Chalífát

Encyklopedická ukázka gradace až do poslední minuty, doslova. Ač byl rozjezd (= první díl) nepříliš výrazný kvůli nutnosti představit množství postav a život, který žijí, s přibývající minutáží atmosféra houstla, nervozita stoupala a špatný pocit z konce ve mně stoupal. Ani nevím, jestli bylo pocitově horší koukat na zoufalou matku snažící se dostat z pekla na zemi (čti z Rakky), nebo na vymývače mozků mladých pichen ve zemi losů a Volv. PS: Už dlouho se mi nestalo, že by ve mě vzteky vřelo kvůli činu nějaký postavy z filmu/seriálu (zdravím vrchní sestru z Přeletu). (10.05.2022)

První tři díly jsem bojovala s tím, že další koukání vzdám. Jedna mužská a jedna ženská postava se neustále hemží a pokaždé mají nějaké jiné jméno. Nemám problém rozlišit Asiaty, ale v obyvatelích Středního východu se fakt nevyznám, kdyby alespoň měli různorodé oděvy, ideálně jmenovky, mohla bych si miniseriál lépe užít. Chalifát celou dobu ukazuje prstem na extrémní islamisty a zdůrazňuje, že jsou velice fuj fuj. Ano, jsou, úplně stejně jako všichni ostatní náboženští fanatici. Mám problém s honem na islám jako takový. Náboženství samo nemůže za to, co z něj udělali fundamentalisté. Úplně stejně negativně bychom mohli a měli nahlížet na katolicismus. S nějakým lpěním na křesťanských hodnotách na mne nechoďte. Opravdu nelpím na loupení majetku ve jménu církve, prznění dětí, upalování čarodějnic, ani na stále přetrvávajícím zákazu potratů a hlavně na tom, že ve jménu boha je možno spáchat cokoliv a komukoliv. Pokud budu tedy základní myšlenku Chalifátu vnímat v tomto širším kontextu jako odsouzení každého dogmatismu a fundamentalismu, které plodí zlo, pak s ní souzním. Závěrečný twist je něco, co má zřejmě diváky překvapit a přivést k obdivu ke scénáři. Já byla překvapena pouze z toho jak strašně hloupě lze vypointovat minimálně průměrný thriller. (28.09.2021)

„ZAÚTOČÍME NA TY KŘIŽÁKY PŘÍMO V BEZPEČÍ ŠVÉDSKA. A UDĚLÁME TO ZNOVU A ZNOVU. BŮH JE VELIKÝ!...“ /// Normálně to ve mně vře! Heleďte… klidně si vzývejte Aladina, Alibabu s loupežníkama i bez, ale kurva DOMA! Ve svý zemi! Seriál o vyznavačích sraček ve Švédsku a Sýrii je plnej nepříjemnejch ukázek života zůčastněnejch a od čtvrtýho dílu, kdy poznám celkem dobře všechny postavy, je to návyková záležitost. Škoda, že to tak krátký… a ještě větší škoda je, že se stejně asi nic nezmění… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Někdy nevstanu na ranní modlitbu… ale jinak kurva věřím! 2.) Šaria znamená VŠECHNO zdarma! 3.) Thx za titule „Marie Pavlů“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (25.04.2020)

Chalífát je hodně silný kafe. Nejděsivější na tom je, že je to všechno realistické a zcela uvěřitelné. Nikdy nevíte, kdy někomu rupne v bedně a rozhodne se vystřílet nebo odpálit budovu plnou lidí. A nejhorší na tom je, že to ani nelze považovat za rupnutí v bedně, neboť jde o zcela nenásilný a přirozený proces přesvědčení jedince, že dělá správnou věc. Co se týká seriálu samotného, tak se mi libí především styl tří propojených příběhů, který nabízí komplexní pohled na věc, a také pozvolné stupňování napětí až do samého závěru. Body si zaslouží i decentní a přesto svým způsobem hrůzyplný soundtrack. (23.02.2021)

Téma tak křehké, že si ho netroufám v aktuálním rozpoložení komentovat. Seriál ale rozhodně patří k hrstce nejlepších věcí, co jsem od Netflixu viděla a i kdybych musela, nevím jedinou věc, kterou bych Chalífátu vytkla. Možná bych si mohla stěžovat, že mě několikrát dostal emočně za hranu, ale s tím jsem do toho asi šla. Po všech stránkách neskutečný seriál. (12.07.2022)