Neviňátka

Minimalistické, surové a nepříjemné drama s několika nepříjemnými scénami, ale také občas až mrtvolně pomalým tempem, které hlavně z počátku dokáže lehce ubít. Na druhou stranu i přes trochu štědřejší stopáž se daří atmosféru šponovat a diváka vtahovat, za což kromě jiného muže i vynikající casting dětských tváří, jímž se skvěle daří prodávat paranormální naturálnost. (29.01.2023)

„Ty s mámou byste něco takového nikdy neudělali, že ne?“ - „Neudělali! Ido, samozřejmě, že ne! Neměla bys tak přemýšlet. Samozřejmě bychom ti nikdy neublížili. Víš…její matka byla nemocná, měla…bludy v hlavě.“ Jenže proti bludům v hlavě se těžko brání, když vám je tam někdo nečekaně nastrčí…Režisér Eskil Vogt mě zaujal už svou prvotinou Slepá. Od Neviňátek jsem tedy čekal podobně neotřelou podívanou. A dostal ji. Není to přímo horor, ale to znepokojení diváka, kam až dítka (především tedy Ben) mohou zajít, narůstá. Už zhruba po hodině film navíc postoupí na novou úroveň zla (soused), která ale snímek posune někam, kde předtím nebyl, i co do pravidel samotného fikčního světa. Vůbec to fungování schopností dětí v tomto dílku občas hapruje, což je škoda. Kapitola sama o sobě je pak závěrečný epický (ne)souboj, který ale má cosi do sobě přesně v téhle podobě (s reakcemi ostatních dětí). Celkově ovšem tenhle film díky místy mrazivé atmosféře a dost zajímavému pojetí nemám sílu strčit do průměru, takže dám ještě slabší 4*. (13.06.2024)

"Nevinnost dětí, betonem zalitá, prázdnota duší, panenka rozbitá." Kde asi udělali soudruzi ze Skandinávie výchovnou chybu? A udělali vůbec nějakou? Rodí se děti s duší čistou a semínko zla v nich vzklíčí až díky podnětům zvenčí, při setkání s násilím, spolu s lhostejností a nezájmem rodičů o vnitřní svět dětí? Nebo se některé narodí už zlé? Ostatně, slovy Jana Wericha: "Z koho by rostli zlí lidé, ne-li ze zlých dětí?" Viz onen sadistický frustrát, dupající kočce na hlavu a pak mámě v kuchyni "pomáhající" s vařením. R.I.P. mum. Řešení? Kontrolu z Barnevernetu do každé severské rodiny! A nezanedbávat údržbu dětských pískovišť na prázdninově vylidněném sídlišti. Nebo z nich začnou vylézat rozšlápnuté žížaly v podobě citově vyprahlých panelákových sirotků. Naštěstí, na rozdíl od Cronenbergových Scanners, se naši hrdinové (co dítě to "exemplář") při svých telepatických soubojích nadbytečně neksichtili. Jen zaťaté pěsti, nenávist v očích a brrr, měl jsem husí kůži jak struhadlo. Drsné. A ponaučení? Dávat lásku a pozornost, dostávat lásku, znát soucit, zachránit si duši. Z Anniny autistické tabulky mažu obrázek žraloka a chaoticky do ní čmárám v kruzích... plný počet čar! (03.02.2023)

Sídlištní akvárium a v něm žahavé doteky medúzky indické vs. čisté dětské duše, co uměly zastavit před prahem temnoty. Plus za finále westernového charakteru, přesvědčivé dětské herce a vyhnutí se průvodním jevům, které přináší zmutovaní Kentové pubertální věkové kategorie, nicméně zůstává pocit, že to pomalé hoření za liknavých pohybů kamery mohlo v kratším čase vzplanout intenzivněji. A teď se vás zeptám, milánkové. Je horší boj s nadpřirozenými silami, nebo s lhostejností..? (16.02.2022)

To je krásný příklad toho, co nemám rád. Nevím, zda dát plný počet nebo čistou nulu. Děti to zahrály skvěle, má to perfektní „hudbu“, a kamera si občas pohraje. Na druhou stránku je to strašně pomalé a roztahané. Musím přiznat, že jsem se místy nudil. Takže dám čistý průměr a je to.   Ještě bych rád dodal, že to, co je zde uvedeno jako chyba chybou není. Je to tak natočeno úmyslně, stejně jako některé další záběry z pohledu děvčátka Aishy.      ** A PŮL (01.05.2022)