi dobře, např. Čarodějův učeň od Zemana. Více se rozepisovat nebudu, jen bych opakoval již vyřčené - přečtěte si komentář uživatele Sportovec, pod který se v plném rozsahu podepisuji. (10.11.2013)

Ludvík Ráža nám na počátku devadesátých let předložit dva kusy, které zvládly vyděsit hned několik generací diváků. Přitom šlo primárně o pohádky, které mají pohladit na duši. Jenže Sedmero krkavců a O Janovi a podivuhodném příteli nám spíš vtloukají do hlavy, že Vánoce u televize musejí být depresivní, chladné a místy až ošklivé. Sice dokázaly udržet naši pozornost, ale kdejaké dítě při vzpomínce před spaním na Chrta Borise Rösnera nebo dominantní Chýlkovou na straně jedné a znepokojivou atmosféru na té druhé, musí hůř usínat. Tedy alespoň v dané době. (10.01.2017)