Půlnoční kovboj

Už dlouho jsem neviděla tak výbornej nezávislej filmeček. Dustin Hoffman a Jon Voight jsou oba ve svých rolích naprosto skvělí a celý film výjimečně věrně zachycuje dobu střízlivění ze zlatých šedesátých (hippies, drogy, sex...). Mimochodem ta psychedelická scéna z nočního drogového podniku vypadá jako by ji Schlesinger sám natočil pod vlivem nějaké omamné látky a je prostě dokonalá, konečně mám opravdový sugestivní zážitek, jak to vypadá po požití drogy. (26.03.2005)

Naivní káuboj Joe Buck přijíždí do Velkého jablka pln nadějných očekávání. Jenže nedaří se nedaří - a setkání s lúzrem Ratsem taky není to nejlepší, co ho mohlo potkat. Drama s psychedelickými pasážemi bylo místy zajímavé, místy zábavné a občas docela nuda - dá se říct, že nechápu tu nadílku Oscarů, nejspíš se jednalo o výpověď doby (v té době) - mě to bohužel minulo. (02.07.2013)

(1001) Kvůli Dustinovi se mi srdíčko sevřelo, ale jinak to šlo zcela mimo mě až do té míry, že jsem měla dojem, že je to i špatně udělané. Nesedla mi hudba ani zapojení avantgardních snů. Na tak nekonzistentní náladu jsem se nebyla schopná vůbec naladit. Jestli je to tím, že žiju v době, kdy ideály už jsou dávno zničené, takže nemůžu pochopit, co film svým zjevením rozbil a jak rezonoval společností... (06.05.2014)

Žádná selanka, spíš sugestivní výpověď o ukázkovém naivkovi, který sám sebe považuje za zhmotnělý sen každé ženy (definovaný v radiovém pořadu) a až v reálu pozná, že na něj skoro žádná nečeká. Nakonec skončí úplně jinde, než si představoval... Vynikající herci, působivé flashbacky a Schlesingerova neotřelá vize amerického snu. Klasika s velkým K. 100% (05.02.2008)

Schlesingerův obrazově strhující a náladou baladický message picture je rozkladem amerického snu a ideálů let šedesátých na subatomární částice. Ztracené iluze, beznaděj, špína, bída a hnus přelidněného, přezíravého a šíleného velkoměsta, obnažená sexuální intimita, společenské napětí, osamělost, zžíravá osobní traumata - na menší depresi toho vskutku není málo. Ale celý ten hořký index naštěstí neguje pořádný antidote lidství, naděje a síly bojovat za lepší zítřky a změnu. A i když je to triumvirát prosvítající ze dna pustého a neklidného sociálního bahna, ze kterého se zdánlivě nelze vyhrabat, jeho hledání nikdy nepozbude smyslu. A proč? Protože život je přes všechno neštěstí (vyjádřeno jazykem Franka Capry) krásný. Jen mu přijít na kloub... Jo, tomu říkám poselství!_____Za samostatnou noticku jistě stojí fantastická střihová skladba snímku. Vedle objektivní a základní dějové osy jsou nečekaně stavěny střípky dějů z minulosti, obrazy denního snění a "růžových" představ či stylisticky zběsilé vyjádření momentálního rozpoložení hlavního hrdiny - od sekvence změněného stavu vědomí po horkokrevnost honičky soupravou podzemky. Symfonie... (29.12.2008)