Candyman: Ďábelský přízrak

Líbí se mi, že byla zachována "pomalost", důslednost a sebevážnost prvního filmu. Sice to vede k poněkud pomalejšímu rozjezdu, ale jinak to je velmi zajímavé pokračování, které to nepřehání s metaprvky a pomrkáváním, primární roli hraje opět sociální komentář, tentokrát navíc obohacený o individuální úhel pohledu protagonisty, který do tohoto světa v nějakém slova smyslu patří i nepatří. Hra se zrcadly, která na téhle rovině v původním filmu vůbec nebyla (nevím, jak v pokračováních) ukazuje, že filmaři nepotřebují jen otrocky sledovat předlohu, ale rozvíjejí ji. Vrstva o roli a hodnotě umění a umělcích přijde určitě někomu jako to nejvíc nosné a zásadní, mně to přišlo trochu nadbytečné a hrozící, že se tím film přeplní a strhne pozornost (zvlášť když to je na konci víceméně irelevantní) - ale respektuju to a "nevadilo mi to". Občas bylo poněkud zvláštní chování některých postav, ale to mě zpravidla u hororu zajímá tak málo, že jsem zvažoval to ani nezmínit. Je to především zajímavá alternativa, příliš to nezapadá do žádné konkrétní škatulky. (26.09.2021)

Bee Lives Matter! Na tři dekády starý kult, který se taky nebál být sociálním komentářem, to ztrácí v hodně věcech. V urbanismu si libující kamera sice vtipně změnila polohu z letícího na ležícího pozorovatele a dokáže zaujmout estetičností vizuálu, nicméně na atmosféru prostoru a času, Glassovu hudbu a především sílu mýtu Roseova filmu to dosáhnout neumí. V čem jej ale rozhodně trumfne, je tlak prstů na tepu doby a explicitním obžalováváním všeho od gentrifikace až po „bílé, kteří milují, co černí dělají, ale je nemají rádi.“ To „racial justice“ kyvadlo se už snad blíží k největší výchylce. A pak, nevím jestli dříve, nebo později, ale vím to s jistotou, kvůli velikosti svého vychýlení zase nezastaví v rovnovážné poloze. A tento Candyman možná bude na stejném seznamu jako nyní Fullerův White Dog a animovaný Dumbo.. (08.10.2021)

Solidní recyklace mýtu původního "Candymana" pro současnou dobu, která ale nejen v porovnání s fenomenálním a v rámci žánru silně atypickým originálem vyznívá apelativně a doslovně. Klasika nechávala pozvolna nahlodávat základy reality a racionality, dramaturgicky pracovala s pohledem zvenčí, který současně problematizovala, a promyšleným způsobem tematizovala, rozvíjela i analyzovala fenomén městských legend, až se sama stala jednou z nich. Nový "Candyman" se naopak spoléhá na současné schéma kombinace efektních brutalit a okázalého chytračení. Scénář podnětným způsobem vyzdvihuje motiv jmen a jejich významu pro vyprávění i identitu a ikonografii komunity. Samotné vyprávění pak staví kolem bolesti a traumata Afroameričanů coby jednotlivců i komunity. Díky tomu silně rezonuje s tématy, která pro ně byla dlouhodobě žitou zkušeností a zbytku světa je znovu zpřítomnily protesty a hlavně debaty po zabití Breonny Taylor a George Floyda. Tím se sice film zbavuje obecnějšího přesahu, ale činí to za cenu výmluvné aktuální emancipace. Candyman coby postava se tak stává amalgámem jmen, tváří, křivd a bolesti. Pohled zevnitř mu sice neumožňuje se rozlétnout jako originálu, ale na druhou stranu mu to dává sílu výmluvnosti. (28.08.2021)

Ano, je to silne pročernošské, silne protibelošské. Ale od producenta Uteč, BlacKkKlansman či My nič nové pod Slnkom. Tentoraz na režisérsku stoličku nedosadil sám seba, ale černošku. Predsa len #MeToo. Na prvú dobrú teda na všetky svetové strany cítiť aktuálny americký názorový odér. Candymana z roku 1992 som nevidel, no ničomu to nevadilo, pretože všetky potrebné nadväznosti na originál Vám Candyman 2021 prerozpráva. Nejde o horor, ide o hororovú povídačku. Povídačka, ktorá má neskutočne skvelo zvládnutý vizuál (v tomto smere jeden z najpútavejších filmov za posledné roky). Celý film som si užíval kameramanskú kreativitu a hravosť. Zrkadlá a ďalšie možné aj nemožné odrazové plochy využité pre oživenie Candymana. Všetko sa navyše odohráva v rámci umeleckého prostredia a tomu zodpovedajúcim interiérom. Príbeh dosť jednoduchý. Postavy sú pozéri s ktorými by ste naozaj čas tráviť nechceli a do toho všetkého je zakomponovaná premena pomaly ako z filmu Moucha (1986). Veľké príjemné prekvapenie. Nenechajte sa odradiť nízkym % hodnotením. Candyman 2021 je oku lahodiaci bubák. Nejde inako, musím vidieť originál a doplniť si načrtnuté udalosti. Doplnenie po pozretí originálu: Pokračovanie využíva originál šikovne zvoleným spôsobom a prenáša ho do aktuálnej doby, a dodáva mu o niekoľko levelov vyšší kvalitatívny punc. Výborné rozvinutie, prepojenie kulís, udalostí a postáv, podobne ako to dokázal nedávno Doktor Spánek (ten je samozrejme lepším filmom, ale v tomto smere ide o vhodné prirovnanie). (25.09.2021)

Málokdy prožívám u nějakého filmu tak kolísavý "vývoj vztahu" k tomu, co vidím. Úvod s "novým Candymanem" mě uvedl spíše do rozpaků, kamera a atmosféra si mě ale poměrně rychle začala omotávat. První mord měl správné grády a pak do sebe kolečka, pokud jde o historické spojení "starého a nového", konečně správně zapadla. A pak zase změna, když se slíbené hororové orgie změní v sice nápaditě pojaté, ale žánrově podvyživené momenty. A když už jsem skoro na hru artového hororu přistoupil, vykolejil mě závěr, sice se zajímavou pointou (leč když se ohlédneme, tak spíše náhodně vytvořenou, než že by šlo o plán od počátku), v rámci chování postav ale připitomělý a hlavně nepříliš dobře natočený. Není to nicméně tak, že by nový Candyman dělal svým předchůdcům ostudu. Ale kdyby na něj nedošlo, vesměs by se nic nestalo. (16.12.2021)