Režie:
Jan SchmidtScénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jiří MacákHudba:
Jan KlusákHrají:
Beta Poničanová, Ondriš Jariabek, Magda Seidlerová, Hana Vítková, Vanda Kalinová, Natálie Maslovová, Irena Lžičařová, Jitka Hořejší, Alena Lippertová (více)Obsahy(1)
Vize světa po atomové katastrofě se záměrně vzdává jakýchkoliv atraktivních prvků a důsledně se soustřeďuje na jediné: jak člověk v takových podmínkách (zde skupina žen, putující zničenou krajinou) klesá na úroveň zvířete, jak v něm začínají převládat zvířecí pudy a instinkty, jak se vytrácejí regulující funkce svědomí jako projevu lidství... Scénář k filmu napsal Pavel Juráček, který se v 60. letech přičinil (jako scenárista a režisér, ale i ve vedení jedné z barrandovských tvůrčích skupin) o vysoký umělecký a ideový kredit české kinematografie, ale později, v období tzv. normalizace, nesměl natáčet ani publikovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (135)
Pavel Juráček nebyl zrovna bytostný optimista. I jeho postapokalyptická vize zbytků lidstva, které svým chováním připomíná spíš zvířata, není nijak utěšená. Dva starší herci a osm mladých dívek, od kterých se chtěly spíše fyzické výkony než herectví, na neúprosnou zprávu o konci nejen srpna stačí. V některých filmech se toho stane tak málo – a bohatě to stačí. ()
Postapo po česku, minimalismus, art. Depresivní pohled na sklon civilizace a bezútěšnost dní nastávajících. Ta krutá autenticita zabíjení zvířat byla možná ale až příliš. Až se divím, že do toho dámské osazenstvo šlo. Dohromady jde ale o velice zajímavý československý počin, který u nás asi nemá obdoby. ()
Nápad to byl rozhodně zajímavý a ten černobílý obraz stále dokáže vyvolat nějakou tu atmosféru snad u všeho. Bohužel to však celé padá na tom, že se tomu nedaří maskovat, že se tam vlastně vůbec nic neděje. Několik zbytečných úmrtí zvířat si mohli klidně odpustit. Jsem rád, že jsem se mohl podívat český postapokalyptický film, ale kdybych ho neviděl, tak se asi taky nic nestane. ()
Je fajn občas vidieť, že aj v našej kinematografii sa nájdu diela, ktoré sa jej vehementne vymykajú. Je škoda, že v tak nízkorozpočtovom háve a podľa tak jednoduchého scenára. Film zrejme reaguje na studenú vojnu a jej možné následky, aby sa potom primárne zaoberal otázkou našej obnaženej zvieracej prirodzenosti. Film pre všetky feministky a súčasné maneaterky, ktoré si myslia, že sa bez mužov nezaobídu. Takže Koniec je neplánovane nadčasový. ()
Vezmete pár korun, šikovného kameramana a scěnář od nadaného scenáristy, to vše přesunete na plac a nic se nestane. Pokud ovšem nejste Jan Schmidt. Pak totiž s touhle výbavou dokážete stvořit jedno z nejbezvýchodnějších a nejtíživějších postap kinematografie. Ani záblesk naděje, možná jen ta banda doufá, že třeba jednou zase za patnáct let potká živého člověka. I ten srpen působí bezútěšně, zimavě a depresivně. A na všem ulpívá jinovatka setřená ze srdcí dívek. Černobîlá kamera se rozněžňuje nad brutálně kuchanou krávou a společně se starou dostáváme horečku z nadšení z živáčka, o němž však víme, že situaci nijak nepomůže. Zbývà sbalit si gramofon a vydat se na další loudavě smutnou cestu. ()
Galerie (2)
Photo © Československý armádní film
Zajímavosti (11)
- Na festivale vědecko-fantastických filmů v Terstu v roku 1967 získal film hlavní cenu. (corona)
- Pro úlohu Staré autoři filmu zpočátku zvažovali i herečku Danu Medřickou. (krib)
- Film byl vyroben v armádním studiu. (corona)
Reklama