Dáma v jezeře

Dobře, řekněme, že za odvahu natočit koncem 40. let film z pohledu první osoby si to dvě hvězdičky zaslouží. Ale divácky je to prostě defilé mluvících hlav (a na hercích je vidět, že i je zmáhá to mluvení do kamery a neustálý pokus mít nějaký výraz obličeje), navíc vše v interiéru, dokonce ani k tomu jezeru se nepodíváme a Marlowe vše mimo obraz odvypráví. Nakonec je z toho všeho takový hybrid mezi rozhlasovou hrou a leporelem. Navíc hlášek je tady jen pár, protože jde jen o vykuchaný a předžvýkaný příběh podle knihy, nikoliv životnou a plnohodnotnou adaptaci. A Montgomery, který se v pár záběrech v zrcadle a ve vysvětlovacích vsuvkách objeví, se na Marlowea moc nehodí. (20.12.2021)

Úplne zbastardená predloha. Pomaly to vyzerá ako paródia. Všetko je tu prepálené i na dobové pomery a to, čo stvára Audrey Totter je nezabudnuteľné (nečudo, že sa z nej v internetovej ére stal meme). Najhoršie je, že film je takmer komplet nakrútený v interiéroch a nemá teda žiadnu atmosféru Los Angeles a okolia (kniha má parádne rozhorúčené scény v okolí jazera, ktoré jej dáva názov). (18.11.2020)

K Dámě v jezeře jsem se dostal vyloženě jako k snímku s dobově unikátním nápadem snímámí (téměř) kompletního filmu subjektivní kamerou z pohledu hlavní postavy. To téměř doplňuji proto, že se tu víckrát v průběhu filmu objeví i prostřihy na scény s druhou možností filmového vyprávění v 1. osobě, když hlavní postava komentuje děj přímo divákovi do kamery – nicméně tyto prostřihy v odlišném stylu mě poněkud rušily. Montgomerymu se povedla celkem slušná atmosféra, která sice nevytváří výraznější temno, ale v nejedné scéně vyniká nezaměnitelnou stylovostí klasických noirů. I provedení zmíněného nápadu přináší své kouzlo... tedy pokud se zrovna na scéně nepohybuje Audrey Totter, která (bohužel) má ze všech před kamerou největší prostor, a nevystavuje do kamery vypoulené oční bulvy v takové kadenci, že rázem svýma okálema s pokusem o rázný projev mění film na frašku. Také se mi 105 minut párkrát vidělo utahaných a Robert Montgomery jako Marlowe si mě zrovna nepodmanil, ani hlasovým projevem (na němž jeho výkon stojí nejčastěji), ani v těch pár scénách před kamerou. Mezi tím ale došlo na řadu scén, kde film na mě skvěle fungoval: Do exteriérů se vydáme jen jednou, ale nápad snímání z pohledu postavy se tu atraktivně využije na jízdu autem s havárií na konci, lezení po zranění k telefonu, jindy zase dojde na fackování do kamery nebo zajímavá vplížení či prohlížení si interiérového prostoru i častá zahlédnutí hlavní postavy v zrcadle. Scéna krátké návštěvy rodičů mrtvé ženy s pokusem o výslech je dokonce vyloženě silná. A cynicky suchého detektiva DeGarmota (Lloyd Nolan) jsem se skoro nemohl nabažit. Celkově tedy smíšené pocity, i když jako experiment s netradičním nápadem v dobové žánrovce se mi to docela líbilo. [65%] (04.04.2024)

Dost svojrazne natoceny Phil Marlow, ktoreho divak ani poriadne neuvidi, skor ide o zaznam z uhla pohladu hl. hrdinu Roberta Montgomeryho /Rozvedena/. Vyborna bola aj Audrey Totter /Postak vzdy zvoni dvakrat/. No nic, detektivka zaujme, film ma tempo a okrem slusnej rezie aj herecke vykony : 75 % (19.11.2016)

Netypická Chandlerovská adaptace zaujme dvěma věcmi - jednak využitím hlediskového záběru (křečovitost tohoto přístupu tedy dokázali vytěžit už ve čtyřicátých letech!), jednak vynikajícími marlowovskými dialogy. Robert Montgomery je však patrně nejméně vhodným noirovým hercem, jakého jsem měl tu čest na plátně vidět a jeho kombinace s Audrey "křivé obočí" Totter v roli femme fatale je doslova smrtící. O uměle přilepeném happy endu (drsný detektiv opouští profesi) raději mlčet. (01.08.2016)