Prokletí

Ti džentlmeni neví, jak se vyhnout kletbě? Že cikánské má musí kromě půdy nabídnout i karavan s výbavou v zimostrázové modři? Takhle nedostanou jako bonus k obchodu pesa, ale vlkodlaka.. Ponurá atmosféra deště, mlhy a bláta, i přes pochybné CGI efekty efektně roztočená spirála násilí (generálský point of view při útoku na tábořiště) a nepopíratelná přítomnost vetřelců, věcí a amerických vlkodlaků v Londýně v tvůrčím DNA Seana Ellise. K útoku na Johnstonova Wolfmana mi však scházela větší variabilita vyprávění a méně čitelnější finále ohledně toho, komu patří kulka odlitá z Jidášovy gáže.. (23.03.2022)

Vlkodlačí horor si jen málokdy nechám ujít a Eight for Silver (či The Cursed) si mě získal svým námětem, tak i prostředím, v němž se odehrává. Z hlediska výpravy a scenérií se jedná o slušný atmosférický horor, kde mi mlžná krajina evokovala nebezpečná blata z Psa baskervillského, rovněž se mi líbilo pojetí ve směru gothic novel. Příběhově mi však přišel film poněkud zmatečný a roztěkaný. (Spoiler alert!) Ellisovi haprovaly roky mezi rámcovým a hlavním příběhem, přičemž by jenom stačilo neodkazovat na Gévaudanskou bestii, která řádila o téměř 130 let dříve. Záchrana jedné z obětí bestie byla rovněž z mého pohledu problematická. Pokud by byl film bez rámce (a tím i kratší) a Ellis by se nesnažil o přehnaný mýtický přesah, dal bych filmu s klidem čtyři hvězdičky - takhle jsou to lepší tři. (04.05.2023)

Slušné štyri hviezdy. Jednak vyšlo super dobové zasadenie, sychravé, drsné, pochmúrne a chladné prostredie, k tomu prislúchajúci kamerový filter. Technicky to bolo na vysokej úrovni na pomery klasického béčka, taká pitva a čo nasledovalo po nej, tak to bol zlatý klinec filmu. Boyd Holbrook je sympaťák a sedela mu úloha, Kelly Reilly nedostala moc priestoru, videli sme síce jej kozy zboku, ale taký full frontal by tomu pridal na kvalite... :) Alistair Petrie hral správneho slizkého vtedajšieho namysleného baróna, ostatní boli viac do počtu. Prepojenie na Gevaudanskú beštiu potešilo. (12.07.2024)

Vše kolem Laurentova panství je prokleté. Majitel (Alistair Petrie) před nedávnem nechal vyvraždit  nedalekou cikánskou osadu a od té doby se mu vede zle nedobře. Znenadání se mu přímo z postele, na které churavěl, ztratil malý syn. A po okolí se začíná potulovat krvežíznivá bestie, na kterou účinkují jen stříbrné kulky, což by odkazovalo na vlkodlaka, ale při vzezření stvůry v tom velkou jistotu mít nebudete. Příjezd patologa by mohl vnést do celé věci jasno. Film začíná na bojišti, musíme se ale vrátit o celých 35 let zpátky, abychom zjistili, jakou souvislost má úvodní sekvence z 1. světové války s celým příběhem. Režisér Sean Ellis hlásí návrat na filmovou scénu po pěti letech. Naposledy si vedl více než dobře s válečným dramatem Antropoid. Nyní ale razantně přehodil výhybku a najel do tenat hororu. Vedle režie si vzal na starost také scénář a kameru. A právě s kamerou a celkově vizuální stránkou filmu moc neoslnil. Ostatní aspekty jsou už pojaty poměrně méně vídaným způsobem. Gore je detailní, provedené kvalitativně na vysoké úrovni. A vražedné monstrum vyhlíží také dobře. Obsazení potěší několika známými hereckými položkami. V roli patologa je k vidění Boyd Holbrook, manželku majitele panství ztvárnila vnadná Kelly Reilly. Mezi těmi méně známými jmennými položkami zaujme mladinká Amelia Crouch jako dcera majitele. Film se snaží o trošku složitější strukturu vyprávění. Pozadí celého prokletí chce vyvolat velkou strašidelnost, objeví se při té příležitosti bujarý strašák i ze země vykopaný stříbrný chrup, až tolik úzkosti to ale divákům nezpůsobí. Kdo rád kletby s náznaky invenčního zpracování, může se směle odebrat do kraje plného záhad a hutně nevlídné atmosféry. 8/10 (29.06.2023)

Já už jsem si za poslední dekádu, no, už to bude spíše delší časový úsek, zvykl na skutečnost, že na mě všechny ty horory působí pramálo hororově. Takový ten pocit mrazení, který by se v těchto vedrech obzvláště hodil, doprovázený pocitem nejistoty či přímo obav z neurčité hrozby při noční cestě na záchod jsem už dlouho nezažil a nedostavil se ani tentokrát. Zmátl mě i obsah na Netflixu, z něhož cituji první větu: "Začátkem devatenáctého století dojde ve francouzské vesnici s temnou minulostí k sérii brutálních vražd." Já nejsem zrovna skvělý matematik, ale pokud odečtu od číslovky 1917 číslo 35, vychází mi rok 1882, a ten pro mě fakt není začátkem devatenáctého století. Kromě toho mě mátla všudypřítomná angličtina a zejména hlavní hrdina John McBride, ale nakonec jsem si zvykl, Skotům se ostatně ve francouzských službách vždycky dařilo. Pochmurně tíživá atmosféra byla skvělá, CGI tragická, herecké výkony chválím a pro lepší výsledek bych rozhodně více zapojil střihače, který by jistě dokázal vytřídit zrno od plev, a zkrátit tak poněkud přebujelou stopáž. Ale jo, nebylo to špatné. / Poučení: White guilt je stále v kurzu. (16.07.2024)