Otec

Ryzí a velice silně působivé, průrazné v tom, nač se to zaměřovalo. Dotklo se mě to tak, že mi vyskočila husina přímo na duši. A uvědomuju si, že není vůbec fér to poměřovat s Hanekeho Láskou, nicméně i když ta se na stejné téma soustředila odjinud, jako by tam toho dostala přece jen o řád víc, včetně tohohle, a zároveň to pojala o mastný chlup poctivěji v té syrové i poetické podstatě života a stárnutí, a pak mi tohle drama přišlo přece jen trošičku moc okatě uhlazené. *** Za obsazení Olivie Colman do role dcery jsem byla moc ráda, pro mě velký bonus navíc. (03.05.2021)

„Budu se muset odstěhovat, tati. Budu muset opustit Londýn.“ - „Opravdu? Proč?“ - „Mluvili jsme o tom. Pamatuješ si?“ - „Proto se tak zajímáš o tu pečovatelku, která je tady se mnou, že? To je jasné. Krysy opouštějí loď.“ Jenže, co když ta poslední starající se „krysa“ už nemůže dál a chce žít také svůj vlastní život…The Father je náročná podívaná. Nejen emocionálně, ale hlavě divákovou perspektivou. Ten totiž přebírá vnímání hlavního hrdiny, tudíž je velkou část stopáže stejně zmatený jako on, takřka neustále neví, na čem pořádně je, co se mu vlastně zdá, kde začíná a končí realita (a přestože se dá v mnoha otázkách dovtípit, některé přece jen zůstanou nezodpovězené). A tak se není těžké naladit na Anthonyho paranoiu, strach a nejistotu, stejně jako zoufalství jeho dcery Anne, která nechce otce opustit, ale zároveň si uvědomuje, že to takhle dál nejde. A jestliže zpočátku jde ze strany otce o psychické vydírání, ke konci je to už čisté volání o pomoc. Herecký koncert ústřední dvojice, zvláště skvělého Anthonyho. Za mě silné 4*. (04.04.2021)

Na otázku “bojíš se smrti?” mi jednou někdo odpověděl “ne, bojím se umírání”. Tento film mi to připomenul. Brilantně napsaná a Hopkinsem fantasticky zahraná mozaika rozkladu lidské paměti, ztráty vědomí místa, času a sebe sama. Odehrávající se v několika pokojích s pár herci. Tísnivý a smutný film, jakoby napsaný člověkem, který si tím sám prošel a vrátil se zpátky. Proč na takový film koukat? Abychom si připomenuli, jak se máme dobře. (12.03.2022)

Na vše se díváme ne očima druhých, ale stáváme se přímo starým mužem, jehož dny tvoří nesouvislé vzpomínky, mezi kterými probleskují útržky reality. Ve výsledku sami nevíme, co je skutečné a kde jsme, zažíváme zoufalství a cítíme se jako malý kluk, který chce prostě domov a bezpečí. Tohle by neměl zažívat nikdo. Hodně silný film. (03.08.2022)

Příběh starého nemocného muže a jeho dcery mě vtáhnul na první dobrou, Anthony Hopkins a Olivia Colmanová jsou výborní, nechala jsem se jimi strhnout.. Filmová skládanka - dcera, manžel, pečovatelka ve variacích - je dech beroucí, zajímavá, působivá a velice si cením snahy tvůrců přiblížit divákovi úskalí stáří a vážné nemoci.. Přesto si dovolím jednu poznámku - realita je mnohem drsnější a krutější, tohle bylo mýma očima „filmové balení“.. Snímku dávám čtyři hvězdy, za úchvatný herecký koncert přihazuji pátou.. (01.12.2021)