Půlnoční kovboj

Vidět v krátké době Jona Voighta dvakrát za sebou a z toho v jednom filmu ze současnosti, je téměř nostalgicky bolestný zážitek. Ovšem vidět Dustina Hoffmana v roli Rica, je nezapomenutelný zážitek. Smutné, ale skvěle natočené drama o tom, jak rychle se naivnímu Joeovi rozcupoval jeho americký sen, za kterým tak nadějně vyrazil. Jejich snové představy byla jedna z věcí, které tomu přidaly ten správný šmrnc. A úvodní a závěrečná píseň byla vybraná taky výborně. Jediné, co mi moc nesedlo, byl ten prapodivný večírek, na který byl Joe pozvaný, ale na druhou stranu to tam taky patřilo, protože to charakterizovalo přesně 60léta. Určitě je to jeden z těch silnějších filmových zážitků, které stojí za to vidět. A za Dustina jdu určitě na plný počet. (27.05.2013)

Půlnoční kovboj mi po všech stránkách hodně připomínal film Scarecrow. Skoro bych si až troufnul napsat, že Scarecrow je docela obyčejná vykrádačka, nicméně povedená. Ale tady hodnotim Půlnočního kovboje, takže zpět k tomuto filmu... Půlnoční kovboj je opravdu parádní film a je zbytečný tady cokoliv psát, protože všechno je zde vystiženo v oficiálnim textu distributora. Snad jen dodám, když už jsem nakousnul to srovnání se Scarecrow, kde mě trochu zklamal konec, že tady je konec naopak velmi povedenej a filmu jsem díky tomu odpustil i pár hluchejch míst. A ta smutná melodie foukací harmoniky mi hraje v hlavě ještě teď... Jsem rád, že můžu zase nějakýmu filmu dát 5 hvězdiček. (21.06.2008)

Film je o týpkovi, co si myslí, že se oblíkne jako kovboj, pojede do velkýho města a bude vojebávat ženský, který mu za to ještě zaplatěj. Místo toho vyjebávaj všichni s ním, až se dá do kupy s mrzákem Ricem, jehož velmi dobře ztvárňuje Dustin Hofman. A to je vše. Zcela chybí nějaký větší moment, k němuž by se divák mohl upnout. Lepší průměr, nic víc. (04.10.2009)

Schlesingerův obrazově strhující a náladou baladický message picture je rozkladem amerického snu a ideálů let šedesátých na subatomární částice. Ztracené iluze, beznaděj, špína, bída a hnus přelidněného, přezíravého a šíleného velkoměsta, obnažená sexuální intimita, společenské napětí, osamělost, zžíravá osobní traumata - na menší depresi toho vskutku není málo. Ale celý ten hořký index naštěstí neguje pořádný antidote lidství, naděje a síly bojovat za lepší zítřky a změnu. A i když je to triumvirát prosvítající ze dna pustého a neklidného sociálního bahna, ze kterého se zdánlivě nelze vyhrabat, jeho hledání nikdy nepozbude smyslu. A proč? Protože život je přes všechno neštěstí (vyjádřeno jazykem Franka Capry) krásný. Jen mu přijít na kloub... Jo, tomu říkám poselství!_____Za samostatnou noticku jistě stojí fantastická střihová skladba snímku. Vedle objektivní a základní dějové osy jsou nečekaně stavěny střípky dějů z minulosti, obrazy denního snění a "růžových" představ či stylisticky zběsilé vyjádření momentálního rozpoložení hlavního hrdiny - od sekvence změněného stavu vědomí po horkokrevnost honičky soupravou podzemky. Symfonie... (29.12.2008)

Filmy o lúzeroch, outsideroch a tých, čo sú v prdeli a na dne, mám veľmi rád, pretože pri ich sledovaní zabúdam na sračky všedných dní a pomáhajú mi prežiť v tomto svetskom bordeli. Hned' sa mi bude i ľahšie chodiť do práce a znášať prítomnosť odporných držiek svojich mamonárskych kolegov a im podobných zmrdov! (15.03.2013)