Den kobylek

Na Dni kobylek mně vadila především násilnost jeho výstavby: příliš okatá hra s intertextualitou, nesourodost exploatovaných žánrových poloh, neproblematičnost sdělovaného. Tyto nedostatky se marně snaží vykoupit režisérův nesmlouvavě jednoznačný pohled a srovnatelně nekompromisní výraz, jehož naturalismus ovšem jen maskuje ideologii (jak je to nejpatrnější v posledních, alegorických obrazech filmu): tudíž do propasti jazyka padá i idea, nahrazena frází. V neposlední řadě mě k odmítnutí vede i nevěrohodnost charakteristik postav, dílem daná hereckou mělkostí většiny obsazených, resp. přehnanou, frapantní stylizací hrstky talentovaných, a vakuum, nevěrohodně imitující atmosféru doby jen jejími vnějšími rysy. (25.04.2014)

Film zdobí velmi kvalitní herecké výkony, kterým s přehledem vévodí Karen Black v roli začínající ambiciózní herečky jdoucí sobecky za úspěchem a využívající všechny ve svém okolí. Celou dobu máte pocit, že koukáte na velmi solidní, dobře natočené drama, ale to vás čeká ještě několikaminutový bestiální a skutečně hororový závěr, který působí jako rána mezi oči a na jehož konci stoprocentně pochopíte název filmu. (19.06.2007)

Film je asi mimo moje chápání. No konci dějový zvrat jsem nějak nepobral. Film mě ničím neoslovil. zazmínku všek stojí perfektní herecký výkon Donald Sutherland, proto dávám dvě hvězdy. /// Střih po 8 letech jsem film viděl znova a zvedám o jednu hvězdu. Třeba za dalších 8 let a pak za 16 let se to dostane i na pět hvězd. (03.12.2008)

John Schlesinger zaměřující se na drsné příběhy (Maratónec, Půlnoční kovboj) natočil drama, kde hraje hlavní roli Hollywood v těch nejhorších barvách. Film je plný hodně podivných a většinou i vyloženě zlých a ošklivých postav, oplývá hutnou atmosférou a bohužel hodně vlažným tempem vyprávění. Závěr je však neuvěřitelný a zaručí, že divák na to co viděl hned tak nezapomene. (28.02.2010)

Den kobylek je příběhem femme fatale Faye, přelétavé mrchy kalibru jaderné hlavice, a dvou mužů, jimž popletla hlavu. Tyto tři ústřední skvěle napsané postavy film táhnou tak suverénně, že člověk přehlédne i fakt, jak moc se to celé ty dvě hodiny táhne. Žádný z nich by se nedal označit za charakter kladný, přesto se všemi divák cítí. Všichni totiž touží po lásce, štěstí, souznění, porozumění. A ani jednomu se ho nedostává. Proto jsou nešťastní a mně bylo smutno s nimi. Ani tu Faye jsem nedokázal nenávidět, a nebylo to jen kvůli podmanivé kráse Karen Blackové, která mimochodem předvedla absolutně dokonalý herecký výkon. Paradoxně ji jsem nejvíc litoval, jí jsem přál nabytí rozumu a případné štěstí. Jestli se jí ho nakonec dostalo, toť otázka, kterou si musí divák z náznaků zodpovědět sám. A teď ten konec. Finále jasně ukazuje, že se Den kobylek s realismem moc nezatěžoval. Čímž se vysvětluje i Sutherlandovo občasné přehrávání. Mě konec zpočátku zaskočil a narozdíl od místních uživatelů i zklamal, ale během několika minut jsem mu to odpustil a přijal ho takový, jaký je. Přehnaný, ale sdělující vše, co měl Schlesinger (a nejspíš i West) na srdci. PS: Dabing byl příšerný, ale jsem rád, že jsem se přes něj nakonec přenesl. Příště pouze v originálním znění. (25.03.2016)