Oko za oko

Karen a Mack McCannovi žijí se dvěma dcerami na předměstí San Franciska. Jednoho dne se jim kdosi vloupá do domu a brutálně znásilní a zavraždí jejich sedmnáctiletou dceru. Policie sice vypátrá a zatkne vraha, kvůli procedurální chybě při dokázování je však propuštěn. Když Karen zjistí, že vrah už si vyhlédl další obět a vetřel se do přízně její šestileté dcery, rozhodne se jednat. Jenže v tomhle thrilleru se skoro nic neděje. Hodně řečí na úkor nějaké akce. Až dojde po těch kecech k finálnímu střetu obou protagonistů, ten je tak krátký a zbrklý, až to naštve. Pochvalu však zaslouží ústřední znepřátelená dvojice. Uvěřitelná Sally Field jako matka trpitelka a ochranitelka a Kiefer Sutherland jako všehoschopný násilník. Jenže zesnulý John Schlesinger se už tolik nesnažil a dodal tuctový thriller v téměř televizním pojetí, kterému nejlépe padne synonymum nuda. A kdyby se chtělo mohl to být hodně napínavý thriller. Mé hodnocení: 40% (13.03.2013)

Nepřijde mi to tak strašné, jak tu některé komenty napovídají. Úvod výborný, pak to trochu ztrácí tempo a tah na branku, ale na lepší tři hvězdy to pořád je. U mě to sahá i na čtyři, ale přeci jen tomu do nich něco chybí. Sutherland je výborně slizkej, toho potkat, tak "kvičet a zdrhat" a ještě dlouho po skončení filmu jsem z něj měla nepříjemný pocit. Sally Field výkonem kolísá, ale žádnej vyloženě slabej moment nemá. Ed Harris tu nemá moc prostoru, ale odehrává svůj part dobře. Příběh je uvěřitelnej a nemá žádný podstatný trhliny, které by ho shazovaly. Proč ne, rozhodně stojí za vidění. (11.02.2015)

hmm, tohle byl obyčejný průměr. Velký vliv na kvalitu měli mužské role. Ed Harris byl otec od rodiny, který se příliš nepředvedl a nijak zvlášť mě neoslnil, Sutherland naproti tomu, v roli charizmatického a typického záporáka, byl zpestřením. Hlavní hrdinka byla zoufalá matka, která přišla o dítě, nicméně její chování vyznělo poněkud přehnaně a křečovitě, lehce mě znerovozňovala a iritovala. Typický americký příběh o mezeře v soudním systému a žena, která ne nebere jako odpověď. (29.04.2010)

"Jen procedurální chyba? V Americe to bývá... Nechej spát vraha, ať zalkne se svou duší... konat spravedlnost ti nepřísluší. A nebo oko za oko? Nadivoko... Kdo ví, snad se ti tím uleví. VŠAK! Svou druhou dceru ochránit, ať může žít, já vím... muselo to tak být." Palec nahoru zápasu se zlem, když systém společnosti selhává. Fandil jsem matce, celou dobu. Ne aby odpustila a nechala život poklidně křesťansky plynout naším krutým světem a nechat se pak "překvapit osudem" nebo čím to vlastně... jestli zahubí i její druhou dceru. Eliminace zla, to je povinnost rodičů. Bohužel jen jednoho konkrétního zla, celý svět se napravit nedá, vím. Tak jen doufám, že žiju v klidné zemi a nikdy nebudu já sám muset... (26.11.2019)

Jsou různé možnosti, jak si zkrátit čekání v dopravní zácpě. Třeba zavolat své sedmnáctileté dceři. Přesně to napadlo i Karen McCann. Kdo by to byl čekal, že se právě její nevinné dítě stane obětí násilníka, který nevybíravým způsobem vtrhne do domu a dívku znásilní a zabije, zatímco její matka šílí u mobilu (mimochodem, bravurně zvládnutá scéna). Zbytek je ale už zbytečně uhlazený a klouže jen tak po povrchu, aniž by se vrhnul hlouběji. Procedurální nedostatky během soudního líčení pak brutálního vraha osvobodí, což se bezmocné matce nemůže líbit.. Mně se zase nelíbilo, jak držitel režijního Oscara Schlesinger s látkou pracoval, když měl před kamerou vedle Kiefera Sutherlanda i dvojnásobnou oscarovou laureátku Sally Field. (21.02.2008)