Herec

Roky tady nevznikl tak komplexní počin. Herec nesklouzává k černobílému vidění světa a nerecykluje stokrát zažitá klišé. První část skvěle navnadí a stejně ještě na závěr přijde twist jako bonus. Druhá část pro změnu nabídne brutální gradaci, která na naše poměry nemá obdoby. Bebjak vše drží pevně v rukou a ve třetí části si suverénně dojde až k mrazivému finále. Cina definitivně hraje první ligu. S1: 85% (22.01.2022)

Celkový dojem je silne pozitívny, ale ten záver ma nenadchol. Prvé dve časti priniesli obraty v deji, tajomstvá, preto som očakával finále vo veľkom štýle. A hoci malo v sebe štipku prekvapenia, na základe konania danej osoby počas celého deja sa dalo predpokladať, že to skončí asi takto. V každom prípade jeden z najlepších českých mini-seriálov v roku 2020. (04.11.2020)

Vydarená koprodukcia ČT a RTVS. Asi to najlepšie čo som na obrazovkách verejnoprávnej RTVS za posledne roky videl. Čo tiež asi o niečom vypovedá... Táto miniseria ma teda maximálne vtiahla do dej. Režisérovi sa podarilo celkom slušne zhmotniť atmosféru krutých 50tych rokov kedy si ŠTB robila čo chcela. Ján Čina ako talentovaný herec sa do tejto úlohy hodil dokonale podobne aj Martin Finger ktorého som zaregistroval už pri podobnom filme POUTA. Možno to niekomu príde prekombinované najmä ten posledný diel ale celkovo sa dá povedať že vieme točiť dobre aj dobré filmy ktoré sa nestratia ani v európskej konkurencii. (02.12.2020)

Jan Cina v této čtyřhodinové nemilosrdné jízdě potvrdil, že právem patří k nejlepším hercům své generace. Ne nadarmo se tento snímek jmenuje Herec. Režisér Peter Bebjak se této třaskající látky zmocnil s obrovskou suverénností a Herec překračuje jakákoli česká omezující měřítka. Režisér s pomocí výtečného kameramana Martina Žiarana vytvořil hutnou atmosféru stalinistického Československa, kdy si nikdo nemůže být jist, zda nepadne do rukou obávané Státní bezpečnosti. Martin Finger a Adrian Jastraban tu hrají dost odpudivé postavy, ale králem je tu zmíněný Jan Cina, který během necelé čtyřhodinové stopáže nesleze z plátna. A to ani nemluvím o mrazivém závěru, který vám patřičně plivne do obličeje. Jasný český král letošního roku. (14.08.2020)

Tíživá doba, sen o velkém divadle a zase jeden kus z poměrně nedávné historie, na kterou diváci slyší. A proto se k ní tvůrci opakovaně vracejí. Stanislav Láník žije v Československu na počátku 50. let. Matka údajně spáchala sebevraždu v ruzyňské věznici, otec zemřel v zahraničí v odboji. A o babičku přišel právě teď. Se sestrou, která zametá ulice, nemají zrovna nejnadějnější vyhlídky na spokojený život. Jenže Standa, ač jeho rodina nemá dobré jméno u vládnoucích komunistů, má sakra vysoké cíle. Hrát v ochotnickém divadle mu rozhodně nestačí. Chce mezi profesionály a aby toho dosáhl, klidně přijme roli, kterou napíše sám život. Nejprve se nadchne pro matematické úlohy, s druhým vysoce postaveným komunistou pak chce pláchnout „za kopečky“. Baví mě, že každý díl je krapet jiný, hlavně v případě klesajícího sebevědomí hlavního hrdiny, který si nejprve získá pár soudruhů a z toho pro sebe plynoucí výhody, do druhého „úkolu“ pak vstupuje jako zdatný manipulátor, ovšem do závěrečné epizody už kráčí coby zlomený antihrdina, který se bude neustále ohlížet přes rameno. Právě poslední díl je mírným úkrokem stranou, chvíli to vypadá, že scénář neví kudy kam. A rozhodně bych očekával hlubší vhled do přemýšlení/pohnutek/snad i výčitek hlavní postavy. Herci jsou každopádně skvělí: Jan Cina je zatraceně soustředěný, Jenovéfa Boková bravurně zvládá emočně vypjaté scény, domovník Adrian Jastraban je oplzlý a zlý zároveň, důvěryhodně se role soudruha kapitána ujal i Martin Finger. Režisér Peter Bebjak předložil atmosféru nejistoty a spoustu zajímavých postav, se kterými budeme soucítit nebo je nenávidět. (18.11.2021)