18 dárků

Přečte-li si člověk před zhlédnutím obsah jen zde nebo na Imdb, bude určitě překvapený, jakého příběhu se mu nakonec dostane. Já jsem rozhodně překvapený byl! Na první pohled film připomíná P.S. Miluji tě!, což je ale - naštěstí - chyba lávky. (SPOILERY) 18 dárků je příběhem dcery a matky, které si k sobě i přes nepřízeň osudu jistým způsobem našly cestu a dokázaly se navzájem inspirovat. Postava Anny mi v první polovině filmu přišla jako sobecký spratek, který byl vážně na pěst, zatímco v Elise jsem vůbec nerozpoznal Elisu z Rivombrosy (už je to nějaký ten pátek od premiéry). V závěru tvůrci trochu tlačili na city, nicméně já jsem se na to chytil i s navijákem a nechal se unášet na dojemném filmu inspirovaném skutečnými událostmi, který zahřeje a zároveň zabolí u srdíčka. P.S. "Bylo nám spolu dobře." (10.11.2020)

„Každej rok ty stupidní dárky. Na co?!“ - „Máma to tak chtěla.“ - „Jenže tady není. A nikdy nebyla!“ - „No a co?! To chceš bejt celej život nasraná?“ - „Lepší než věřit na duchy!“ Anna se nedokáže celé své dětství a dospívání vyrovnat s tím, že nikdy nepoznala matku, a tak se proti všemu bouří, zvlášť bezradnému otci. Jenže co když dostane šanci poznat, jak to bylo vlastně s rodiči před jejím narozením…Upřímně, podobnému žánru se většinou vyhýbám obloukem. Ale v tomhle případě jsem podvědomě cítil, že bych měl udělat výjimku…vyplatilo se! 18 dárků není klasický film o rakovině, díky svěžímu nápadu se z toho stává docela jiný snímek. A pokud přistoupíte na hru tvůrců (a „pravidla“ světa, kde není moc místa pro logiku), můžete se poměrně dobře bavit stejně jako já. Jistě, je to dojímačka, co si budeme povídat, přesto jsem se necítil nijak emocionálně vydírán či znásilňován. Naopak jsem si řadu tklivých scén vlastně i užil (vede vaření spolu s krásnou, ale pocitově strašně zvláštní bazénovou scénou). Vidím to na slušné 4* směr Itálie. (18.04.2021)

Tohle možná stropem filmové tvorby není, ale tak mi to sedlo, tak se mi líbil námět, obsazení, dojala mě reálná skutečnost, z níž autoři vycházeli, i způsob, jakým pojali propojení dvou časových pásem, že spokojeně hodnotím známkou nejvyšší. Asi každý, kdo čekal dítě, říkal si, jaké asi bude? Jak bude vypadat ve třech, v deseti, v osmnácti letech? Co teprve maminka, která ví, že se toho nedožije. Hezké. Moc hezké a ačkoli dojemné, vcelku docela drsné. (04.11.2021)

Italové se opět vyšvihli skvělým námětem. Musím říct, že oni na to mají dar. Vidím od nich tucet průměrných (u Italů navíc mnohdy ukřičených) filmů a pak na mě udeří něčím, co prostě nevymýtím z hlavy, ani když bych se do ní praštil. A vůbec nevadí, že si tu vypomáhají cestováním v čase. Ten film je více o rodinných tradicích, o určitém rodinném duchovnu, a to je to, co se mi na něm tak strašně líbilo. Plus jsem okamžitě zaregistroval slávistickou šálu v obýváku fotra s účesem Buffona, takže nadšení pro film okamžitě vzrostlo. Plus i výběr hereček tu byl pro Italy nadmíru vydařený – Vittoria Puccini byla herecky totálně top a Benedetta Porcaroli nezahrála, na mládě, také vůbec marně. 18 dárků je citlivý rodinný film, který nelze probrečet, ale na konci Vám bude tak neuvěřitelně zvláštně, že na něj nebudete chtít zapomenout. (26.05.2020)

Velice zajímavý příběh. Trochu nešťastně brán jako životopisný, protože po prvních několika minutách vám dojde, že toto není úplně reálná věc. A člověk se cítí lehce zvláštně. Přeci jen, máme nějaký ten bod obratu hned dříve, než si zvyknete, že se něco vlastně děje. Jenže on přijde další a mnohem důležitější a logičtější bod obratu. Ten vás vede už tím správným směrem. A obecně příjemným. Film je to dojemný, příjemný, nemusíte se vyloženě bát, že z něho budete mít depresi. Je to asi i důvod, že je film velmi ladně a pozitivně laděn. Navíc obecně velmi originálně zpracovaný. Scénářem rozhodně. Sice se možná mohl film více zaměřovat na hlavní postavu jakožto "vypravěčku", protože přecházení jinam působilo v celku nelogicky. To je ale to málo, co je lehce nebo vyloženě špatně. Evropa se opět ukazuje v dobré světle. (05.10.2020)