Reklama

Reklama

Otec

  • Velká Británie The Father (více)
Trailer 1

Film Otec je triezvy, realistický rodinný príbeh, ktorý bez sentimentu vykresľuje emočne intenzívny pohľad na svet očami človeka, ktorý trpí demenciou. Dramatická ilustrácia fyzických strát, ku ktorým dochádza spolu s duševnými stratami.  Anthony má 80 rokov, odmieta však akúkoľvek pomoc od svojej dcéry. Snaží sa pochopiť svoje meniace sa okolnosti, pričom začína pochybovať o svojich blízkych, vlastnej mysli a dokonca aj o vnímaní vlastnej reality. (Itafilm)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (315)

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Jedna podobná scéna bola v Hanekeho Láske, ale tam išlo len o sen zdravšieho z dvojice. A potom sa dej vrátil k tradičnej depke, ktorá stále nebola natoľko smutná, ako keby sme ju videli z pohľadu chorého. Zeller nás však vezme do útrob alzheimera tak hlboko, že sám hrá rolu nespoľahlivého rozprávača za kamerou. A my preciťujeme zmätok dosluhujúcej pamäte spolu s Hopkinsom. The Father je medzi filmami o starobe to, čo je medzi filmami z koncentráku Saulov syn. Akurát, že pôsobí menej zložito a viac sa tak dá kochať príbehom a hereckými výkonmi. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Nejúspěšnější divadelní hrou tvůrce Floriana Zellera je Le Père. Divadelní drama z roku 2014, která pojednává o muži se zhoršující demencí posbírala mnoho divadelních ocenění a mnoho jí bere jako nejuznávanější divadelní představení uplynulé dekády. Zellerova hra se v roce 2015 dočkala filmové adaptace v podobě snímku Floride, nyní se ovšem sám Zeller rozhodl svou hru převést do filmové podoby jako svůj režijní filmový debut. Hlavních rolí muže trpícího demencí a jeho dcery se zhostili Anthony Hopkins a Olivia Colman a film je aktuálně i držitelem několika nominací na následující ročník Oscarů. A to naprostým právem. The Father bude moc v následujících letech fungovat jako ideální příklad toho, jak zadaptovat divadelní hru. Samotný film má štěstí nejspíše v tom, že jeho filmovou adaptaci točil člověk, který vytvořil předlohu. Většina divadelních her jsou v podstatě komorní záležitostí, které se z velké části odehrávají pouze na jedné lokaci a jsou především o dialozích. Mezi divadlem a filmem je obrovský rozdíl, přičemž se člověk mohl snadno obávat, zda Zeller svůj přechod zvládne. A je skvělé vidět, že Zellerovi skutečně nedělá problém natočit skvostný celovečerní film. The Father je příběhem, který se odehrává z pohledu nemocného člověka. Člověka, který nepoznává své blízké a svůj byt. Člověka, který má své nejlepší časy skutečně za sebou. Člověka, který si časem nebude pamatovat už vůbec nic. Anthony Hopkins předvádí jeden ze svých nejsilnějších hereckých výkonů ve své kariéře, což už u někoho jako Anthony Hopkins něco znamená. Hopkinsovi by tu demenci člověk snad skutečně věřil a to jen dokazuje, jak silný jeho výkon je. Ztvárnění Anthonyho Anthony Hopkinsem je jeden z nejsilnějších hereckých hereckých výkonů uplynulého roku a už dlouho jsem neměl pocit, že by Anthony Hopkins patřil mezi mé nejoblíbenější herce právem. Hopkinsovi už je sice 83 let, přesto doufám, že se do hereckého důchodu jen tak nevydá. Zcela očividně na to totiž pořád má. Kromě Hopkinse je ovšem film také plný dalších výrazných a bravurních hereckých výkonů. Kromě Rufuse Sewella, Imogen Potts nebo Marka Gatisse je pochopitelně nejvýraznější Olivia Colman. Jedna z nejtalentovanějších britských hereček současnosti je jako Anthonyho dcera Anne jednoduše dokonalá a osobně tipuju, že po Favoritce získá dalšího Oscara, protože je jednoduše skvělá. Dynamický vztah mezi nemocným otcem a dcerou je díky herecké chemii s Hopkinsem skutečně silný a Colman po vzoru Hopkinse předvádí jeden ze svých životních výkonů. The Father působí jako film, jehož tvůrce očividně má vizi. I díky tomu, že Zeller napsal divadelní předlohu dost dobře ví, jak divadelní námět převést do zcela jinak fungující filmové podoby. The Father je sice komorní záležitostí, která vzniká dle komorní knižní předlohy, automaticky to ale neznamená, že by film vypadal divadelně. Zeller si uvědomuje, že se s filmovými herci musí pracovat tak trochu jinak než s těmi divadelními a i díky tomu to tolik funguje. Dokazuje se, že Zeller přesně věděl, jak herce vést a díky pochopitelné znalosti divadelní předlohy moc dobře věděl, co od herců v tomto podání chce. Zároveň The Father zaujme vizuálem. Kamera Bena Smitharda je výrazná a chvílemi skutečně dynamičtější, než by člověk čekal. I díky ní The Father funguje jako sonda do duše nemocného člověka. Především je ale The Father skutečně depresivní podívanou, kdy je velmi smutné pozorovat hlavního hrdinu v jeho mentální formě. Formě, kdy mu snaha o pomoc od rodiny i blízkých připadá jako dýka do zad a kdy zapomněl důležité události v uplynulých letech. Samotné finále je poté emocionálním gejzírem, které dokazuje, že tohle obtížné téma je skutečně zpracované s neskutečnou silou a především je před ním důležité dbát na každý detail v dialozích. Ve finále totiž do sebe zapadne mozaika, která tragičnosti Anthonyho poslední fáze života přidává ještě o něco navíc. A osobně jsem to Zellerově scénáři (se kterým pomáhal Christopher Hampton) a tvůrčímu podání sežral i s navijákem. I proto, že z vlastních zážitků vím, jak těžké je žít s blízkým člověkem, který trpí demencí a z The Father jsem cítil, že jde o realistické ztvárnění téhle obtížné životní situace. Což je dokonalé i smutné zároveň. The Father možná nepatří mezi žhavé oscarové kandidáty, přesto ho osobně řadím mezi nejlepší filmy minulého roku. A to nejen díky hereckým výkonům Hopkinse a Colman, ale také díky výraznému tvůrčímu uchopení a především skutečnému tahu na branku. Zeller má nyní slušně nakročeno k tomu, aby byl krom jednoho z nejuznávanějších divadelních autorů také jeden z nejvýraznějších vycházejících režisérů současnosti. Výtečná podívaná....... () (méně) (více)

Reklama

castor 

všechny recenze uživatele

Ano, léky jsem si vzal, ale vy jste jako kdo? Náladový, vztahovačný i vystrašený důchodce Anthony Hopkins žije v prostorném londýnském bytě. Na scéně se střídavě objevuje jeho dcera, její manžel, pečovatelka. Informace, které se k divákovi dostávají a které se opakují, jsou ze začátku matoucí. Záměrně. Anthony totiž trpí stařeckou demencí. Ačkoliv jde o adaptaci divadelní hry, výsledek je naštěstí víc filmový než divadelní. Popisuje vliv nemocného člověka na jeho blízké okolí, a to tím, že se mu dostáváme tak nějak přímo do hlavy. Jeho psychická frustrace je pak hmatatelná hlavně díky legendárnímu Hopkinsovi, který na nás sype další hereckou krasojízdu. V detailech je až mrazivě přesvědčivý. Nominace na hereckého Oscara je zcela zasloužená. Na výsledek se dívá velmi příjemně, ovšem zároveň je u něj divákovi (který tuší, že něco takového bude brzy třeba u svých rodičů také řešit) tak nějak smutno. Přesto gradaci ve finální části bych čekal malinko zajímavější. ()

kajas 

všechny recenze uživatele

Snímek se z logiky věci odehrává pouze v několika pokojích a je natočen takovým způsobem, že v divákovi dokáže navodit sugestivní pocit, že se na obrazovce před ním odehrává něco podezřelého. Musím přiznat, že mi trvalo skoro třetinu stopáže, než jsem si byla ochotná přiznat, že hlavní postava není obětí nějakého spiknutí, ale "pouze" selhání vlastní mysli. Kvůli velmi depresivní atmosféře se na film už asi nikdy nepodívám, ale plně oceňuji jeho kvality - hlavně scénář a dokonalého Hopkinse s Olivií. I když mě emocionálně nezasáhl natolik jako tematicky podobné "Pořád jsem to já", zatím je pro mě na blížících se Oscarech favoritem a moc bych mu přála úspěch. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

„CO SE DĚJE TATI?“ … „DĚJE SE TADY NĚCO DIVNÉHO, VĚŘ MI, DĚJE SE TADY NĚCO DIVNÉHO…“   Když jste starej a nemocnej, jste na obtíž. Ale to není hlavním posláním tohohle dramatickýho kusu (ano, divadelní předloha je na tom kurevsky znát – což je vlastně dobře). Hlavním cílem tohohle „zmatečnýho“ příběhu je ukázat svět očima člověka, kterej trpí stařeckou demencí. Hodně zajímavý… navíc v dojemným závěru spatřuju onen pověstnej koloběh života… Hopkins by měl dostat Oscara!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru od Floriana Zellera, neznám. 2.) Čekám, až si pro mě přijde Kemr.  ///  Thx za titule „Saurix“.                PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * ()

Galerie (42)

Zajímavosti (9)

  • Režisér filmu Florian Zeller je i autorem francouzské divadelní hry „Le Père“, poprvé uvedené v roce 2012, podle které je snímek natočen. Zatímco divadelní předloha je vnímána spíše jako komedie, filmová verze je především drama. (fiasko)

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

31.12.2021

Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)

Byly uděleny 34. Evropské filmové ceny

Byly uděleny 34. Evropské filmové ceny

11.12.2021

Dnes byly v rámci svého 34. ročníku uděleny Evropské filmové ceny (EFA). Slavnostní večer se kvůli stále trvající pandemii covidu-19 opět odehrál bez přítomných diváků a celý ceremoniál proběhl v… (více)

93. Ceny akademie - výsledky

93. Ceny akademie - výsledky

26.04.2021

Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (více)

Co dalšího chystá režisér The Father?

Co dalšího chystá režisér The Father?

15.04.2021

Režisér Florian Zeller se svou filmovou adaptací vlastní divadelní hry The Father oslavil letos velký úspěch, a dokonce bude už za pár dní bojovat i o Oscary. Není tak divu, že se nyní talentovaný… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno