Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Co napsat o tomto filmu? Čekal jsem střeštěnou pitomost v duchu Ledově ostrých, kde se Ferrell vysmál krasobruslení. Jelikož nesleduji a nemám v oblibě Hlasy, X-faktory, Superstáry a podobné hovadiny, byl jsem celkem zvědav, jak se s tím popasuje v tomto případě a co to zas bude za šílenost. Musím však upřímně přiznat, že to bylo docela fajn a ač je Ferrell synonymem pro nekoukatelné slátaniny, tady zřejmě lehce stáhl nohu z plynu a vznikl veskrze příjemný komediální kousek, prošpikovaný opravdu hezkými písněmi. Děj a příběh celkově je vykalkulovaný a pitomý, ale určitě je to něco jiného, s čím jste se u Ferrella příliš nesetkali a už to je důvod k tomu se na to podívat. A pokud některá z písní nezíská zlatého bludišťáka, tak už nevěřím, že je spravedlnost v tom prohnilém Holém Údu. Překvapivé čtyři sluníčka, kterým výrazně dopomohla svým hlasem Molly My Marianne Sandén. Všechna čest. 75% (27.06.2020)

"Příběh Ohnivé ságy" coby hraný film o nejznámější hudební soutěži na světě je v podstatě jedna velká ptákovina s typicky afektovaným Willem Farrellem a roztomile potrhlou Rachel McAdams - obsahuje však několik povšimnutíhodných scén a momentů, které nenuceným způsobem pobaví i mile překvapí. Základní příběhová kostra je klišé na entou, zde je to však ozvláštěno prostředím Eurovize a nádhernou krajinou Islandu. Stopáž mohla být o něco kratší a některé scény by úplně v klidu snesly zkrácení - avšak za camea vítězů z předchozích ročníků Eurovize, linii se skřítky a Demi Lovato jsem byl vážně rád. Vedle toho si film vtipným způsobem střílí (někdy i možná nevědomě) z evropských zemí - viz "nulový" výskyt 4%-lidí v Rusku, nenávist Evropanů vůči Američanům či zmínka o Východním bloku. Hudební vystoupení byla povedená a diváci si vlastně mohli aspoň v jistém slova smyslu užít Eurovize, když byla letos zrušena. (03.07.2020)

V adoraci jinakosti je Fire Saga mile neodolatelná a chvílemi téměř podvratná, v soundtracku pak stoprocentní, ale na každý úžasný gag nebo píseň připadá pravidelně i jedno zakopnutí. Sošný Brosnan deklamuje překážející hluboká moudra, vážné chvíle trvají neúměrně dlouho a hlavní hrdina smutně často vychází ze sporných situací jako zaslepený sobec. Pár týdnů po zhlédnutí ale dokonale obsazené vedlejší role (Dan Nekonečný Stevens) a na míru přesně vysoustružené songy pomalu zahlazují většinu prasklin a nenápadně tahají hodnocení výš. Rezervu si ale nechávám pro nevyhnutelnou další projekci. (16.07.2020)

„Súťaž piesní Eurovízia: Príbeh ohňa Saga” započala v islandskom Húsavíku, 6. apríla 1974, kedy malý Lars Erickssong začal pred televíznou obrazovkou spontánne tancovať na švédsku, hudobnú skupinu ABBA, ktorá so svojou piesňou „Waterloo” , práve čochvíľa vyhrá už 19. ročník súťaže "Eurovision Song Contest" , že do rytmu sa taktiež pridáva i malá a „nemá” Sigrit Ericksdóttir, ale tu od (všade)prítomného publika samých dospelákov, zožnú iba uštipačný výsmech, no aspoň priateľstvo medzi nimi navždy zotrvá, že vtedy to bol vôbec prvotný impulz, prečo sa spievaniu a tancovaniu venovať snáď donekonečna a ešte oveľa ďalej... ? Založili si spevácke duo "FIRE SAGA" , kde po večeroch hrávajú v akomsi rybárskom klube, pretože sám Lars je rybárom a Sigrit sa stala učiteľkou. Najprv sa totálne zvláštnou « náhodou » prostredníctvom islandskej, verejnej televízie dostanú do štátnej súťaže, aby sa následne vďaka, hádam ešte väčšej » nehody « nakoniec prebojovali na samotnú Eurovíziu do škótskeho Edinburghu, pričom tu už budú len samé esá, akými určite sú, Rus Alexander Lemtov, či Grékyňa Mita Xenakis, kedy to už bude o úplne niečom inom. Sú ale pokladaní za totálnych outsiderov, pretože svoje vystúpenia si spríjemňujú „bizarnými zrážkami” , čím zase inkasujú ten pocit trápnosti z liet minulých. Ako sa napokon so všetkým vysporiadajú, a či vonkoncom vyhrajú, to je vskutku viac, než otázne... ? / David Dobkin je v prvom rade - komediálnym (rutinérskym) režisérom, ktorý si prehľadne ukočíroval super-komika Willa Ferrella, ktorý si zároveň sám sebe napísal scenár priamo ušitý na mieru, a to za miernej kolaborácie Andrewa Steelea, že buď chcú len cielene zosmiešniť celú štruktúru Veľkej ceny Eurovízie, alebo im skladajú len akýsi hold, asi z každého rožku trošku... ? I keď by som sa asi viac priklonil k tej „SATIRE” ? Rachel McAdams je nemenej zaujímavá, kedy obidvaja sú priam božskí, čo ešte intenzívnejšie umocňuje i kamera Dannyho Cohena, ktorá ich sníma v celku. Potešil i niekdajší "James Bond" v malej úlohe otca hlavnej postavy. A síce týmto sympatickým filmíkom Netflix dieru do sveta asi neurobí, ale zase si treba povedať aj to, že nebol žiadnou stratou času, totoiž obsahoval zopár slušne vtipných sekvencií. (10.08.2020)

Trochu mi to pripomenulo Blades of Glory len si tu Will Ferrell namiesto krasokorčuľovania robí srandu zo spievania na súťaži Eurovision Song a jeho hrdina je podobný lúzer ako Eddie the Eagle. Prvým problémom filmu je, že ja na tieto súťaže nie som a príliš ma nebavili všetky tie hudobné výstupy. A druhým problémom je, že to vlastne ani nie je príliš vtipné. Ono sa to väčšinu filmu berie dosť vážne a vtipov je tu minimum. Na druhej strane hlavným kladom filmu je, že má srdiečko a všetky tie klišé o tom ako lúzer v nejakej súťaži porazí ostatných a prekoná pri tom rôzne prekážky, fungujú a ja som mu fakt fandil. Naviac hlavný hrdina nie je full retard a v určitý moment prizná, že si uvedomuje jak na tom skutočne je, ale aj tak si ide za svojím snom. Takže keby to bolo buď kratšie alebo o triedu vtipnejšie, tak by som tomu dal aj tretiu hviezdičku. Takto je výsledkom tesný podpriemer, ktorý príliš často nudí. 4/10. (26.06.2020)