Půlnoční kovboj

Tak tohle byla opravdu silná káva. Už se nedivím, proč na přebalu psali Film který překonal svou dobu o třicet let, měli pravdu. Kamera nádherná, příběhově dojemný a herecky dokonalý snímek o přátelství a síle lidskosti. Hoffmanovu roli "Ratsa" nikdy nezapomenu, to samé platí pro skvělého Voighta. Korunu nasazuje smutný konec, u kterého oko nezůstane suché. (15.01.2009)

Schlesingerův obrazově strhující a náladou baladický message picture je rozkladem amerického snu a ideálů let šedesátých na subatomární částice. Ztracené iluze, beznaděj, špína, bída a hnus přelidněného, přezíravého a šíleného velkoměsta, obnažená sexuální intimita, společenské napětí, osamělost, zžíravá osobní traumata - na menší depresi toho vskutku není málo. Ale celý ten hořký index naštěstí neguje pořádný antidote lidství, naděje a síly bojovat za lepší zítřky a změnu. A i když je to triumvirát prosvítající ze dna pustého a neklidného sociálního bahna, ze kterého se zdánlivě nelze vyhrabat, jeho hledání nikdy nepozbude smyslu. A proč? Protože život je přes všechno neštěstí (vyjádřeno jazykem Franka Capry) krásný. Jen mu přijít na kloub... Jo, tomu říkám poselství!_____Za samostatnou noticku jistě stojí fantastická střihová skladba snímku. Vedle objektivní a základní dějové osy jsou nečekaně stavěny střípky dějů z minulosti, obrazy denního snění a "růžových" představ či stylisticky zběsilé vyjádření momentálního rozpoložení hlavního hrdiny - od sekvence změněného stavu vědomí po horkokrevnost honičky soupravou podzemky. Symfonie... (29.12.2008)

Po opětovném zhlédnutí definitivně přidávám do top 10. Těžko tenhle film popsat, je to drama s trochou artu, sociální kritiky a v centru všeho je zvláštní, ale neskutečně dojemné přátelství naivního a nezkaženého kovboje Joa a zatrpklého, strádajícího Ratsa. Sázka na kontrast obou charakterů se velmi vyplatila a chemie mezi oběma herci je neuvěřitelná. Voightovy ublížené, raněné pohledy a Hoffmanova bolest a zkroušenost se prostě nedají zapomenout. V neskutečně hutné a nepříjemné atmosféře beznaděje si jsou jeden druhému oporou. Nejdřív Ratso chrání Joea před jeho vlastní naivitou a nezkušeností, vaří mu, pere mu, než se karta obrátí a Joe svádí nerovný boj s Ratsovou rychle postupující nemocí. I přes to, že obě postavy (tedy hlavně ta Hoffmanova) nejsou moc líbivé - gigolo a slizký zlodějíček - film je postupně obnaží a zlidští tak, že si pro ně divák doslova kouše nehty. Psychedelická část ve Warholovském bytě hodně utkvívá a ve scénách, kdy Ratso nemůže vyjít schody a znepokojený Joe mu pomáhá upravit se na "párty" nebo když se mu Ratso svěřuje, že nemůže chodit, se mi svíral žaludek. Konec je emočně naprosto zdrcující. To, že jsem se z toho úplně nevzpamatovala ani za dva dny, nakonec rozhodlo, že film poputuje do topky. Za mě jsou Joe a Ratso nejlepší Voightova a Hoffmanova role v životě. A nezapomeňme zmínit přesnou hudbu Barryho + Everybody's talking Harryho Nielsena a harmonikové theme. (11.07.2017)

Naivný vidiečan Joe prichádza do New Yorku, aby sa tu živil ako bisexuálny gigolo. Vidina bohatstva sa však rozplynie takmer okamžite po príchode do víru veľkomesta. Jeden z najvýraznejších počinov svojej dekády a víťaz 3 Oscarov (vrátane najlepšieho filmu a réžie) sa môže pýšiť skvelými hereckými výkonmi Johna Voighta a hlavne nezabudnuteľného Dustina Hoffmana, ktorého pouličná krysa patrí k jeho najlepším kreáciám. (07.12.2017)

Klasika šedesátých let, která ani po letech neztralita moc ze svého kouzla. Příběh nese veškeré rysy své doby (sexuální odvážlivost, drogy, smutné konce...). Mladý kovboj si přijede do New Yorku splnit sny, místo toho nalézá zklamání a hořký konec, když mu na cestě na Floridu v autobuse zemře jeho tuberkolozou nemocný přítel. Výborné výkony Hoffmana (kde tenhle herec zahrál špatně?) a Voighta. Film získal Oscary za nejlepší film, režii a scénář........ (28.09.2007)