Sissi, mladá císařovna

Je to vrcholně naivní, vztah Sissi s manželem vyklouzl z knihovničky malé milovnice červené knihovny, všechny postavy jsou v jádru kladné, všichni se mají neskonale rádi, občas nad jejich láskyplným vztahem přeletí mráček, ale chumry jsou vždy jen krátkodobé. I přes všechny tyto výhrady se na film dobře kouká, protože Romy je roztomilá, před kamerou se často prohání krásní koně a občasný pohled na nějaký ten horskÿ masiv také není k zahození. Kdo nečeká umění, ale lacinou zábavu, bude možná ze snímku nadšen. Minimálně proto, že měl pravdu. (12.10.2019)

Ve věku, kdy jsem odrůstala pohádkám, mi Sissi připadala jako jejich důstojná náhrada. Člověk přece mohl tvrdit, že je to historický film. Nakonec Brokeback Mountain by se také dala vydávat za western. Čímž nechci tyhle dva počiny, mající společného jen to, že oba jsou filmy, srovnávat. Jen si po letech a společně s mnoha dalšími povzdechnout, že film podle skutečného života Alžběty Bavorské by sice nebyl sladký jako Sachrův dort, ale určitě zajímavější. (03.08.2007)

Dílo vysoké historické hodnoty, schopné povýšit cenu rakouského ducha (jak mínilo ve své době rakouské ministerstvo školství), nebo obrázek laciné lidové zábavy (jak byla přesvědčena představitelka titulní role)? Za b/ je správně, ačkoli devastující vliv tchyně na mladé manželství je zde vykreslen docela přesně. (26.10.2012)

Romy Schneider pořád okouzlující a nádherná. Prostředí hor samozřejmě úchvatné. A celý děj trochu romanticky zkreslený. Nejspíš příliš neodpovídá historické pravdě, hlavně v řešení konfliktů, ale to skalním divákům těchto filmů moc nevadí. Například mé babičce, která tyhle filmy miluje. Ještě například s Angelikou. (30.11.2020)

Sissi II. s podtitulem mladá císařovna je přesně takovým filmem, jaký slibuje název. Je až neuvěřitelné, jak po pouhém roce dozrála hlavní představitelka Romy Schneiderová. Po prvním díle, který byl "jen" posílením legendárního příběhu, který se udál před svatbou Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské v letech 1853-1854 v lázních Ischlu a po té ve Vídni, se nyní dostáváme na počátek sváru mladého císařského manželství a jejich povinností. V roce 1855 se jim narodí první dcera Žofie a Sissi se začíná aktivně angažovat ve prospěch Rakousko-Uherského vyrovnání. Faktem zůstává, že toto byl její nejvýznamnější politický čin, který ovšem vyvrcholil až v roce 1867. Stejně tak bychom mohli polemizovat o ideálním prostředí domácnosti rodičů císařovny, Ludoviky a Maxmiliána Josefa Bavorského. Ale i v líčení poměrů na zámečku Possenhofen u Starnberského jezera bylo vhodně zvoleno pozdní období tohoto manželského páru, kdy byli oba už smířeni. Takže přes veškeré teoretické výtky je možné i tento film plně akceptovat jakožto velkolepý historický příběh, výborně natočený a stojící především na skvělé výpravě a autenticitě prostředí. Po více než 50 letech je poměrně zarážející, že metoda Marischkovy práce nalezla jistou, ač nezáměrnou, odezvu až v současné Marii Antoinettě Coppolové. V tomto případě mám na mysli vhodné volení událostí ze života panovnice bez nutného zobrazení učebnicově známých situací ku prospěchu hlavního poselství o tom, že i panovnice může být člověk. Často i mladý člověk s naprosto běžnými starostmi. Konečně taková Alžběta, po které volají odpůrci této trilogie, takovou se stala až ve svém pozdějším věku a pakliže tyto filmy popisují jen její mládí, nemělo by smyslu hnát se kupředu a těšit se na její smrt. Konečně, nyní šlo o zdokonalení všeho dobrého, co přinesl první díl a i o přidání něčeho navíc. Tím nejlepším bylo doslovné kralování ustáleného hereckého souboru, který se s každým záběrem cítil ve svých rolích jistější a přirozenější. Vedle Romy získal i Karlheinz Böhm větší příležitost k herecké akci, Magda Schneider a Gustav Knuth byli prostě neodolatelní a Vilma Degischer a Josef Meinrad opět vytvořili nádherné protiklady. (06.02.2009)