Král Staten Islandu

Pete Davidson je výborný a prináša množstvo zábavného humoru v emocionálne pútavom príbehu o dospievaní. ,,Kráľ Staten Islandu" nie je konštrukčne dokonalý. Je tu dosť vykonštruovaná kríza, ktorej účelom je dať Claire, Scotta a Raya konečne dokopy, no v tejto novej nevlastnej rodine je šarm a jemnosť. 7,5/10 (18.04.2023)

Nuž jediný skutočný problém ktorý s filmom mám je Pete Davidson. Je nesympatický, a dobrú hodinu a pol sa správa ako úplný asshole. Apatow opustil od svojich feel real comedy a dostal sa na podivný milník vo svojej kariére, kde točí filmy o nesympatických ľuďoch. Trainwreck bola pre mňa podobným utrpením. Najviac poteší trio Bill Burr(ten je tu najvýraznejší) Tomei( tradične) a Buscemi( pretože je klasik). Dokonca aj Moises Arias hrá tú svoju civilnosť na jednotku ( škoda, že nedostal viac priestoru.. hlavne je jeho charakter úplne iný ako v Mofos). Film sa snaží o ľudskosť, snaží sa o vtip ale je vo všetkom niekde na pol cesty. Je to žánrovka, ktorá sa hrá na niečo viac. V skutočnosti je to veľmi povrchná sonda, ktorá je konvenčná, miestami nudná a vo svojej pointe veľmi simple minded. Dopozeral som, ale asi mi bude musieť niekto vysvetliť, prečo toto potrebovalo na taký príbeh 136 minút. Maude Apatow ale vyrástla do krásy. (14.06.2020)

Těch posledních dvacet minut posunulo film alespoń na jednu hvězdu.Jinak film pro ty, který nepovažujou kouření trávy a hlavně hraní videoher za promrhanej čas.A jestli v tom bylo něco hlubšího, tak sem přes tu hysterickou a ukecanou slupku filmu nebyl schopnej(nebo ochotnej na to přijít.A Pete davidson mě neuvěřitelně sral.20%. (19.12.2020)

„V tom je problém Staten Islandu. Nemáme tu žádný super lidi z ostatních čtvrtí. Nikdo sem nepřijde. Zbývají nám jen ti kokoti, co tu bydlí.“ - „To mluvíš o nás. A před náma!“ - „Tak trochu..“ K filmu jsem se dostal díky Davidsonovi, který mě zaujal v o rok starším Big Time Adolescence. A do určité míry si byli Zeke a Pete podobní, přesto v novějším snímku dostal herec mnohem větší prostor a dobře se s tím popasoval. Navíc to téma pro něj bylo i osobní. Ale těch vyloženě vážných míst tu není zase tolik, vlastně bych si troufl říct, že pohodové převládají. A pokud vypnete a necháte se vtáhnout uvolněnou atmosférou, tak si třeba užijete i ten sice jednodušší, přesto ale povětšinou fungující humor (ať už Pete zrovna hulí u Spongeboba, bojuje v restauraci o dýška, dělá vzornou chůvu či třeba profesionálně hlídá při přepadení). A pak přežijete i trochu toho (nezbytného?) sentimentu. Konec byl též docela fajn, takže celkově dám slušné 4*. „Možná jsi k tomu už dozrál a ani to nevíš.“ - „Takže mě vyhazuješ?!“ - „Ne…jen chci, aby sis do léta našel vlastní byt.“ (29.11.2020)

„Vypadáš jak anorektická panda!“ Komediální hitmaker Judd Apatow přeřadil do trochu komplikovanějších sfér. Kupříkladu už jeho užvaněná taškařice o životě na prahu čtyřicítky naznačovala, že autor lehce stepuje u dveří serióznější látky ze života. Tady to jen dokládá. Váhu to má, Apatow ale opakuje své předchozí „chyby“ a „chybičky“. Znovu si každý z jeho vyprávění vezme to své, každý si uvědomí nějakou tu životní pravdu. Režisér je oproti svým prvotinám hodně umírněný (nálepka komedie není zrovna pravdivá), chce toho ovšem znovu říct hodně, ale ne vždy to tak úplně funguje. Jednoduše zase vytáhl z klobouku až příliš témat, ale (dobře) pracuje jen s některými z nich, jindy se ta snaha docela bortí. A směřuje k určité rozmělněnosti snímku. Hlavní postavu Scotta hraje Pete Davidson, který se na Staten Islandu v New Yorku narodil, rovněž ho trápí Crohnova nemoc, rovněž v určité etapě svého života nemohl fungovat bez marihuany, rovněž měl myšlenky na sebevraždu, rovněž přišel při požáru o otce (jen v jeho případě šlo přímo o teroristický útok z 11. září). A Scott přešlapuje a neví, co se životem. Ve výsledku jde o jakousi terapeutickou biografii, tvůrci celkově operují s mnohem složitějšími charaktery. Během (znovu enormní) stopáže se postavy dostanou do několika slepých uliček, přesto je tohle setkání milé a hlavně uvěřitelné. Má fajn atmosféru, zvláštní momenty, funkční emoce a (jak už jsme u Apatowa zvyklí) báječný herecký ansámbl. (17.07.2020)