Tajemství Ocelového města

Film s neopakovatelnou, sugestivní atmosférou totalitního, šedého průmyslového města. Zvláštní poetika s tajemnou náladou. Dávali ho za mého dětství několikrát do roka v televizi. Dodnes ho považuji za nevšední dobrodružství nejenom pro děti. Za málo peněz se odehrálo opravdu hodně dobré muziky. Když tento obrat vezmu doslovně, příběh zde navíc dobře podkresluje dobře zvolená hudba. Jeden z mála filmů, který mi přišel ještě o něco lepší než samotná předloha. Vyrovnala jsem se i s obsazením tehdy ještě dětského herce Jana Potměšila, který kdo ví proč nikdy nepatřil mezi mé oblíbence ani mezi mně sympatické herce. (Svým osobním přístupem k životu a k jeho překážkám u mě později jako člověk stoupl v ceně). Tento film mám ráda i s jeho lacinějšími dekoracemi, jako celek totiž funguje dobře a dokáže se mi dostat pod kůži. Je to dobrá práce, k níž mě napadají slova jako upřímnost a poctivý přístup k filmovému kumštu. Je to kvalitnější a silnější film než ty předražené, bezduché a brakovité kýče pro současné náctileté, které se na mladé diváky i na nás v současné době valí ze všech stran. (08.09.2019)

Doslova lahůdkový film, jehož nadčasovou myšlenku překonávají jen výborné herecké výkony. Předloha nepatří mezi mistrova nejlepší díla. Verne byl skvělý vypravěč dobrodružných příběhů, ale nijak výjimečný filosof, nebo futurolog. Obraz budoucího bipolárního světa, a boj mezi totalitním zlem a demokratickým dobrem vystihl správně, ale nedokázal mu dát dostatečnou hloubku. Tento nedostatek film napravil. Tajemství Ocelového města je na svou dobu až provokativní. Divím se že tehdejší cenzura dovolila tuhle kritiku autokratického centralizovaného státu vůbec zfilmovat. Televizní zpracování a kulisové záběry nevadí, právě naopak. Poselství je tím ještě silnější. Škoda jen lehce pozměněného konce, ten originální se mi líbil víc. (02.03.2013)

Nedávno mi při prohlídce bohaté knihovny prarodičů padl zrak na Ocelové Město od Julese Vernea. Nešlo odolat, navíc ta předmluva jakéhosi dobového stranicky uvědomělého pisálka z roku 1954 byla naprosto úžasným způsobem k popukání. Po přečtení nijak obsáhlého dílka musím konstatovat, že ač klasické, neobstálo by filmové zpracování tohoto románu tak skvělým způsobem jako se díky panu Rážovi stalo, pokud by se jako režisér držel předlohy věrněji - jen díky režii a atmosféře se Tajemství Ocelového Města mohlo stát (jak se po těch pětadvaceti letech od vzniku zdá) nadčasovým dílkem, a to i navzdory svému až příliš haluzovitému scénáři. I dnešním dětem má co nabídnout, i když se asi z filmu nebudou klepat tak jako minulé generace. Zasloužených 80%. (14.02.2007)

Dívat se na to dá vcelku i s potěšením, ale žádný zázrak to není. Nevadí mi, že autoři naložili s předlohou volněji, přece jen ji přizpůsobili více dětskému diváku, takže tam přidali i dětského hrdinu, s nímž se dalo identifikovat. Jen lituji, že se tohoto námětu nechopil K. Zeman. Vždyť ve Verneově knize je Ocelové město popsáno jako taková steam-punková Metropolis, přísně organizovaná a hierarchizovaná, démonická, ale svým způsobem grandiózní. To by Zeman svými papírovými kulisami dokázal vykouzlit. Zde má Ocelové město tvář umolousaného okresního fabrického maloměsta konce 19. století. (15.04.2012)

Ocelové město se řadí k těm méně zajímavým Verneovkám, myslím, že tohle zpracování, ač doznalo nějakých změn, svou předlohu překonává. Jednak je zde k vidění ohromný herecký koncert všech zúčastněných (a Josef Vinklář naprosto exceluje) a jednak naprosto mimořádný vizuál, který moje představy z knihy naprosto přebil, a jednak také poměrně temná atmosféra. Netroufám si ani hádat, jak by to dopadlo, kdyby tuto látku natočil Karel Zeman (jistě také skvěle, ale úplně jiným způsobem), ale lépe to natočit asi nešlo. Jeden z nejzajímavějších českých filmů. 75%. (15.06.2021)