Vzestup Osmanské říše

Veľmi ma to bavilo a vizuálne to je natočené naozaj excelentne. Samozrejme, že Mehmeda hrá hezoun, ktorý má ďaleko od jeho skutočného výzoru. Samozrejme, že je mi jasné, že je to turecký pohľad na históriu a ten z Mehnmeda robí veľkého dobyvateľa s dobrou dušou, ale kto tak nevidí svojich národných hrdinov. Veď aj husiti sú v Čechách za udatných rekov a pritom to boli často len rabovači podobne ako križiaci. Aj Džingischán má v Ulanbátare obrovskú sochu, ale milióny jeho obetí by sa mu asi nepoklonili. Takže z tohto pohľadu to je dobre a pre oko diváka zaujímavo spracované s peknými vsuvkami historikov. A hlavne tu vidíme podrobnosti, ktoré sa nenachádzajú v hocijakej literatúre a už vôbec nie na webe. Napríklad to, že super delá poskytol Mehmedovi uhorský výrobca Orbán a jeho syn... Jeden Maďar tak rozhodol o tom, že sa Európa po dlhé stáročia a vlastne až dodnes potýka s moslimskou expanzívnou pliagou. (15.03.2020)

Nechat pro celosvětovou distribuci natočit Turka dokument o dobytí Konstantinopole, to je přinejmenším stejně absurdní, nezaujaté a historicky přesné, jako by si nějaký neonacista střihnul filmík o dobytí Varšavy Wehrmachtem. A tak výpravná a poměrně drahá vizualice největší strategické chyby frakčně rozpolceného a hrabivého středověkého křesťanského kudlankovstva - vysrat se na pomoc Konstantinovi, která v podstatě otevřela dveře třem stoletím nejzhoubnější nákazy v dějinách Evropy, tak zvaného islámějového moru, a nebýt několika hrdinných Srbů, Habsburků a nějakého toho Pšontka, jsme zavaleni otomanem, šukáme slepice, mlátíme baby a žereme kebab už od roku 1529, dopadla, jak dopadla. Jistěže absolutně nestranně! Kůl prefíkaný kultivovaný sympaťák, se stovkou tisíc hadrových hlav v zádech krutohustý boreček a těžký geroj, ani trochu sadistická kunda či vypláchlý tyran, a už vůbec ne buzna, co píchala Drákulovi juniora, Mehmed, si dobýt Konstantinopol a vyvraždit či zotročit v ní všechny ty zkurvené zdegenerované nevěřící psy prostě zasloužil, bo Aláh! Jak už jsme viděli u Fetihu 1453, i zde zase postihnul ty nezaujaté gaučáky selektivní výpadek paměti jako u Arménské genocidy a vynechali to následné týdenní píchání všeho, co mělo nějaké otvory a teplotu nad 25 stupňů, jakož i systematické mučení a vyhlazování kudlanek z opačného spektra pomatenců. Filantropistický a altruistický osmanský skorofilosof si to prostě triumfálně přicválal do vymydleného Istanbulu a všichni se omezili jen na patetické bláboly, jaký je ten Mehmed bouchač a jaxi po x století 23 armád vylámávalo zuby na nedobytných městských hradbách. Přitom jen o 250 let dříve to pouhých 10 000 křižáků, vyslaných 1. Katolickou a.s. a jejím vrchním Pedofikem bohulibě zgenocidovat nějaké ty ortodoxní bratry ve víře a kapku jim pustit žilou, dalo s ocasem v ruce za necelý týden. A bez děl. Čili pěkně udělaný a slušně odsejpající tendenční škvár hadrových hlav. Takže co s tím? Tak třeba dva fakáče dolů minimálně za dokurvení nejkrásnější byzantské sakrální stavby světa minarety. (03.02.2020)

Na Netflix překvapivě věrná a přitom dobře koukatelná rekonstrukce jednoho z nejfascinovanějšího obléhání v historii. A stejně překvapivě se tu ani tolik nenadržuje Osmanům či-li Turkům, jak jsem na turecký počin očekával. Do samotné rekonstrukce jsou přidány odlehčené vsuvky klasických eggheads, kteří vše dobře zasazují do kontextu a vůbec neubírají na svižnosti celého počinu. (22.02.2021)

Další Netflixovská adaptace na hraný dokument. Impérium Romanum očividně neslavilo takový úspěch, jaký si tvůrci z Netflixu přáli a tak vzali úplně stejnou konstrukci a naroubovali ji na Osmanskou říši. Nutno dodat, že turecká verze je mnohem výpravnější a libiveji natočená. Očividně Turek byl ochotný přitlačit větší prachy a je to znát. Navíc točit na rozlehlých pláních a v Konstantinopoli (Istanbul) 15tého století, není tak animačně náročné (drahé), jako snažit se imitovat starověký Řím a jeho svět. Celkově tak série působí mnohem serióznějším a po vizuální stránce věrohodnějším dojem. To že Muhamed vypadá jako norský dřevorubec beru jako úlitbu evropskému publiku. Celkově tak musím tuto tureckou adaptaci na, pro Evropany, nechvalně slavnou éru zhodnotit jako celkem zdařilý počin i když i zde je dost historických nepřesností. Ostatně stačí si uvědomit fakt, že ona mocně proklamovaná Byzantská říše je v časech onoho, tak neohroženého tureckého útoku, vlastně jen Městským státem, jehož říše a moc defakto končila hradbami města samého a jako taková čekala už pěknou řádku let na ránu z milosti. Takže celé to velkolepé turecké pojetí v tomto kontextu působí úsměvně ale tak proč se nepobavit tak hezky natočenou výpravnou pohádkou, já jsem pro! ***. *IDEOLOGICKÉ ZAMĚŘENÍ: 4/10 MÍRA ZÁVADOVOSTI: 3/10 viz profil (03.01.2021)

"Jednou takhle jako vždycky seděli jsme v krčmě/vyprávěli starý zkazky a ty ještě starší./Náhle dovnitř přiběh posel, že se blíží Turci/chytli jsme se korbelů a poručili další." O téhle strašlivé vojně s Turkem při dobývání Konstantinopole nás tvůrci 2. série Obležených pevností: Legendárních bitev stihli informovat během jednoho hodinového dílu. Tady máme skoro šestihodinovou stopáž, pokud se ovšem divák dokáže oprostit od toho, že Turci jsou zde líčeni jako borci největší, čeká ho řemeslně slušně zvládnutá podívaná a jako bonus zábavně nadšená mluvící hlava z Istanbulské technické univerzity. Druhá série přináší dramaticky vyhrocenější příběh dvou mužů, kteří k sobě kdysi měli blízko, ale stali se z nich nepřátelé na život a na smrt. Mehmed II. nepřekvapivě předveden nejen jako nejbrilantnější strategický mozek, ale také jako moudrý muž a odvážný bojovník. Bude ještě bitva u Moháče (1526) a oslava Sulejmana I.? Protože rozprášení tureckého námořnictva u Lepanta (1571) a neúspěšné dobývání Vídně (1529 a 1683) nepředpokládám. (26.02.2024)