Herec

Jan Cina je bezesporu jeden z největších talentů svý herecký generace, 'Herec' ovšem trpí neduhy, který jsou typický takřka u všech českých historických filmů či seriálů – tedy jak přes kopírák generickou stylizací a monotematickou koncepcí, která dost vágně interpretuje náturu minulýho režimu.... queer tématika je prakticky nevyužitá. (28.06.2022)

Dvě epizody děj příliš nespěchá, zaměřuje se na Standu Láníka, jeho nejbližší okolí, ale i hutnou atmosféru. Tohle mi velmi sedlo, dění mimo pana herce, pozadí jeho příběhu, všudypřítomný strach, ať už jste v jakékoliv stranické pozici. Nebo v jeho rodině, bytě... tady k navození strachu stačí pouhý zvonek a neodbytný soused za dveřmi. Právě tím zaměřením na postavy a hutnou atmosféru připomene Herec to lepší z tvorby zaměřující se na padesátá léta. Proto jsem příliš nepochopil odbočku na statek, ta totiž oproti zbytku působí značně nedomyšleně, navíc je úplně zbytečná. Když už, tak se tohle mohlo jen zmínit v rozhovoru a jít na poslední akci, poslední pointu. Ty dělají Láníka tím, čím je, nikoliv nadějným matematikem, ale hercem, který svoji roli nikdy neopouští. Poprvé překvapí, aby se podruhé čekalo, jestli v jeho přístupu k věci přijde nějaká změna. Jan Cina působí takovým nejednoznačným dojmem, což mi k postavě, u které si nemůže být jistý nikdo, vlastně velmi sedne. Ale abych třetí epizodu jen nehanil, krom závěru je tu ještě část "v čekárně", kde se na průhledném skle nad Láníkem střídají boty a psychický nápor je doslova cítit. 75% (11.02.2024)

Další průměrná televizní inscenace o tom, jak byla 50. léta strašná. Scénář všechny jasně rozdělí na oběti a svině, jediné překvapení je na konci prvního dílu, pak už se tvůrci spokojili s variováním úvodní epizody. K tomu zní návodná hudba, aby bylo jasné, jak dramatické to asi mělo být. Vlastně si nejsem jistý, zda moje hodnocení není až příliš velkorysé (50%). (26.10.2020)

Jan Cina v této čtyřhodinové nemilosrdné jízdě potvrdil, že právem patří k nejlepším hercům své generace. Ne nadarmo se tento snímek jmenuje Herec. Režisér Peter Bebjak se této třaskající látky zmocnil s obrovskou suverénností a Herec překračuje jakákoli česká omezující měřítka. Režisér s pomocí výtečného kameramana Martina Žiarana vytvořil hutnou atmosféru stalinistického Československa, kdy si nikdo nemůže být jist, zda nepadne do rukou obávané Státní bezpečnosti. Martin Finger a Adrian Jastraban tu hrají dost odpudivé postavy, ale králem je tu zmíněný Jan Cina, který během necelé čtyřhodinové stopáže nesleze z plátna. A to ani nemluvím o mrazivém závěru, který vám patřičně plivne do obličeje. Jasný český král letošního roku. (14.08.2020)

Ovocné mušky to má ve vyjadřování postavy, jinak naprosto výborné, Jenky Bokové ("Kouřila jsem jako malá Hitlerovi..."- padesátá léta- nevím, nevím jestli by tohle padlo?...a také zlý soused by na mě udělal odpornější dojem, kdyby se aspoň v úvodních pasážích prezentoval spíše úlisněji než cholericky, ale to jsou blbinky. Výborný Jan Cina a vynikající Milka Vášáryová. Judit Bardos mě osobně potěší vždy (tuto šarmantní bytost můžeme vídat v kvalitních počinech, je to šikovnica!), Martin Finger i zbytek obsazených je rovněž kvalita. Pěkná kamera, hudba, atmosféra, režiséru Bebjakovi seriály jdou. Část diváků se zajisté vyjádří ve smyslu, že filmy o naší politické minulosti jsou otravné, únavné, zbytečné. Hloupost. Zapomenout, nemusí vždy nutně znamenat posunutí se dál. Naopak připomínat, může být ku prospěchu věci, aby se mrzké dějiny neopakovaly. Tohle by totiž nechtěl zažít ani současný, blahobytem a "mírovou nudou" rozcapený, levičácký naiva, který si ve své omezenosti zrovna myslí, že by to mohlo být děsně príma. Sklaplo by mu rychle! No a co se týče homosexuálních scén, které se na nás vyvalily jak v bijáku ze Šarlatána, tak v rychlém běhu z tohoto Herce, takto: přestože s homosexuální orientací nemám problém, v řadách těchto, v drtivé většině, velmi příjemných lidí mám několik letitých a několik velmi blízkých přátel, včetně trvalých párů, však byla bych s tím častým a realistickým znázorňováním jejich intimních scén malinko opatrnější. Nejde o konzervatismus z mé strany, ale mám obavu, aby to nemělo účinek kontraproduktivní. Domnívám se (navíc to už sleduji), aby to obrazu LBGT komunity ještě víc nenaložilo. Je fakt, že lidé se bojí toho, čemu nerozumí, však společnost je tak polarizovaná, agrese stoupá, zkrátka já bych na pilu příliš netlačila. Můj názor. Je to samozřejmě normálka, ovšem stále 4%, čili proč zbytečně popichovat i ty chápavé, tolerantní liberály, které už to některé taky začíná docela prudit. Jinak se těším na další díly. Po druhé části: vynikající! Sice jsem tohle napsala i přímo ke druhé části, ale neodpustím si to nezmínit i v hodnocení celkovém: nevím nakolik se scénáristé drželi reálné předlohy a snad tohle nikoho nepohorší, u druhé části mě totiž zarazila nápadná podobnost v určitých bodech s nechvalně proslulým hercem Vítězslavem Vejražkou, který tímto způsobem pro STB sváděl ženy (jestli i muže, to si nevybavuji). Rovněž je vodil do bytu, který byl odposloucháván, natáčen a sledován z vedlejšího bytu sviněmi svinskými, činil tak od roku 1949 dobrovolně a zavařil, hajzl, řadě lidí. Pochopitelně z toho měl prospěch. Mimochodem, vychrápal se i s vlastní tetou, čili skutečně na zvracení... (12.10.2020)