Relikvie

Dcera, máma a bláznivá bába. Sledovat tuhle trojici 90 minut byl fakt vopruz. Možná by mě to bavilo víc, kdybych si Relic pustil v neděli, při večeři s babičkou a spolu hádali, jak to dopadne. Já se na to bohužel díval sám, za tmy a měl jsem co dělat, abych u toho neusnul. Druhá * za celkem slušný finále (oloupaná babča), ale jinak fakt nebavilo, strašně suchý Horor. (18.07.2020)

Páčil sa mi jedine motív toho "domu v dome", ale to je asi tak všetko. Žiadny mysteriózny základ a ani normálny príbeh sa tu nekonajú. A nakoniec sa z toho vyvlečie nejaký mimozemšťan či čo. Totálna nechápačka a hlavne zbytočnosť. A to som si myslel, že z toho bude niečo na spôsob Horsehead (2014). Hororové prvky nemá zmysel rozoberať. Omyl. 40/100 (26.07.2020)

Ne že bych byl natolik natvrdlý, abych ve filmech důsledně vyžadoval polopatickou srozumitelnost, přímočarost a jednoduchost, naopak si třeba skvěle užívám surrealistu Lynche, ale tohle jsem celkově nějak nepobral. Tedy spíš mě to vlastně moc nebavilo, protože rámcově je příběh samozřejmě srozumitelný - postupné ovládání psýchy senilní stařeny duchy/přízraky jejího předka/předků, prolínání se reality vezdejší s realitou alternativní/magickou (dům a jeho skryté prostory), a pak lehce hysterické finále se závěrečnou transformací babičky v jakéhosi gumového Gluma... eh, zkrátka nuda. Každopádně logika jde v tomhle filmu stranou, je spíš o pocitech, jak bývá u filmů s ženskou režií časté. Nic proti, ale to by ty moje pocity pak musely být jiného rázu, než 'rozvláčnost, nezáživnost, nazábavnost' apod. Postapa, thrillery nebo slashery jdou Australákům líp. Ale filmařina je to slušná a babča byla skvělá, ty její pohledy vyvolávaly husinu. (23.08.2020)

Najsilnejšia stránka filmu je atmosféra a tá našťastie jediná vyšla. Inak je to ťahavé nič. Po hororvej stránke až do posledných 10 minút kde dcéra ošúpe matku ako pomaranč nič nenájdeme. Ono fakt som bojoval aby som to dopozeral nakoľko sa tam nič nedialo, nič nevysvetlovalo a to ma hrozne štvalo. A koniec samotný až na tú scénu keď sa z matky belošky stal ošúpaný černoch bol o ničom a nejako som ho ani nepobral. Slabé 2* a rozhodne nedoporučujem. (15.07.2020)

Posledných 20 minút ťaží maximum z mnohých tém, okolo ktorých sa film prvú hodinu ošemetne potáca, čím si vlastne ani nie som istý, či celkový dojem z filmu zvyšuje, alebo znižuje. Každopádne interpretácií sa ponúka hneď niekoľko, či už ide o bludisko v dome, ktorými sa musia postavy predrať, aby konečne pochopili dôležitosť rodinných pút, strhávanie kože reprezentujúce zmierenie sa so stavom, v akom sa matka nachádza a konečné rozhodnutie zostať, reprezentované oknom ako symbolom rodiny (nakoľko sa nachádzalo v dome, ktorý ich rodine patril minimálne tri generácie) a záverečná scéna s prevrátením úlohy rodiča a dieťaťa...nuž, je toho dosť a nebyť prvej hodiny, ktorá sa uberá relatívne bežným festivalovým krokom a netlačí na diváka už od samého začiatku (ako napríklad Babadook, s ktorým ho určite budú mnohí porovnávať) dal by som aj vyššie hodnotenie. Zároveň za najväčšiu chybu pokladám práve fakt, že Babadook bol vo svojom zobrazení duševnej nemoci ako určitej formy prekliatia nejednoznačný a nechával mieru skutočnosti nadprirodzena divákovi, tu je to omnoho doslovnejšie, čo ale samozrejme neuberá na možnostiach interpretácie diela. (25.07.2020)