Konec srpna v hotelu Ozon

Tento film bych nejspíš označil jako zvláštní. Abych řekl pravdu, ty čtyři kousky jsem snímku udělil spíš za pocit, který ve mně zanechal, než za přesvědčivé kostýmy a prostředí. Když to vezmu kolem a kolem, z toho, co jsem viděl mi bylo jasné, že se pracovalo s velmi omezeným rozpočtem, apokalypsu tak reprezentovalo jen několik zchátralých budov a absence mužů, zato tažení žen krajinou mi evokovalo záporáky z levnější verze Mad Maxe 2. Silná a syrová záležitost. (06.08.2019)

Tak si říkám, jak se asi dělal konkurz? Amazonky musely předvést, že umí naskočit na koně za klusu, ukroutit hlavu zmiji, týden se nemýt, vykuchat krávu a zaříznout kapra (kde se chudák v té řece asi vzal ...?) Ano, pár nelogičností se najde, třeba lov ryb po té, co picly krávu, člověk by čekal, že budou steaky. Ovšem ta jedinečná atmosféra filmu dokreslená záběry ze zaniklého Doupova, postava stařeny i starce, postupné odkrývání toho, co se vlastně stalo ... Ojedinělý snímek. Je dobře, že nebyly obsazeni žádní okoukaní herci, pomalejší tempo mi nevadilo, kochala jsem se detaily. Úžasné! (18.08.2014)

Miluju československé filmy, mám velice rád období zlatých 60. let... ale tohle byl pro mne téměř nekoukatelný bizár, ke kterému bych dále přirovnal leda tak Herzovu Straku v hrsti. Před filmem jsem se díval na dokument s režisérem Janem Schmidtem z cyklu Zlatá šedesátá, takže jsem přesně věděl, do čeho jdu. Zajímavé momenty už jen v rámci nezvyklého tématu se určitě najdou, za seznámení s tímto kouskem to určitě stojí, ale jako celek mě film spíše minul. Osobně mě mnohem víc zaujal další Schmidtův film Kolonie Lanfieri (1969), vizuálně podobný tím, že se většina filmu odehrává rovněž v divoké přírodě. Největší sranda (byť nechtěná) na tom je, že OZON coby postapokalyptický film putoval na 20 let do trezoru, protože ,,ministerstvu národní obrany se nelíbilo, že by jaderný konflikt neměl vítěze z tábora socialismu" (citováno ze zdejší zajímavosti). :o) No fakt hustý. Jenom doufám, že ten filmový pes byl v reálu opravdu silně nemocný a tímpádem zralý na zastřelení, stejně tak ta kráva pořádně vypěstována. Strašné! (18.07.2018)

Na české poměry celkem neobvyklý snímek nové vlny, jež v rámci postapokalyptického žánru vypráví příběh skupiny žen, z nichž si naprostá většina nevzpomíná na svět před katastrofou. Místy mi hodně vadilo dost strojené herectví a vyhrocené chování některých postav, což by se však dalo odůvodnit převládající zvířecí stránkou mysli. Nejvíce mě oslovila poslední třetina filmu, kde už se (hlavně) něco dělo. (07.02.2012)

Vezmete pár korun, šikovného kameramana a scěnář od nadaného scenáristy, to vše přesunete na plac a nic se nestane. Pokud ovšem nejste Jan Schmidt. Pak totiž s touhle výbavou dokážete stvořit jedno z nejbezvýchodnějších a nejtíživějších postap kinematografie. Ani záblesk naděje, možná jen ta banda doufá, že třeba jednou zase za patnáct let potká živého člověka. I ten srpen působí bezútěšně, zimavě a depresivně. A na všem ulpívá jinovatka setřená ze srdcí dívek. Černobîlá kamera se rozněžňuje nad brutálně kuchanou krávou a společně se starou dostáváme horečku z nadšení z živáčka, o němž však víme, že situaci nijak nepomůže. Zbývà sbalit si gramofon a vydat se na další loudavě smutnou cestu. (11.10.2019)