Žena v černém

VYdařený hororvý příběh kterej má fakt dokonalou atmosféru. Film sice dnes již ničím nepřekvapý ale je zajímavé vidět, jak si režisér poradil s tak malým penízem. Hnusnej barák uprotřed bažin neměl chybu a celá atmosféra domu neměla chybu, hustá mlha se dala krájet a kočár kterej tam jezdí mě docela i děsil. Trošku mě zklamalo že přeci jenom tam nebylo tolik strachu jak bych si představoval ale zase nuda to nebyla. Herci hrály jak mají a hlavně žena v černém neměla chybu její první krok na scénu mě fakt dostal, a to nemluvím o scéně kde žena zaútočí, srdce jsem měl v kalhotách. Vydařený film s pořádným příběhem. (24.02.2012)

Když už jsem viděla novější adaptaci s Harrym Potterem Radcliffem, tak proč ne původní televizní film, kde opravdu vydařeně straší slečna Lemonová z Poirota (Pauline Moran).. Mladý právník v této verzi je opravdu jen pozorovatel, který přijel do opuštěného domu na blatech uspořádat listiny, a který od začátku slyší zvuky dávné nehody a vidí ženu v černém.. Hledá v minulosti, co se přihodilo, ale když se "strašení" stupňuje, vrací se do Londýna.. Pomůže mu to ale? Když to srovnám s loňským hitem, jehož houpající se křeslo mě vycukalo na nejvyšší míru, tak sice některé scény byly malinko k pousmání, ale zase jsem se párkrát lekla a uvažovala, jestli byl opravdu dobrý nápad mít rozsvícené jen dvě čajovky.. Na televizní produkci a ještě k tomu z konce osmdesátých let více než solidní a dokonce mě to přimělo k myšlence sehnat si předlohu Susan Hillové. (15.11.2013)

Knižní předlohu Susan Hillové jsem nečetl, přesto jsem na tento televizní počin slyšel samou chválu. Proto jsem neodolal a film si sehnal. Absolutně toho nelituji, protože tento mysteriózní kousek patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl zatím tu čest z televizní produkce vidět. Především mě uchvátilo samotné prostředí tajemného sídla, k němuž vede přes močály jen úzká stezka. Když k tomu připočítám onen hustý mlžný opar, nářky a výkřiky – skvěle vybudovaná atmosféra byla na světě a to ještě nedošlo k tomu, co se začalo odehrávat v domě. Tvůrci vědomi si nevelkého rozpočtu se především snažili rozpumpovat divákovu představivost a než aby nám tu presentovali jednu „provařenou“ lekací scénu za druhou, nechali vše zahaleno v „oparu nevědomosti“ a divák si tak musel pořádně lámat hlavu nad tím, jakýmže směrem se zápletka posune dále. Navíc se tu tvůrcům podařilo dát dohromady velmi slušnou partu herců, kteří předvedli skutečně impozantní herecké výkony. Především pak ústřední trojice Adrian Rawlins - Bernard Hepton - Pauline Moran. Poslední zmiňovaná k tomu navíc nepotřebovala ani žádný dialog. Stačila jen její visáž, černé hadry a uhrančivý pohled. Když k tomu navíc připočítám i dobře zvolené zakončení filmu (a jelikož moc happyendy nemusím), já byl velice spokojený. Ani jsem tu nenašel téměř žádnou slabinu, kterou bych musel tvůrcům vytknout. (01.07.2014)

Při srovnání knížka-verze '89-verze '12 je tato určitě nejslabší, příběh je tak nějak halabala převyprávěný a přestože se snaží držet věrně knižní předloze, tak ty nejpovedenější okamžiky ignoruje. Na body s mladším vydáním pak prohrává jak v atmosféře, tak i v příběhu samotném, tam kde je Radcliffe a spol. opravdu děsivý, je toto spíše takové... úsměvné. Jedná se však o televizní film, navíc z osmdesátých let, takže při přimhouření obou očí jde stále o docela působivý horor, o to spíš, když si jej pustíte v předvečer Halloweenu :-) (30.10.2014)

Nevím jestli bych hodnotil jinak, kdybych nejprve neviděl vizuálně orgasmické a působivě atmosférické nové zpracování z roku 2012. Tahle TV záležitost mě ale příliš nenadchla. Nejen proto, že mi hlavní hrdina neustále připomínal legračního pana Palina z Monty Pythonů, ale hlavně film postrádal potřebnou dávku pochmurnosti, tíživost a melancholie, kterýmižto ušlechtilými vlastnostmi tak bohatě oplýval jeho moderní následovník. Ale je fakt, že z přízraku vdovy v černém bych si ještě někdy ve dvanácti ustříkl do pyjama (tedy strachem, ne vzrušením). (31.01.2014)