Režie:
Florian ZellerKamera:
Ben SmithardHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
Anthony Hopkins, Olivia Colman, Olivia Williams, Rufus Sewell, Imogen Poots, Mark Gatiss, Ayesha Dharker, Roman ZellerVOD (2)
Obsahy(2)
Film Otec je triezvy, realistický rodinný príbeh, ktorý bez sentimentu vykresľuje emočne intenzívny pohľad na svet očami človeka, ktorý trpí demenciou. Dramatická ilustrácia fyzických strát, ku ktorým dochádza spolu s duševnými stratami. Anthony má 80 rokov, odmieta však akúkoľvek pomoc od svojej dcéry. Snaží sa pochopiť svoje meniace sa okolnosti, pričom začína pochybovať o svojich blízkych, vlastnej mysli a dokonca aj o vnímaní vlastnej reality. (Itafilm)
(více)Videa (1)
Recenze (318)
Pravý opak toho, co jsem očekával při projekci "oscarovky o muži s demencí". Žádné povinné odškrtávání dojemných či drásavých bodů klasické osnovy, ale nepříjemná, výpravně zcela skromná a přitom dusivě sevřená one man show Anthonyho Hopkinse v bez přehánění nejlepším výkonu kariéry. Přesně obsazené vedlejší role mu dominanci neubírají, naopak mu pomáhají svítit ještě o třídu jasněji. Nejvyšší hodnocení dát nemůžu čistě ze subjektivních důvodů, protože při představě, že mě s vlastním rodičem někdy čeká tohle, mám trochu potíž se vůbec nadechnout. ()
Komorní, ale chvílemi až hororově děsivý pád do propasti stařecké demence prostý však jakýchkoliv pokusů o patos. Po(s)tupnou a hlavně nezvratnou ztrátu vlastní integrity a identity skládá (nebo možná spíš rozkládá) Zeller jako puzzle, kde jednotlivé dílky přestávají zapadat do sebe, mizí detaily a pomalu se vytrácí (a vytratí) i celkový obraz. Dívat se na tenhle příběh z pohledu demencí postiženého pak umocňuje nepříjemný pocit a i přes absenci prvoplánových prostředků čím dál víc dojímá. Závěrečná scéna pak opravdu zdrcující, nicméně pro citlivější diváky zde Zeller háže pevné lano prosté lidskosti, která však v reálném světě není zdaleka samozřejmostí. Díky za ni. ()
Jedna podobná scéna bola v Hanekeho Láske, ale tam išlo len o sen zdravšieho z dvojice. A potom sa dej vrátil k tradičnej depke, ktorá stále nebola natoľko smutná, ako keby sme ju videli z pohľadu chorého. Zeller nás však vezme do útrob alzheimera tak hlboko, že sám hrá rolu nespoľahlivého rozprávača za kamerou. A my preciťujeme zmätok dosluhujúcej pamäte spolu s Hopkinsom. The Father je medzi filmami o starobe to, čo je medzi filmami z koncentráku Saulov syn. Akurát, že pôsobí menej zložito a viac sa tak dá kochať príbehom a hereckými výkonmi. ()
Ono i kdyby to bylo naprosto běžné drama o člověku s Alzhaimerem, kterého hraje Anthony Hopkins, tak bych byl spokojený. Jenže tvůrci to pojali originálně a tak to natočili z pohledu právě této osoby. Chvíli jsem se tak v ději ztrácel, chvíli jsem se musel zamýšlet nad tím, co se na scéně děje...ale předpokládám, že to bylo přesně to, co po mně tvůrci chtěli. A já si to tak díky ním neskutečně užil. Plus samozřejmě geniální hraní Anthonyho. To je za hranicí dokonalost. Tam, kam ani světlo nevidí. ()
Filmařsky neskutečně svěží sonda do problematiky stáří a pomalého odcházení jak fyzického, tak primárně psychického. Zcela unikátně otočená a do detailu rozebraná z perspektivy pacienta, nikoliv lidí kolem něj. Nedočkáme se tedy žádných kýčovitě uslzených scén, ani jiných podobných dolování emocí. Zeller na to jde sofistikovaně, místy až detektivním způsobem a fenomenálně hrající Anthony Hopkins nedá divákovi šanci vydechnout. V rámci žánru netradiční atyp, který stojí za to vidět, i když jednoduché pokoukání to není. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (9)
- Režisér filmu Florian Zeller je i autorem francouzské divadelní hry „Le Père“, poprvé uvedené v roce 2012, podle které je snímek natočen. Zatímco divadelní předloha je vnímána spíše jako komedie, filmová verze je především drama. (fiasko)
- Hlavní postava Anthonyho má stejné křestní jméno a datum narození jako jeho představitel (Anthony Hopkins), tedy 31. 12. 1937. (Novko)
- Anthony Hopkins sa pri hraní postavy inšpiroval skúsenosťami s jeho vlastným otcom. (Sunwheel)
Reklama