Swannova láska

Vzbuzená ve ván(i)cích poezie. Nebude labutím andante Lolity. Intimní opus pokušení miniaturních pláten, dalekých myšlenek nad římsou fyzické přitažlivosti, zarámovaných chvil "triumfu" milostných setkávání. Manýristické boa nostalgického odcházení. O slovo se hlásí oko estétovo. Jeho srdce zaplesá nad prohýbající se tabulí vizuálního básnění, proplétajícího se poetikou i mizérií oněch časů hledaných. Útěk z paláců snobské rutiny do soukromých salónků erotických fanfár pokory i cynismu. Toužení po důvěrnostech, které oslní, obelstí, poblouzní... Dýchánek polibků upravujících dekolt kvítkových ňader, zastavené smělosti sbližování. Chraň svůj "zlatý věk." Nepovol promenádu žárlivosti v čase, který hanobí čest tvou honorovanou společenským žebříčkem. Láska jako svatyně, jako starožitná sbírka, jako výtvarný komplex starosvětského díla galerie existence. (Ne)odtajněná intimní audience zrcadlící a tříštící se v podezíravém "exilu" pronásledovatele rozkoše Jeremyho Ironse, jenž ztrácí moc nad dobýváním chtíče vyšších kruhů, pompézních a intelektuálních "čajů," jimž nepřísluší styky s poskvrněnou partií z podzámčí. Zrádné volání nepolapitelnosti jest zkroceno nocí v rouše Evině, završeno v budoáru s "orchidejí" prostopášných kratochvílí, iluzivní divou, milenkou "umění." Ornella Mutti v nedbalkách, prchlivá, svůdně zapírající, pomrkávající nevěstka tvarů sošky vysněné, bontonu citů hravých. Medailon vzestupů drahouška aristokratické smetánky, oběti zklamání Alaina Delona, hledajícího přízeň nápadníků v pařížských kavárničkách, na bulvárech. Toužícího po svém Tadziovi. Pěstuje si v sobě, cituje gondoly. Bilanční "vitrína" katarze obou filozofujících pánů jest slavností zármutku, na prahu odkryté touhy v mrákotách, inverzi bolesti, v lóži platonického osvobození z neúprosného konání. Zvučný epitaf ohlušující /p/oddanost reprezentantů pochyb. Jen blažená věčnost oprostí naše skutky a ideály. Prožité momentky, opotřebované vteřiny, propastná vznešenost opájená mýtem, tulícím se v honosnosti. Smiř se se svou posedlostí. Nebuď hostem sešlosti povrchní, nesnesitelné proměnlivosti a žárlivých pokynů, které zahubí tvou přecitlivělost. Tuš paní Swannové, pod paraplíčkem kráčí grácie nespoutaná, která své vítězství okusila a na odiv jej dává sebevědomou zdravicí. (02.01.2015)

Swannově lásce by se měl vyhnout divák, který považuje za důležitý příběh a napětí, protože obojího se nejen nedostává, ale doslova totálně chybí. Schlöndorffovi jde o zachycení dobové atmosféry francouzské lepší společnosti poslední čtvrtiny 19. století. Jde o svět, který nikam nespěchá, protože jeho obyvatelé opravdu nemusí řešit materiální záležitosti. Nedotýkají se jich starosti obyčejných lidí a politické problémy francouzské republiky. V tomhle světě je námětem k hovoru milostná pletka přítele nebo účast na mondénním večírku. A politováníhodným skandálem je černá róba v kombinaci s červenými střevíčky. Schlöndorffovi nejde o nějakou sociální kritiku, ale i tak ten intimní pohled na konání francouzské šlechty a zbohatlíků není nijak vábný. Ve vzduchu je cítit antisemitismus a Dreyfussova aféra a člověk tak nějak cítí, že atentáty francouzských anarchistů oné doby sice nemusí omlouvat, ale po téhle exkurzi je aspoň chápe. V každém případě můžete obdivovat róby přítomných dam a půvab zralé, nicméně stále ještě velmi pohledné Ornelly Mutiové. Celkový dojem: 60 %. (04.04.2017)

Swann hledá skutečnou blízkost a nechce se spokojit s nahrážkami. Někdo nachází blízkost v hudbě, která ač je vlastně jen sled po sobě jdoucích tónů, vyvolává v nás emoce, neboť si ji spojujeme v celek a dodáváme ji význam (posluchačka koncertu), někdo v peprných večírcích, kde se vyprávějí lascivní historky a sní se o dálekých zemích. Swann chce vystoupit ze své samoty, jenže je tu jen jediný prostředek - fyzická láska, ale nikoliv ta parodie na ni ve veřejném domě, ale ta skutečná. Jenže kdo má jistotu, že se mu ten druhý oddává z čisté lásky? Film je sice natočen skvěle a díky němu skutečně strávíme den ve společnosti povrchní nudící se společenské smetánky, ale ke konci bohužel trpí tezovitými proslovy, které mají osvětlit podstatu viděného, jenže připomínají fráze ze školních učebnic. Kdyby scénaristé zapomněli, že točí velkou literaturu, mohl film dopadnout daleko lépe. (04.08.2010)

Literární díla francouzského spisovatele Marcela Prousta se těžce čtou, rozumět jim vyžaduje notnou dávku sečtělosti a tak si dovedu představit, jakou těžkou práci s tímto dílem měli scénáristé. Nicméně film (ač ve svém počátku velmi nudný), ukazuje na "lepší společnost" a jejich společenský život v polovině 19.stol. velmi zdařile. Postavu syna "zbohatlíka" Swanna ztvárnil JEREMY IRONS a krásnou něžnou prostitutku půvabná ORNELLA MUTTI. Dle ruských spisovatelů bych označila Swanna jako "lišnoj čelověk" t.j. zbytečný člověk, který se nudí a zoufale něco hledá, co by naplnilo jeho život. Zamiluje se do kurtizány a ačkoliv ví, že jej v případě sňatku společnost nepřijme, přesto hnán až nemocnou žárlivosti pronásleduje Odetu na každém kroku, vyčítá, vyhrožuje. Je tam, několik erotických scén, které svým naturalismem jakoby do tak "fajnového filmu" nezapadají. Bez toho bych se obešla. Jednu z vedlejších roli hraje ALAIN DELON (gaye), až jsem se divila, že tento herec drsných chlapců v dámských ložnicích, takovou roli vzal. Zahral to však výborně.( Celkem vzato se na tom nedalo nic zkazit). Dávám filmu lepší průměr vzhledem k 5 megastar, které ve filmu hrály. (28.09.2010)

Nádherné obrazy, skvělá výprava, chytré obsazení. Jeden z nemnoha filmů, na nichž můžeme poukazovat na mistrovství všech hlavních profesích a neztratit tak výsledný zážitek v akademické nudě. Námět Proust, zpracování Carrière, kamera Nykvist, režie Schlöndorff. Stačilo málo a celé by se to bývalo rozpadlo v ambicích a prázdných frázích, ale takto je to lákavé na pohled, mámivě erotické a přesto nikoli banální v závěrečné myšlence. (16.06.2017)