Víkend na chatě

Skvělá variace italského Perfetti sconosciuti. Jistě, není to úplně na stejné brdo ale ta podobnost je opravdu velká. Ano, i tady se odloží mobily, ale ty nehrají žádnou významnou roli v tom, jak se příběh bude dál odehrávat. Rozjezd je velmi pomalý, po prvních asi 45 minutách jsem si začal pokládat otázku, čemu se tady mám vlastně smát ? Je to taková nicneříkající konverzačka. Jenže potom se párty začne pořádně rozjíždět, alkohol teče proudem, stačí jedno přiznání a vybuchne atomová bomba. Nerad bych prozrazoval, kdo co, s kým, jak a proč. Jen nastíním, že z nudné konverzace začne být pořádný drama. Poslední půlhodina je takovej vztahovej bizár, že jsem si připadal jak v Beverly Hills 90210, a pak už jsem taky pochopil, proč film nese označení komedie. V tu chvíli jen netrpělivě čekáte, co se zase vyvrbí a posere a opět můžete nevěřícně kroutit hlavou. Víkend na chatě je velmi nenápadným, ale příjemným dramatem s kousky chladnějšího humoru. Nebýt toho začátku, tak tomu dám plnou palbu. (22.08.2022)

Komedie? Vážně? :-D Zasmál jsem se až tomuto popisu žánru. Klasické shledání kamarádů z mládí, jemuž chybí vtip i zajímavé postavy. Nejedenkrát jsem si vzpomněl na českou Vybíjenou, která je podobně strašná, ale aspoň byla vidět snaha o nějaký humor, či potencionálně vtipné charaktery, a ne pouze nudné hrabání v minulosti. Ty subjektivní 4 hodiny, které tohle severské drama má, by se daly přirovnat k čekání na tmu, při polárním dnu. (26.06.2020)

Další skvělý severský vhled do vztahů, komunikací a představ o jiných i sobě samých. Krásná ukázka Finska, kdo je pozorný vidí spoustu ukázek jejich kultury. Líbí se mi tyto vhledy a myšlenkové pochody, včetně vnímání alkoholu a vhled do minulosti. Jak to mohlo dopadnout, jak to mohlo být, co vlastně chceme teď a kam směřujeme, existuje láska, jak komunikujeme a rozhodujeme se. Doporučuju s filmem Nejhorší člověk na světě (Norsko). (31.01.2022)

Žádná z evropských či amerických konverzaček by mi neměla utéct, od dob Naprostých cizinců tenhle formát absolutně žeru. A přesně proto mi nevadilo zavítat ani do filmově velmi neprofláklého Finska, jehož filmy jsou už jen pro velmi specifickou finštinu v našich končinách skoro až tabu. Na pro mé uši netradiční jazyky jsem si už ale za ty dva tisíce nakoukaných snímků dokázal zvyknout, na až příliš melancholické dramedy ale nikoli. Oproti výše zmíněnému italskému klenotu a řadě jeho remaků je Víkend na chatě konverzačkou, která divákovi nedokáže ve finále doručit vlastně vůbec žádné emoce. Skoro jsem se nezasmál a neměl ani s kým soucítit. A to by měl být účel takového druhu filmu. [viděno v MojeKinoLIVE 27.5.2021] (02.06.2021)

Takže tu máme další večírek po letech. Myslel jsem, že to budu srovnávat s geňou sedícím a bavícím ženy v podobném českém snímku, ale zmýlená neplatí. Je to zamyšlení nad generací čtyřicátníků, kteří zápasí ve vztazích, které si vysněně vytváří u počítačů či tv nebo v knihách, a ne a ne v tom malém Finsku se najít, také alkohol myslím, ta izolovanost, nikdo mi nerozumí, nikde nikdo jenom lesy a moře, no a v neposlední řadě nutnost přátelství, to je fajn na filmu, že nabízí východisko dobrým a přetrvávajícím přátelstvím, ať už založeným na povrchním sexu bez lásky, nebo jen na chlastu, který uvolňuje napětí z finské polární deprese. Ale rozhovory vcelku uvěřitelné a kdyby nenasadili anglinu, mohlo to být ještě lepší, pěkný vrchol karioky a tanec, lesbická pusa byla fajn, myslím, že otřásla celým kinem :)...Finsko miluju, projel jsem ho a jsou to strašně hodní lidé...čistých 75 %, pěkný den (30.08.2020)