O Janovi a podivuhodném příteli

Povedená pohádka s úžasnou hudbou. V dětství byla jednou z mých oblíbených, a i dnes se mi líbí. Tři tajemní jezdci a přechod přes hory jsou skoro jako z Pána prstenů. Několik výtek si ovšem zaslouží. Za prvé poslední hádanka měla být o čarodějově hlavě, kterou mu Janův přítel měl useknout, a ne o snadno uhodnutelné lásce. Za druhé Janův přítel měl být duch zemřelého, jehož ostatky Jan ochránil před okradením, a ne nějaký nesmrtelný dobrý čaroděj. A za třetí, což částečně souvisí s druhým bodem, je zde oproti literární předloze patrná značná sekularizace: Andersenův Jan se modlí nad otcovým hrobem otčenáš, modlí se před spaním a příběh končí slovy: „Jan modlil se za sebe, za známé a druha svého na cestách.“ (zde) (18.07.2018)

Nevěděl jsem, že ještě v devadesátých letech se natáčely tak poutavé pohádky. Tato má povedené herecké obsazení (jak sympatická ústřední dvojice, tak "přítel"), jen ji doprovází zbytečně zádumčivá hudba a pro malé děti je určitě strašidelná (hlavně živé oči soch). Za pozornost stojí zkamenělý velbloud a inspirativní jedení šípků. (30.01.2018)

Mistrovsky natočená televizní pohádka, která v ledasčem převyšuje pohádky směřující do kin. Pro mě je to obrovské překvapení. Pomáhá tomu samozřejmě německý kapitál, jenž byl do ní vložený a je to hodně poznat. Jedná se o o trikově povedenou pohádku, zároveň skvěle nasnímanou, bohatě výpravnou se strašidelnou hudbou. Natáčelo se jak u nás v Čechách (Bouzov, Panská skála), tak v Německu, v Alpách a u moře. Po celou dobu je pohádka temná až hororová. Připomíná spíše filmy Juraje Herze jako PANNA A NETVOR. Na začátku umírá Janův otec (Radek Brzobohatý), který je pochován vedle chalupy pod březovým křížem. Po okolí se prohání tři tajemné víly na koních, oděné do zelených šatů a na hlavách mají prazvláštně zakroucené rohy. Přináší poselství o princezně... Z těchto víl se vždy stanou tajemní rytíři se stejně zahnutými rohy, které se pro mě staly takovým symbolem pohádky. Jan se za nimi vydává, tedy spíše za princeznou a na své pouti potká dva lupiče, jak vykrádají rakev v kostele. Opět taková temnější, morbidní symbolika. Ale aby princeznu získal musí uhodnout tři hádanky, což se ještě nikomu nestalo a každý byl za špatnou odpověď proměněn v sochu. A tak v hradní zahradě stojí desítky soch... Vypadají strašidelně a zároveň úchvatně. Snad úchvatnější bylo jen ono samotné zkamenění těch, kteří neuhádli. Především prince z arabské země, Martina Dejdara. To vše je doplněno o již zmíněné zdařilé triky a dokonalou kameru, která se především vyznamenala při záběrech koňů ve skocích. A aby to byla správná hororová pohádka, musí tu být i zlý čaroděj. Ten mi nejenom svojí vizáží, ale i chováním a smrtí připomíná Mrakomora. Jeho postava je naprosto úchvatná, tak jako jeho jeskyně, jejíž dominantou je trůn v chřtánu kamenného baziliška. [4052. hodnocení, 190. komentář, 72%] (29.01.2020)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Andersenovy pohádky "Společník na cestách", na jejíž motivy byl tento pohádkový film natočen. Srovnání literární předlohy s její filmovou adaptací se v tomto případě přímo nabízí, protože tvůrci se uchýlili k celé řadě změn oproti Andersenově textu. (Více se jim věnuje bakalářská práce "Společník z cest očima Ludvíka Ráži", kterou v roce 2013 vypracovala Hana Marková a kterou doporučuji pozornosti eventuálním zájemcům). Jednou z významných změn je už samotný název filmu, který se od předlohy liší - osobně ho nepovažuji za šťastný (je příliš dlouhý a špatně zapamatovatelný - nedovedu si představit, jak nějaké dítě pronese větu typu "Jupí, dneska dávají moji oblíbenou pohádku O JANOVI A PODIVUHODNÉM PŘÍTELI" - srovnejte třeba s "Dneska dávaj POPELKU") a spolu s jistým lehce pochmurným laděním celé pohádky si ho dávám do souvislosti s tím, že tato pohádka není mezi českými televizními diváky příliš oblíbená (viz i zdejší relativně nízké hodnocení). A přitom si osobně myslím, že je to velmi pěkný film - s mimořádně šťastným obsazením (fenomenální Kemr a Habich, roztomilá Vejmělková, zbytek rovněž velmi dobrý), zajímavým výtvarným pojetím a zdařilou kombinací vtipu a vážnosti. Za sebe bych tomuto filmu - kromě jeho nevhodného českého názvu - vytkl i výstřední kostýmy většiny postav, které na sebe upoutávají nepřiměřenou pozornost, a potom snad i nevalnou úroveň většiny triků. Na to, že film vznikl v porevolučních poměrech v zahraniční koprodukci, díky níž si jistě tvůrci nemohli stěžovat na nedostatek financí, působí celý film dosti laciným dojmem. Což je škoda, protože jinak je to jistě jedna z nejhezčích pohádek, které se u nás za začátku 90. let natočily. (20.09.2014)

Stačí se podívat na jména, které u zrodu této temné koprodukční pohádky Hanse Christiana Andersena figurují. Režie - Ludvík Ráža, kostýmní výtvarnice - jeho dceruška Evženie Rážová, výtvarná spolupráce - Olga Vyleťalová, výtvarník dekorací - Jindřich Goetz, kamera - Jan Macák, hudba - Petr Hapka. Výsledkem je psychedelická hororová stylizace, kterou jen tak někdo nenatočí. Podzimní příroda a magická hudba/ruchy/ambient originalitu jen a jen zvýrazňují. V některých fragmentech mě tento příběh připomíná Souboj Titánů (princezna v noci odlétá na koni za čarodějem do jeho sluje, kde dostane otázku, kterou musí druhý den její nápadník uhodnout, jinak zkamení). Mám moc rád filmovou tvorbu Ludvíka Ráže, takový režisér tu opravdu chybí. (03.01.2021)