Režie:
Hynek BočanKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Rudolf Hrušínský, Blanka Bohdanová, Karel Höger, Iva Janžurová, Josef Kemr, Lubomír Lipský st., Bohuslav Čáp, Jaromír Hanzlík, Hana Kreihanslová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nerytířská klání českého rytíře Ryndy ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského. Čechy, podzim roku 1647. Země je zničená třicetiletou válkou, zdeptaná habsburskou mocí a násilím katolické církve, která se všemi silami snaží vymýtit poslední zbytky protestanství. Všude vládne chudoba, často i hlad. Dokonalým obrazem těchto poměrů je malá tvrz českého šlechtice, na níž se odehrává tento příběh. Rytíř Václav Rynda z Loučky chce v těžké době přežít a mít klid. Dlouho odolává svodům protestantského emigranta Jindřicha Donovalského, nyní ve službách francouzského krále, který jej chce vyprovokovat ke vzpouře proti Habsburkům. Když je uzavřen westfálský mír, pro Donovalského a jeho společníky válka skončila. Rytíř Rynda však s hrstkou věrných vyráží do sebevražedného boje za čest a slávu... Premiéry na naší televizní obrazovce se tento film dočkal až v roce 1991.
Tento historický snímek Hynka Bočana se dotýká váhavosti českého národa, ochotného shýbat hřbet před cizí nadvládou - zasazení na sklonek třicetileté války dovolilo zobrazit bídu, která postihuje i zchudlé šlechtické prostředí. Rudolf Hrušínský tu zpodobňuje nerozhodného rytíře, dlouho a zbytečně přemlouvaného, aby se připojil k protihabsburskému boji. Příběh uchvátí nejen zobrazením různorodých lidských povah, intrikami a pochlebováním, ale také poměry vládnoucími na zdevastovaném dvorci, nořícího se do bláta a obhroublosti. Vznikl tak jeden z nejlepších historických filmů aktualizačního zaměření, právem řazen se po bok takových výpovědí jako Kladivo na čarodějnice.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (163)
Prakticky neznámé dílo celou svou výstavbou i kvalitou autorského zázemí navazuje na velmi příbuznou tvorbu Vláčilovu a Daňkovu, scénáristicky pak opět Daňkovu a Körnerovu a v mnohém i Vančurovu. Historie tehdy sloužila nejen jako výraz touhy po poznání skutečné, neheroizované tváře české historie, ale také jako konfrontace toho, co lze s jistou nadsázkou nazvat lidskou a charakterovou ryzostí. Zhruba tak, jak předvádí film, mohly Čechy, pro něž úspěšná obrana Prahy před Švédy znamenala na dlouhou dobu ztrátu tolerance a duchovní plurality, která se v nich po náboženském smíru r. 1485 postupně vyvinula, skutečně vypadat. Řadu scén je možné chápat alegoricky a to do té míry, že jejich průhlednost přímo bije do očí. Kulturní barbarství rané normalizace je vlastně další součástí této alegorie. A s ní i osud tohoto díla, které by bylo v případě dostatečného uvedení do kin nepochybnou událostí roku 1969. Říká-li Bočan, že ČEST A SLÁVU považuje za svou nejlepší práci, lze s ním jen souhlasit. ()
Bočanův opus magnum. Téměř filozofická filmová esej, tvrdá a surová, která se navzdory svému historickému ukotvení až nebezpečně dotýká soudobých politických a společenských otázek, zvláště ve vztahu jedince k autoritám. Jsou-li v souvislosti s tímto snímkem takřka jednohlasně jmenováni herci, mělo by být také vysloveno jméno kameramana Jiřího Šámala, který vytvořil nezapomenutelné, zdrsnělé obrazy českého venkova, připomínající v mnohém Vláčilovu Marketu Lazarovou. Baladický nadčasový příběh, zahalený do jiskřivě mlhavých přediv života všedních dnů v nevšedním čase, je něco, k čemu se budou lidé neustále vracet a obdivovat fascinující krásu českého filmového umění. ()
Vynikajúci takmer neznámy historický povedzme že psychologický film, stojaci na hereckých výkonoch hereckých es. Nie nadarmo režisér často využíva veľké detaily ich tvárí. Bočan svojim prístupom navodzuje dojem, že scenár je maximálne presný v zobrazení dobových reálií, prekreslenia postáv a že všetko prebehlo podobne aj v skutočnosti (to bude dané zrejme predlohou). Je obdivuhodné, že sa kedysi tak ľahko (alebo možno že aj nie) zháňali peniaze na tak náročné a nedivácke látky, akou rozhodne Česť a sláva je. Bohužiaľ jediná bojová scéna filmu je dosť odfláknutá a pôsobí dojmom, že bola nakrútená na prvú klapku. Odborná pomoc by sa určite hodila. Našťastie ťažisko filmu je niekde úplne inde. ()
Hodně syrová věc. Bída a strach prostupuje krajem, doba je zlá. V cokoli vyššího už dávno nikdo nevěří, ať už jde o nuzáky z chalup, nebo o místního rytíře, který si vždycky dával pozor, aby se do ničeho nenamočil. Jenže... Tohle je jeden z nejlepších historických českých filmů. Funguje tu jak příběh, tak herci, tak Liškova hudba. ()
Vtip i hruza, poetika i syrovost, drama i tragikomedie, zablacena perla. Cely film, hlavne tedy z psychologickeho hlediska je jako zrcadlo ceske duse. Ceskoslovenske historicke filmy z tohoto obdobi jsou jednoduse skvostne. I tento nabity svym zpusobem bergmanovskym symbolizmem. Hlavne v zaveru kdy kamera zabira tvar herecky znovu dokonaleho Rudolfa Hrusinskeho pres cele platno - jako by patrala co, ze se odehrava v hlave tohoto hrdiny - rytire, kdyz kraci vstric sve porazce. Jeho pribeh je prost usmevu i paprsku slunce ba i vetrnych mlynu. Uzasny film. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (10)
- Režisér angažoval aj popredných historikov umenia, aby sa mu podarilo verne oživiť dobu, v ktorej sa dej odohráva. (Raccoon.city)
- Snímek získal roku 1969 na festivalu v Benátkách cenu pro nejlepší zahraniční film. (skudiblik)
- Scéna Rudolfa Hrušínského (Václav Rynda) s rannou hygienou a pľuvaním vody na stenu bola v scenári napísaná úplne inak ako ju herec predviedol a aj množstvo ďalších scén bolo jeho improvizácia. (Raccoon.city)
Reklama