Nikdo se nebude smát

„Ten člověk je prostě debil. Malej, nenápadnej, ale snaživej debil. A strašně spolehlivej.“ __ Sžíravá satira, kde jedna absurdita střídá ještě větší (hospoda!!!), aby pak vrcholila dokonalou scénou schůze uličního výboru, která dokonale zobrazuje atmosféru sousedského soužití za socialismu a společenských poměrů obecně. Kafka by tleskal. Netlačí se tu humor na sílu, prostě máte pocit, že něco podobného by se mohlo stát i vám. Jednoho takovýho snaživýho hloupýho vola máme i u nás v práci. A Jan Kačer byl takový náš malý český Robert Redford 60.let, svým charismatem a úsporným herectvím, kdy jedním pokrčením obočí dokázal říct vše. Škoda, že mu po ruské invazi komunisti zatrhli tipec. (27.04.2023)

Aneb jak to může dopadnout, když se budete bát říkat pravdu..Právě dávali k umrtí Jana Kačera, ale nezdá se mi to úplně dokonalé. Stejnomennou povídku Milana Kundery jsem shodou okolností letos četl v souvislosti s maturitní četbou a zhltl jsem ji jedním dechem. Ve filmu se mi zdálo, že nejsou všechny ty stupňující se lži pana Klíma doplňující se stejně tak neunavným zápalem pana Zátuleckého zdaleka tak svižné. Vleče se to. Navíc Kundera dokáže na papíře literalním jazykem lépe vysvětlit Klímovu motivaci, protože čtení dopisu měl přeci jen spojené i se vzpomínkou na pěkný večer, kterou si nechtěl kazit.:o Přiznám se, že některé ,,filmové´´ přidané motivy (jako groteskní schovávání se v hospodě přes bedny s lahvemi nebo opakovaný prvek s obcházením cesty)  jsem asi  ani nepochopil. Zaujaly mě ale některé stylistické pasáže Nové vlny (striptýz před oknem, pohled do jakési šedesátkové tančírny s mládeží), opakující se záběry na špízující ulici a  oslavovaná scéna s uličního výboru. Je to málo? Diskuze bude až potom. (25.05.2024)

Jan Kačer se zaplétá do labyrintu čím dál nesmyslnějších lží. Film občas hravý, občas mrazivý. A přesto vůbec nepůsobí roztříštěně. A je to zejména zásluha Hynka Bočana a Jana Kačera, kteří mezi protikladně působícími scénami vytvářejí jejich kontinuitu. Velmi funkční byla i drobnost v podobě výkopu na ulici před domem, ve kterém bydlel hlavní hrdina. Třeba chození jen po vyšlapaných cestičkách ve sněhu působí ještě humorně, ale pokud tu trasu dodržujete i poté, co sníh odtál, už to vůbec k smíchu není. (22.03.2009)

Film: poučný výlet do "zlatých" šedesátých, při kterém náš počáteční úsměv postupně tuhne. Zákon o ochraně osobních údajů se schovával v daleké budoucnosti, takže kterýkoli spoluobčan získával na soudruha Klímu a jeho dvě tváře informace podstatně snadněji, než dnešní bulvár v honbě za problémy těch úžasných celebrit. A navíc názorné svědectví o tom, jak dokáže aktivní blb znepříjemnit člověku život (a naopak). Tvůrci: připomínám (zjednodušeně) slova Jana Kačera z pořadu ČT před filmem (14.3.2009): "Tenkrát jsme měli své idoly - Marcello Mastroianni nebo Marlon Brando - a chtěli jsme se k nim přiblížit. Pak jsme ale 25 let museli nějak přežívat a dnes jsme jen průměrní". Podle mého názoru Jan Kačer už v tomto filmu své tehdejší vzory dostihl. 85%. (14.03.2009)

Směšné lásky sú trofejným kusom v mojej knižnici a pri ich sfilmovaní dopadli lepšie, ako napríklad diela Hrabala, či Párala. Nikdo se nebude smát nie je žiadnou výnimkou. Film organicky zapadol do novej vlny, ktorú začínajúci Hynek Bočan obohatil o vkusnú komédiu, kde chvíľami cítime Kafku a chvíľami máme nepríjemný pocit z toho, že sa niečo podobné deje doteraz, iba sofistikovanejšie. Preto je film nadčasový aj keď je reáliami zasadený do konkrétnej doby. Výrazová plochosť Jana Káčera je v kontraste so snaživým neschopákom, ktorého vynikajúco stvárnil Josef Chvalina. Niektoré epizódy trvali dlhšie alebo dokonca pôsobili rušivo, ale celok považujem za mimoriadny film, ktorý nezostarol. (27.11.2015)