Otec

Ono i kdyby to bylo naprosto běžné drama o člověku s Alzhaimerem, kterého hraje Anthony Hopkins, tak bych byl spokojený. Jenže tvůrci to pojali originálně a tak to natočili z pohledu právě této osoby. Chvíli jsem se tak v ději ztrácel, chvíli jsem se musel zamýšlet nad tím, co se na scéně děje...ale předpokládám, že to bylo přesně to, co po mně tvůrci chtěli. A já si to tak díky ním neskutečně užil. Plus samozřejmě geniální hraní Anthonyho. To je za hranicí dokonalost. Tam, kam ani světlo nevidí. (27.07.2022)

Silné, věrohodné, na konci až skoro zdrcující. Neodvratitelný konec v one men show sira Anthonyho Hopkinse, který si celý film a nutno říct, že naprosto zaslouženě ukradl sám pro sebe. Není vůbec lehké zahrát tak těžké role, které možná za pár let přejdou ve skutečnost, ale tady se to povedlo na čistých sto procent. (10.04.2021)

Po dokoukání nemůžu hodnotit jinak než že mě skutečně fascinuje, jak se režisérovi Zellerovi filmu s tak pomalým tempem povedlo dodat patinu zajímavosti každé následující, čím dál tím více zneklidňující, minuty. Anthony Hopkins nechává probouzet svého Hannibala a je to skutečně dechberoucí podívaná od začátku až do konce, lež se vpravdě jedná o velice komorní, až by se dalo oprávněně říci divadelní, záležitost o jedné zásadní nemoci, která nám do této problatiky dává alespoň malý vhled. A to jsem si říkal, že to bude jedna z těch oscarovek, kterou vynechám a přesvědčily mě až nadšené ohlasy. A stejné pochybovače, jakým jsem byl i já, by měly přesvědčit také...90% (25.04.2021)

„Jak listí ze stromů, myšlenky padají, na zemi vadnou a chřadnou. Marně po lístečcích ruce tvé sahají, nechytíš myšlenku žádnou.“ Zneklidňující, zmatené, děsivé, naprosto přesné. Nechat diváka tápat v ději, udělat mu zmatek v postavách a časové návaznosti scén či flashbacků, zasít do jeho mysli pochybnosti a nejistotu, zda Anne opravdu odjela do Paříže za jakýmsi Paulem? Díky tomu vše vidíme očima Anthonyho, jak se „svět okolo začíná chovat divně“ a přestává dávat smysl. Anthony Hopkins exceluje, ve své nejstrašidelnější roli. Kam se hrabe doktor Lecter, známý pojídač mozků, proti mozkožroutovi Alzheimerovi nemá šanci. OKÉNKO PALIATIVNÍ PÉČE: [][] Pečuješ-li o blízkého, kterému nemoc žere mozkové buňky a jehož zmatená duše už jen bloudí tmou, pomni, člověče: [] I ty jsi hoden lásky. [] Kvůli zapomínajícímu nezapomínej sám na sebe. [] Nelej všechnu svou lásku a empatii do Alzheimer kanálu, je totiž bezedný. [] Nech si nějakou i pro ostatní své blízké. [][] Máme osobní zkušenost v rodině, bohužel. „Bůh zatím lopatou hází na stěnu hrách... a ty se lásko pomalu obracíš v prach.“ [Jablkoň: Odpouštím ti, Rút.] (02.02.2024)

Filmová výzva, žánry - divadelní adaptace. Mistrovský výkon Anthonyho Hopkinse - v 83 letech sehrát takový divadelní výstup plný dialogů a mimik znázorňujících a zdůrazňujících absolutní duševní zmatek, si zaslouží respekt, obdiv a ocenění. Snímek je navíc natočen tak, aby byl divák pohlcen tím všudypřítomným vnitřním chaosem, jenž se zarývá silně pod kůži a vyvolává v něm pocity paranoi, schizofrenie, bludů i halucinací. Při tom všem si musí každý klást otázky - kdo je kdo, kde se nachází pravda, která z těch postav skutečně žije či se v okolí Anthonyho vyskytuje a jak to bylo vlastně s druhou dcerou. Tvůrci museli Anthony Hopkinsovi nutně přihrát skvělou herečku, jež zvládne part jeho dcery. Olivia Colman nemůže být špatnou volbou. Konečně jsem mezi těmi Oscarovými snímky nalezl svého osobního favorita, kterému neváhám nasázet plný počet hvězdiček, a kterému budu z celého srdce za pár hodin fandit, aby urval co nejvíce to půjde. Anthony, Olivia a celý tým si zaslouží. (25.04.2021)