Swannova láska

Swannově lásce by se měl vyhnout divák, který považuje za důležitý příběh a napětí, protože obojího se nejen nedostává, ale doslova totálně chybí. Schlöndorffovi jde o zachycení dobové atmosféry francouzské lepší společnosti poslední čtvrtiny 19. století. Jde o svět, který nikam nespěchá, protože jeho obyvatelé opravdu nemusí řešit materiální záležitosti. Nedotýkají se jich starosti obyčejných lidí a politické problémy francouzské republiky. V tomhle světě je námětem k hovoru milostná pletka přítele nebo účast na mondénním večírku. A politováníhodným skandálem je černá róba v kombinaci s červenými střevíčky. Schlöndorffovi nejde o nějakou sociální kritiku, ale i tak ten intimní pohled na konání francouzské šlechty a zbohatlíků není nijak vábný. Ve vzduchu je cítit antisemitismus a Dreyfussova aféra a člověk tak nějak cítí, že atentáty francouzských anarchistů oné doby sice nemusí omlouvat, ale po téhle exkurzi je aspoň chápe. V každém případě můžete obdivovat róby přítomných dam a půvab zralé, nicméně stále ještě velmi pohledné Ornelly Mutiové. Celkový dojem: 60 %. (04.04.2017)

Intimní opus pokušení miniaturních pláten, dalekých myšlenek nad římsou fyzické přitažlivosti, zarámovaných chvil "triumfu" milostných setkávání. Manýristické boa nostalgického odcházení. O slovo se hlásí oko estétovo. Jeho srdce zaplesá nad prohýbající se tabulí vizuálního básnění, proplétajícího se poetikou i mizérií oněch časů hledaných. Útěk z paláců snobské rutiny do soukromých salónků erotických fanfár pokory i cynismu. Toužení po důvěrnostech, které oslní, obelstí, poblouzní... Dýchánek polibků upravujících dekolt kvítkových ňader, zastavené smělosti sbližování. Chraň svůj "zlatý věk." Nepovol promenádu žárlivosti v čase, který hanobí čest tvou honorovanou společenským žebříčkem. Láska jako svatyně, jako starožitná sbírka, jako výtvarný komplex starosvětského díla galerie existence. (Ne)odtajněná intimní audience zrcadlící a tříštící se v podezíravém "exilu" pronásledovatele rozkoše Jeremyho Ironse, jenž ztrácí moc nad dobýváním chtíče vyšších kruhů, pompézních a intelektuálních "čajů," jimž nepřísluší styky s poskvrněnou partií z podzámčí. Zrádné volání nepolapitelnosti jest zkroceno nocí v rouše Evině, završeno v budoáru s "orchidejí" prostopášných kratochvílí, iluzivní divou, milenkou "umění." Ornella Mutti v nedbalkách, prchlivá, svůdně zapírající, pomrkávající nevěstka tvarů sošky vysněné, bontonu citů hravých. Medailon vzestupů drahouška aristokratické smetánky, oběti zklamání Alaina Delona, hledajícího přízeň nápadníků v pařížských kavárničkách a bulvárech. Bilanční "vitrína" katarze obou filozofujících pánů jest slavností zármutku, na prahu odkryté touhy v mrákotách, inverzi bolesti, v lóži platonického osvobození z neúprosného konání. Zvučný epitaf ohlušující /p/oddanost reprezentantů pochyb. Jen blažená věčnost oprostí naše skutky a ideály. Prožité momentky, opotřebované vteřiny, propastná vznešenost opájená mýtem, tulícím se v honosnosti. Smiř se se svou posedlostí. Nebuď hostem sešlosti povrchní, nesnesitelné proměnlivosti a žárlivých pokynů, které zahubí tvou přecitlivělost. Tuš paní Swannové, pod paraplíčkem kráčí grácie nespoutaná, která své vítězství okusila a na odiv jej dává sebevědomou zdravicí. (02.01.2015)

"...Kdo zamiloval si psí řiť, jak růže proň se bude skvít..." . . . Volkeru Schlöndorffovi se povedlo na dosti neuchopitelný proustovský námět natočit brilantně artistní kostýmní konverzační drama, stylové tak, že snad ani sám Mistr M. P. by nemohl nic namítat... Drama působivé, doslova intimní >hledání ztraceného času< v dávno ztraceném světě Belle Epoque, tom >nádherném< světě umírajícím na bohatství, eleganci, blazeovanost a společenská klišé ctnostné smetánky... "Rozhodl jsem se, že ji miluji! Že mi připomíná Botticelliho Venuši..." dí mladý Swan, ten mondénní sebestředný lítostivý samec, dítě své doby a společenské vrstvy - a ta láska a ta doba a ta elita ho pozřou. . . . Já osobně jsem nikdy neměl dost energie Prousta číst, tenhle film však nadchnul mě svou atmosférou, skvostnou hudbou a skvělými herci s nádhernou Ornellou Mutti v roli Odette (té co byla přece k mání za 500 Franků ;-) už tenkrát někdy před dvaceti lety v brněnském FK... Skutečná lahůdka pro znalce a labužníky, s uměleckou pokorou komorně natočený velký film. Bravo Mistře! (Prouste? Schlöndorffe?)... - - - P.S. S odstupem času mi připadá až nespravedlivé, že tenhle film ještě stále není v >červených< sférách téhle databáze. A marně hledám odpověď na otázku: Na co jste se to dívali, páni cinefilové? - - - - - (Poprvé viděno v kině kdysi dávno na konci osmdesátých let, komentář po znovuzhlédnutí na ČT2 zde jako třetí - 27.7.2006, upravený a o P.S. doplněný po dalším tv uvedení 4.11.2008) (27.07.2006)

Je tu milostna linka s cilem postihnout povahu vztahu.Swan je muz z lepsi spolecnosti,nepatri do ni. Cim?Je v salonech doma, ma potrebu se snizit a jit do te spolecnosti.Dendy se nikdy nezamiloval, zeny oouzival jako potrebu. Nektere figurky z nejlepsi spolecnosti jsou az trapne. Vztah k umeni je primitivni snobstvi. Klavirista jen hraje.Laska s hudebnim motivem souvisi.Pan Kotar,Kotariva se vymezuji vuci tem nudnym.Swan a jeho zazitky s nizsima holkama klesne az kdyz se na tom stane zavisly.Odetu muzete jen odhadovat.Je to kurtizana.On ma denni zivot a vidi ji jen v noci.Alr byl liny se tim zabyvat, kdo ta Odet je. Chytra je,nevydime do jejich zameru. Myslim si, ze neni zamilovana, jen hraje.Ona si je jista jim, on je nejisty.Kdyz trpi,touzi, aby mu zlhostejnela.Kazdy aristokrat mel nejakou metresu. Clovek se meni a casem to neni ten Swan,ktery miloval.Nez ho zacala opoustet, menila mu navyky. Konce se nedoberete. Muzete se jen porad zavrtavat, zavrtavat. (22.05.2022)

Literární díla francouzského spisovatele Marcela Prousta se těžce čtou, rozumět jim vyžaduje notnou dávku sečtělosti a tak si dovedu představit, jakou těžkou práci s tímto dílem měli scénáristé. Nicméně film (ač ve svém počátku velmi nudný), ukazuje na "lepší společnost" a jejich společenský život v polovině 19.stol. velmi zdařile. Postavu syna "zbohatlíka" Swanna ztvárnil JEREMY IRONS a krásnou něžnou prostitutku půvabná ORNELLA MUTTI. Dle ruských spisovatelů bych označila Swanna jako "lišnoj čelověk" t.j. zbytečný člověk, který se nudí a zoufale něco hledá, co by naplnilo jeho život. Zamiluje se do kurtizány a ačkoliv ví, že jej v případě sňatku společnost nepřijme, přesto hnán až nemocnou žárlivosti pronásleduje Odetu na každém kroku, vyčítá, vyhrožuje. Je tam, několik erotických scén, které svým naturalismem jakoby do tak "fajnového filmu" nezapadají. Bez toho bych se obešla. Jednu z vedlejších roli hraje ALAIN DELON (gaye), až jsem se divila, že tento herec drsných chlapců v dámských ložnicích, takovou roli vzal. Zahral to však výborně.( Celkem vzato se na tom nedalo nic zkazit). Dávám filmu lepší průměr vzhledem k 5 megastar, které ve filmu hrály. (28.09.2010)