Půlnoční nebe

Ty mizerné ohlasy souvisí asi hodně s nemalým očekáváním, které diváci do novinky George Clooneyho vkládali. Klimatická katastrofa. Zase jsme to jednou zvorali. Je rok 2049. Mizející svět. Osamělý vědec na pokraji smrti. Nemluvná dívka. Vážně se tvářící ostatní postavy. Odbytá charakteristika členů vesmírné posádky. Cesta za záchranou na sněžném skútru. Zbytečné dialogové scény. Předlouhé mlčenlivé pohledy. Clooneyho tvůrčí tým za kamerou chce vyniknout parádními efekty a tíživou atmosférou. Clooney před kamerou chce vyniknout depresivním pojetím a splnit úkol: varovat ze severního pólu astronauty, kteří se vracejí na Zemi z jednoho z měsíců Jupiteru, že podmínky pro život jsou od jejich odletu jiné. Netflix znovu neměl někoho, kdo by mnohé vystříhal, u něčeho jiného si vydupal změnu, ale hlavně nechal vypilovat dost plytký scénář. Tohle skloubení velkého vesmírného dobrodružství s komorním dramatem oběma týmům před i za kamerou úplně nevyšlo. Pokud po technické stránce něco potěší, tak události ve vesmíru (ztráta členky posádky, která je nucená kvůli poškození lodi k „venkovní“ akci) a rovněž Clooneyho přesun na meteorologickou stanici (se silnějším signálem) s lámajícími se ledy. Jinak je to bída. Včetně emocí i napětí. (07.01.2021)

Mně se to celkem líbilo, mám rád i sci-fi filmy, kde je tempo pomalejší. První polovina filmu byla fajn, George Clooney mi v hlavní roli seděl, a čekal jsem celou dobu, jak se to vyvine, co posádka vesmírné lodi a co se tedy skutečně stalo na Zemi. Na druhou otázku jsem se ale podrobnější odpovědi nedočkal. Druhá polovina pomalejší tempo ještě stupňuje, a to už bylo i na mě moc. Nakonec to vše vyvrcholilo malou Iris vs. Iris ve vesmírné lodi. To mě dodělalo tak, že jsem své původně zvažované hodnocení 4* musel snížit na 3*. (21.02.2021)

(3/10). Únavné a zbytečně dlouhé. Nic neříkající děj, který vás dokáže uspat, i když se snažíte filmu věnovat sebevětší pozornost. Nezachrání to ani hvězdy, které se ve filmu objevují. Závěrečná katarze mě po celém tom utrpení ani trochu neuspokojila a šlo o jedno z největších zklamání roku 2020. (07.01.2021)

George Clooneyho mám jako herce velmi, velmi rád, a i když s jeho režisérskými aktivitami je to pak už horší, tak pořád ještě ok, ovšem vyloženě tento jeho počin se mu naprosto dokonale vymknul a nemohu to celé označit jinak, než jako kolosální nudný průser, kde se toho skutečně příliš nepodařilo. Snad jen atmosféra arktického prostředí má alespoň nějakou kvalitu a vyvolává jediné oživující momenty v celém filmu, zbytek je ovšem zcela nefunkční podívaná. Film se v podstatě odehrává na třech místech, z nichž jedno, zabývající se minulostí, zabírá sice miniaturní stopáž a smysl dává až v úplném závěru, ovšem i tak se nemohu zbavit pocitu zbytečnosti jeho existence, dále pak na kosmické lodi ve vesmíru a pak ještě právě v Arktidě. To vesmírné dobrodružství je každopádně katastrofální nuda, s otravnými, nezajímavými postavami, bez špetky napětí a emocí, prostě hrůza, a tak poutavým zůstává nakonec alespoň ono nehostinné, zasněžené, mrazivé, zároveň ale nádherné arktické prostředí, které částečně přináší nějaké to vytržení z nudy, pár vypjatějších scén a zmiňovanou působivou atmosféru. Zápletka jinak působí vyloženě nezáživně, zcela bez tempa a ve výsledku divák nakonec zjistí, že je v podstatě i dost o ničem, i když musím podotknout, že pointu v podobě prozrazení skutečných vztahů ústředních postav jsem vážně nečekal a nepůsobila ani emočně vůbec zle, ale mizerný výsledný dojem už stejně nenapravila. Zároveň musím přiznat, že jsem od tohoto snímku čekal absolutně něco jiného, než mdlou sci-fi, plácající se v hromadě nudných dialogů a scén, takže za mě zkrátka opravdu velké zklamání, kdy jsem přesvědčen, že odehrávat se to skutečně jen výhradně v Arktidě, tak by šlo o mnohem výraznější a poutavější podívanou, ale to by pak nemohli tvůrci použít tuto zápletku, což by bylo ovšem jedině dobře. (05.02.2021)

Řemeslně skvěle zvládnuté apokalyptické sci-fi se bohužel nemůže opřít o plnohodnotný děj, a to ani na (z)ničené Zemi (sbližování dědkovského Clooneyho s němou holčičkou a jejich pouť sněhovými pustinami ke stanici s výkonnější anténou), natož na z úspěšné mise se vracející vesmírné lodi (jejíž posádka se zoufale snaží navázat spojení a přitom opravuje, co jí scénář rozbije). Vypůjčuje si pohledy z Gravitace, svou zadumaností napodobuje Solaris a rodinná pointa se pokouší o Interstellar, nicméně nemůžu říct, že by mě svým pomalejším tempem nudilo, jeho prázdnota a melancholičnost mi naopak celkem sedly, tudíž jsem logiku nehledal (bych ji nenašel). (05.01.2021)