Nikdy výjimečně někdy vždycky

(7/10). Hodně komorní drama o silném tématu. Nedokážu si ani představit jak to mají ženy (dívky) v něčem opravdu složité. Nezávidím jim to a obdivuju je za jejich statečnost. Jak u porodu, tak u podstoupení potratu. My sledujeme příběh dívky, která se rozhodne pro druhou možnost. Její putování New Yorkem spolu se sestřenicí je plné zajímavých scén a melancholických detailů. Vrcholem celého filmu je bezesporu scéna, která odkazuje na název snímku. "Never Rarely Sometimes Always" v sobě skrývá obrovskou sílu. Divák najednou pochopí, proč je Autumn celý film zamlklá a jakou vnitřní bolest musí prožívat. Bavilo mě sledovat tento komorní snímek, který si podle mě užijí hlavně dívky. Ale i já (zástupce opačného pohlaví) jsem si ho dokázal naplno užít a ztotožnit se s ním. (08.02.2022)

Indie film, který si vzal na paškál ošklivé a nepříjemné téma, nedokázal ale proměnit svůj potenciál. Hlavní hrdinka Autumn divákovi nepřiroste k srdci. Je apatická, zdánlivě nezajímavá, apatická teenagerka. O tom, jak v řiti je její život, se dozvíme spíš mimochodem - faktem, že se nedokáže svěřit rodině, zvláštně odtažitým vztahem s nejlepší kamarádkou (i když to je asi u některých puberťáků normální). Ale nejvíc pochopíte z rozhovoru se zdravotní pracovnicí, který dal jmenu filmu. To je jediný okamžik, kdy z Autumn spadne maska a divák vytuší, co se jí už několik let děje. (O to nepříjemnější je konec, když si uvědomíte, že Autumn se vrací do stejného prostředí, a kromě zbavení se nechtěného těhotenství si nepomohla.) Naopak sympatické je, že film nedělá s rozhodnutí hlavní hrdinky velké dilema, naopak je ukázané, jak absurdní je fakt, že v jejím domovském státě se jí interupci ještě snaží zkomplikovat. Chyběla mi tu ale nějaká katarze, nějaký opravdu silný moment, který by filmu dal nějakou emocionální tečku. (21.03.2021)

K filmu mě přivedl článek Martina Šrajera na A2larm, v němž mj. píše, že film "kromě dojetí a soucitu vyvolává také vztek z destruktivního dopadu patriarchátu na dívčí sebepřijetí", což bylo v mém případě velmi trefné. V podstatě všechny mužské postavy v tom filmu se chovají jak naprostí kreténi, snad kromě Jaspera, i když i u něj jsem měl určité pochybnosti kolem jeho motivace vetřít se dívkám do pozornosti. Každopádně film se mi hodně líbil, Autumn i Skylar jsem fandil, aby vše v rámci možností nějak zvládly, a celé to na mě působilo dojmem, že Eliza Hittman velmi dobře věděla, co chce natočit a jakým způsobem na to jít, a na mě to hodně zapůsobilo. Jen se mi tam občas vkrádala lehká nuda, protože to má hodně pomalé tempo, a potom mi taky vadilo, že film ponechává mnoho otázek nezodpovězených, jako například kdo je otcem toho dítěte (osobně jsem měl teorii, že by jím mohl být otec hlavní hrdinky, několik indicií na to poukazuje, především ten mimořádně emotivní výslech Autumn den před zákrokem, kdy jsou jí pokládány otázky typu "Tvůj partner ti vyhrožoval, nebo tě zastrašoval", a chce se po ní, aby odpověděla jednou ze 4 možností nikdy, zřídka, občas, vždycky, což je emotivně nejsilnější scéna celého filmu. Jinak trochu mi to připomnělo Reitmanův starší snímek Juno, který se ovšem vedle tohoto jeví neuvěřitelně optimisticky a pozitivně - Never Rarely Sometimes Always je v podstatě čistá depka, ze které je člověku hodně smutno. Přesto jsem za ten film hodně rád a přál bych mu co nejvíc pozornosti. (19.07.2020)

"Never, Rarely, Sometimes, Always" podľa mňa funguje ako film veľmi dobre. Má tému, vie ako s ňou pracovať a podáva nám ju od začiatku až do konca veľmi dobre. Sú tu určité malé zakopnutia, no ako celok ustál film svoju cestu veľmi dobre. Môj názor je, že o potratoch je treba hovoriť. Je potrebné túto tému otvoriť a diskutovať. Netváriť sa, že je len jedna cesta, že všetky dôvody sú len ilúzia a podobne. No kým minulý rok sme tu mali film, ktorý pôsobil vysoko manipulatívne ("Unplanned"), tak tento pôsobí oveľa úprimnejšie a skutočnejšie. Žiadne scénky, kde pracovníčky povedia, aby ste do toho išli, lebo ste sa predsa raz tak rozhodli... žiadne momentky, kde budeme mať info, že to robia iba pre peniaze a podobné veci. Komunikujú so svojilmi pracovníčkami správne, majú na ne veľké množstvo otázok a dokonca to pôsobí ako keby sa viackrát snažili aspoň jemným spôsobom zistiť, či sú si so svojim rozhodnutím naozaj isté. A to veľmi oceňujem. Naša hlavná hrdinka Autumnn toho veľmi veľa nepovie a rovnako ani jej sesternica Skylar. No v takomto prípade slov asi nie je veľmi veľa treba. Tento film robia často malé momentky, ktoré pôsobia veľmi silne. Ako keď sa pracovníčka kliniky vypytuje na rôzne otázky a je potrebné, aby vybrala jednu zo štyroch možností (názov filmu). Dáva nám tak predstavu, čo sa jej asi prihodilo a aké sú jej dôvody. Scénka, kde na moment zavolá mame, alebo tiež keď si udiera do brucha. Sú to krátke, no veľmi efektné scénky. Kde film trošku zlyháva je, že na niektoré detaily postupne zabudneme. Ako fakt, že dievčatá išli na kliniku za spreneverené peniaze. Ako telefonát z domácej kliniky. Je to možno pocit, že my ako diváci na tie momentky zabudneme tiež, no nie je to tak. Ale je to skutočne film, ktorý nepotrebuje veľa slov na to, aby bol efektívny a veľmi ho oceňujem. Myslím si, že sa téme potratov postavil zodpovedne a vďaka tomu je silný. A určite hodný vášho času. Hodnotenie: A- (10.04.2020)

Zas silná téma, ktorá Amerikou hýbe v posledných rokoch čoraz viac. Pohľad na pohnútky, ktoré vedú k tak závažnému rozhodnutiu tu však nebol celkom odhalený, v tom som čakal viac. Bál som sa, aby to nespadlo do agitky pro-choice, pretože interupcia nie je "zdravotná starostlivosť" ako tvrdí hlúpa hus Miley Cyrus. Starostlivosť totiž lieči a nie zabíja. Navyše je vykonanie potratu zakázané samotnou Hippokratovou prísahou, ktorá sa vlastne takto stáva len zdrapom papiera. Dieťa nie je súčasť tela, je to živý tvor. Našťastie to tento smer nechytilo. Tento film nie je tak dobrý ako Unplanned, ale zároveň nemá rovnaký cieľ. Nevnucuje totiž žiadny názor, skôr ukazuje ako to je alebo môže byť. Tempo je pomalé, dialógov málo, ale situácie niekedy nepríjemné - búchačky do brucha, vyplňovanie dotazníka. Ale aj tak mám z toho horko v ústach. Taký hnus ako potrat v 18. týždni je šialenosť. Obeť tu je vtedy niekto iný a tzv. lekár je v skutočnosti vrah. Summa summarum, decentné dielo, ktoré neurazí ani jednu stranu. (21.04.2020)