Bumerang

Velmi neprávem zapadlý film, patřící k tomu nejlepšímu co u nás po revoluci vzniklo. Mrazivá brutalita komunistické zvůle, a srážka lidské malosti se zoufalým pokusem neustoupit tomu všeobjímajícímu marasmu kolem, nesnížit se tomu všemu naroveň. Korunované fantastickými hereckými výkony, připomínajícími neméně skvělé Všechny dobré rodáky. 9/10 (03.08.2019)

Na Bumerangu je vidět, že jej napsal člověk, které má prostředí komunistických lágrů pěkně zažité - tedy bývalý mukl. Žádný zbytečný patos, žádné černobílé postavy, syrovost a velice lidský příběh. Atmosféře napomáhá i to, že se točilo v bývalém pracovním táboře Vojna u Příbrami. Film ale stojí a padá hlavně s Jiřím Schmitzerem, který tady předvedl v pravdě životní výkon. Ale i ostatní herci, byť v malých rolích válejí (Goldflam, Krampol, Suchařípa, Dlouhý, Steindler, Holub...). To vše dělá z Bumerangu jeden z nejlepších tuzemských filmů devadesátých let... (24.07.2016)

"Naše nápravná zařízení jsou jako vysoké pece v nichž přetavujeme šrot v ušlechtilý kov." To by mělo platit v současné době a ne v té, která odsuzovala z politických důvodů... Výborné herecké výkony podtrhují syrové zobrazení krutosti a lidskosti, přátelství a nenávisti, ale i paradoxů v lágrech 50.let. (24.09.2016)

Sesbíral několik filmových cen, největší pozornost na sebe strhl civilní ypsiloňák Jiří Schmitzer. Dusivá tíha řady let bez naděje ale možná dopadla na každého, jenž se tohohle natáčení zúčastnil. A na leckteré diváky jakbysmet. V pracovním lágru se léta páně 1958 objevuje bývalý náčelník, který byl ještě nedávno neomezeným pánem, jenže tady hned zkraje schytá od spoluvězňů nakládačku. Pomůže mu politický vězeň Svoboda, šlachovitý a zachmuřený bývalý lesák, odsouzený na dvanáct let za velezradu. Ač si leckoho popudí proti sobě. Je patrné, že tvůrci kvůli maximální věrohodnosti načetli dostupnou literaturu i vycházeli ze vzpomínek pamětníků, ostatně autor námětu a scénáře Jiří Stránský sám politickým vězněm byl. Škoda ovšem určité plochosti a patosu i slabší gradace příběhu, silné téma si občas zasloužilo i pevnější vedení. 70% (14.07.2016)

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let a já jsem jej viděl až v roce 2015. Nicméně jsem si téměř jistý, že bych jej v roce 1996 nevnímal v tolika souvislostech jako nyní. Jiří Schmitzer předvádí životní výkon a obdržel svého nejzaslouženějšího Lva - scéna s propašovaným jídlem pro mě zůstane nezapomenutelnou. Zaujalo mě, že se ve filmu objeví několik vyloženě komediálních herců (Šteindler, Krampol, Vladyka) a film tím nijak neztrácí, právě naopak. A nemohu se nevyjádřit k hudební složce - Beethovenova 7. symfonie mi ještě teď zní v uších. Jen jsem ji filmově měl spojenou pouze se snímkem Ony, což je diametrálně odlišný film. Bravo, pane Bočane a pane Stránský. (04.04.2015)